Zrušte WHO

Američtí Demokraté se sice povětšinou staví proti zbraním, sami ale rádi používají zbraně nejtěžšího kalibru.

Nevadí jim kupříkladu financování polo-spontánního, polo-organizovaného hnutí Black lives matter, jen aby tím nenáviděného republikána poškodili. Vedle toho působí jako lehoulinká váha jejich kritika, že Trump poškozuje či dokonce ukončuje americké členství ve světové zdravotnické organizaci WHO.

Zní to opravdu ohavně, no považte, chovat se nepěkně k WHO a odmítat dát WHO peníze, když WHO má auru dobrého anděla, bez něhož by lidstvo už dávno zaklepalo bačkorami na nějakou tu pandemii.

Realita je ovšem kapku odlišná od mediálního obrazu. Dost možná, že kdyby WHO nebylo, naopak by na COVID zemřelo míň lidí, než kolik jich skutečně zemřelo. Na světlo světa se totiž zásluhou tiskové agentury AP posupně dostávají záznamy o tom, že WHO velmi brzy věděla, že Čína o nákaze záměrně mlží, ale tohle mlžení podporovala. Svět se tak o skutečném rozsahu problému dozvěděl později, než mohl. Kvůli nedostatku informací tak v některých zemích bylo zdravotnictví nepřipravené, v jiných naopak kvůli stejnému nedostatku včasných informací vlády reagovaly hystericky přehnanými opatřeními, za což dnes zbytečně mnoho lidí platí a ještě bude platit ztrátou práce a příjmů.

A když tedy WHO neplní své poslání, co vlastně dělá? Inu – rozhazuje a živí své úředníky za nic. Pouhá 4 % jejího rozpočtu totiž jdou na zdravotnické účely. Dvojnásobek je vynaložen na leteckou dopravu, desetinásobek na platy zaměstnanců… Stovky milionů dolarů ročně padají na pětihvězdičkové hotely a první třídu v letadlech pro pohlaváry organizace, kteří „musí“ pořádat v době internetu pracovní setkání na různých místech světa. Tenhle „dobrý anděl“ je ve skutečnosti jenom uměle vytvořenou dírou na peníze.

Máte pocit, že WHO je jen výjimka, ojedinělá organizace, která se zrovna náhodou odchýlila od svého poslání? Zdá se vám rušení nadnárodních organizací příliš kacířskou myšlenkou?

A co tohle? Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce.  Alespoň tak hovoří jeho zakládající dokumenty. Věci jako genderová ideologie byste tu vskutku hledali marně. Zabránit válkám se OSN nepodařilo. Neboli splnit poslání nezvládlo. Co však zvládlo bravurně, to bylo najít si briskně nějaký náhradní cíl, kterým okec… ehm, opovídá svou existenci a štědré dotace od národních států, a začalo se vymezovat proti používání rodů v jednotlivých jazycích. Podle OSN bychom namísto manžel či manželka měli nadále říkat cosi jako manželče. Ono to totiž ani do češtiny nelze přeložit. I ono anglické „partner“ totiž má v češtině rody.

A co třeba takový Mezinárodní měnový fond? MMF v roce 2013 přiznal, že v roce 2010 se při poskytování pomoci Řecku spletl ve svých očekáváních. Čtete dobře – spletl. Když tlačil Řecko do ostrých změn politiky, podcenil, jak negativní dopad budou mít. Doslova MMF řekl, že byl moc optimistický. Byl zaskočen třeba tím, že řecký bankovní systém přišel o 30 % vkladů.

Zatímco MMF očekával v roce 2012 pokles řecké ekonomiky o 5,5 % vůči roku 2009, v realitě ekonomika klesla o 17 %. Nezaměstnanost byla na 25 % oproti MMF zamýšleným 15 %. MMF na to reagoval prohlášením, že v příštích prognózách už prý bude skeptičtější. Tak a teď bychom samozřejmě mohli řešit, jak je možné, že se MMF tak ukrutně spletl na úrovni záměny slona s užovkou. Ale – vlastně je celkem zbytečné to řešit. Protože co o tom říká sám Fond? No, tváří se aktuálně dost kajícně.

Prý že počítal s nižšími takzvanými fiskálními multiplikátory. Prý že očekával u ekonomiky větší produktivitu soukromého sektoru. Prý že další jeho chybou bylo, že očekával rychlé zotavení ekonomiky, a ono přitom přišlo pomalé. Prý že Fond počítal se zotavením ekonomiky ve tvaru písmene „V“, a to už v roce 2012. A přitom realita byla taková, že řecká ekonomika klesala až do roku 2017. A ačkoli se potom nakrátko vzpamatovala, ještě na konci roku 2019 před nástupem další krize stále nebyla tam, kde byla před krizí z roku 2008…

A MMF pokračuje v sypání si popela na hlavu ještě dál a připouští, že jeho rady přinesly do země ohromné sociální a politické pnutí. To je pravda. Fond svými radami poslal k moci extrémní levici. A extrémní levice ještě nikdy žádné zemi ekonomicky nepomohla. Neboli fond radil, jak na ekonomickou prosperitu, až zemi svými radami poslal do úpadku.

Suverénnost mezinárodních či nadnárodních orgánů totiž stojí na vodě. Tváří-li se Evropská centrální banka či Evropská komise suverénně, neznamená to, že skutečně musí vědět, co dělají. Zaklínadlo „podle expertů…“ je tak docela liché. Měli bychom to mít na paměti vždy, když jsou nám předkládány emotivní argumenty, proč bychom jako civilizovaní Evropané měli dělat to a ono.

Naše představa, že nadnárodní instituce zrušit nelze, protože jsou zárukou jakési bezpečnosti a prosperity světa, je právě jen představou. Je to asi taková úlitba jako rouškování samostatného chodce v lese. Logika žádná, ale obsesivní, iracionální strach z katastrofy to uchlácholí.

Zdroj: https://www.bostonherald.com/2020/06/08/funding-world-health-organization-a-waste-of-money/

  

 

Potravinovou soběstačností až k hladomoru

Jistě jste to v poslední době slyšeli taky: ono zaklínadlo potravinová soběstačnost. Tedy pěstovat si, zpracovávat i vyrábět