V posledních
dnech nás trápí sucho. Mnoho lidi si myslí, že to je dáno jen klimatickými
jevy. Jiní vidí zase problém v našem plýtvání pitnou vodou. Anebo si třeba
myslíte, že by sucho vyřešil dotační program Dešťovka?
Tak v tom
případě jste zapomněli to nejdůležitější. Protože – věřte či ne – sucho
v Česku má především ekonomické (!) kořeny.
Situace je přitom
skutečně alarmující. Suchem bylo tento týden zasaženo 99 % území ČR. Pro
třetinu země už platí dva nejhorší stupně sucha. Nejhůř je na střední a jižní
Moravě. Není to už problém jen zemědělců, už to je problém i běžných rodin. Znovu
máme obce, kde hrozí vyschnutí obecního vodovodu.
Situace není sice
z dlouhodobého pohledu normální, na druhou stranu sucho taky není na našem
území žádnou novinkou. Pamětníci pamatují katastrofální sucho z roku 1947,
kdy byl dokonce o pomoc požádán Sovětský svaz. Ten výměnou za to, že nepřijmeme
Marshallův plán, milerád z propagandistických důvodů pomohl, ačkoli mu na
Ukrajině panoval hladomor. Můžeme jít i dál do historie. Krutý hladomor
vyvolaný suchem byl na území ČR například v osmnáctém století. Evidentně
tedy nemá smysl všechno stoprocentně svalovat jen na globální oteplování.
Hydrogeolog
Zbyněk Hrkal nedávno na Radiožurnálu poukázal na to, že chyba není
v přírodě, ale v nás. (Ekonom souhlasí.) Konkrétně prohlásil: „Ve skutečnosti na Zemi voda nemůže dojít. Je
jí pořád stejně, jen se přelévá z jednoho kontinentu na druhý.“ Následně
dodal: „Víme, že například mezopotamská
civilizace postavená na zavlažování zanikla mimo jiné i kvůli špatným
vodohospodářským praktikám. Vlivem horka docházelo na polích k vysokému odparu
a narůstající množství soli v půdě zneúrodnilo jejich pole.“
Jinak řečeno: Globální
oteplování jistě celou věc zhoršuje, ale tím hlavním, co má za následek sucho,
je chování člověka. Hydrologové se v podstatě shodují v tom, že za větší
problém než málo srážek považují ohromné plochy oseté řepkou a kukuřicí, tedy
plodinami z hydrologického pohledu nevhodnými pro opakované setí. A také širé
lány bez přirozených předělů, v nichž by se voda lépe vsakovala. A proč máme
tak velké lány oseté právě těmito plodinami? To už je právě otázka ryze
ekonomická.
Důvodem, proč
je všude kolem nás řepka a kukuřice, jsou zásahy státu. Řepka se prostě zemědělcům
vyplatí. Ne, chyba není na straně českých zemědělců, ti nedělají za daných
podmínek nic špatného. Prostě se jen chovají ekonomicky. Chyba je
v nastavení prostředí. Až se někdy vyplatí vysadit čočku či hrách, bude
všude čočka a hrách. A bude-li všude čočka, hydrologické podmínky budou
fungovat zase jinak.
Takže proč se tedy
řepka vyplatí? Jsou to snad dotace?
Kdysi jsem se právě
kvůli této otázce přela s jedním ministrem zemědělství. Prohlásila jsem,
že za lány řepky může existence dotací. On se ohradil, že dotace za řepku nemohou,
protože na řepku dotace nejsou. Ano, technicky vzato měl pravdu. Žádná
speciální zemědělská dotace „na řepku“ není. Jenomže ekonom to vnímá
v širším kontextu. Tak zaprvé - existuje dotace na osetou plochu, na které
se hospodářské plodiny pěstují – tedy i na řepku. A zadruhé a hlavně - po řepce
je státem vyvolaná umělá poptávka kvůli povinnému přimíchávání biosložky do
pohonných hmot. Takže i když nebudeme u řepky používat slovo „dotace“,
ekonomická logika je stejná. Nejlépe bychom asi měli používat pojem „státní
zásah“. Zkrátka zemědělci nepěstují řepku proto, že by ji měli rádi, ale
protože se jim to vyplatí. A vyplatí se jim to proto, že to tak stát nastavil.
Není žádné
tajemství, že problém s neudržením vody v krajině je krom jiného
v řepce, a řepka je zase důsledkem státních zásahů: Ve sněmovně už taky leží
návrh na zrušení povinného přimíchávání biopaliv do benzinu a nafty. Lze ale
předpokládat, že návrh neprojde. Proč? Protože jedním z největší zpracovatelů
řepky je společnost Preol z holdingu Agrofert. Myslím, že tímto netřeba dál
vysvětlovat, proč přes přimíchávání vlak nejede.
Jenomže: Kdyby
stát pěstování řepky nestimuloval uměle vyvolanou poptávkou, plocha osetá řepkou
by klesla. To by zase pomohlo půdě. Je všeobecně známo, že řepka i kukuřice
jsou takzvaně mělce kořenící plodiny. Půda ve větší hloubce pod nimi není
prokypřená, tudíž není schopna dostatečně absorbovat vodu. Místo aby se voda
vsákla, odteče krajinou, způsobí sucho, erozi a ještě odnese živiny. Víc deště
nám tedy se suchem nepomůže. Víc deště přinese jen lokální záplavy, protože
voda se nedokáže v takové krajině vsáknout.
Tohle je
ekologický problém jak hrom a je způsobený regulací státu. A my místo toho,
abychom tento ohromný problém zasahující celou společnost řešili, řešíme ve
jménu ekologie pitomosti. Nutíme lidi přestávat používat diesely, tlačíme je do
elektromobilů, chystáme se zakázat vjezd autům do centra Prahy a podobně. Ale
problém je úplně jinde. Je ve státních zásazích a dotacích. Voda je pro nás
daleko větším problémem než emise.
Kukuřice je
pro půdu a sucho podobně špatná jako řepka. I kukuřice pěstujeme lány. Proč?
Aby se spálila v bioplynkách! Proč? Protože to stát podporuje! Proč? Protože
na to tlačí „ekologové“. Titíž „ekologové“, kteří tlačili na to, aby se
biopaliva přidávala do pohonných hmot. Původním argumentem ekologů bylo
snižování emisí a snížení závislosti EU na ropě. Fajn. Takže jsme o něco méně závislí
na ropě za cenu toho, že nebude poušť jen v Arábii, ale i u nás. To je podle
těchto pseudoekologů ekologické?
Zkrátka cesta
do pekla je vždy dlážděná dobrými úmysly. Kdyby se ekologové na svoje hypotézy
a regulace raději vykašlali a nehráli si na sociální inženýry, měli bychom dnes
kvalitnější benzín a víc vody v krajině. Zemědělci by tolik nebojovali se
suchem. Ostatně podobně jako naši ekologové si na sociální inženýry hráli i soudruzi
v Sovětském svazu. Dnes už víme, jak zničili celou oblast kolem Aralského
jezera. Další klasický špatný zásah státu.
A jakmile se
jednou do rovnováhy hrábne, už se ekonomicky veze všechno: Sucho bude mít
pochopitelně ekonomické dopady. Úroda bude asi špatná. Dobytek nebude mít
přirozené krmení. Krmení bude nutné kupovat, trávy bude málo. Jeho cena
poroste, což znamená, že maso bude dražší. Logické by bylo redukovat stav
dobytka. To ovšem naráží na podmínky pro udělení dotací. Dobytek nelze vybít,
jak by zemědělci potřebovali, protože by nedostali… dotace.
Zkrátka evropské
zemědělství je naprosto zvrácené, plné dotací, regulací, státních zásahů. To
nelze řešit doma v ČR, to lze změnit jen na půdě EU. Bez dotací totiž nebudou
naši zemědělci v mezinárodní soutěži konkurenceschopní a skončí. Systém by
se proto musel změnit v celé EU.
Zemědělci
argumentují, že bez evropských dotací budou potraviny dražší. Ano, budou. Dnes
je totiž v ekonomice porušena racionální hierarchie cen. Lidé potravinami
plýtvají. Místo toho, aby se kukuřice z pole jedla, pálí se
v bioplynkách a odvodňuje krajinu. To je postavené na hlavu. Takže zrušte v celé EU Společnou zemědělskou
evropskou politiku a budete bojovat se suchem víc, než když postavíte tisíc
rybníků.
Ekologové
neumí domyslet důsledky vlastních kroků. Jejich snaha o pomoc přírodě ji ještě
víc ničí - ať už se jedná o pálení kukuřice či biopaliva.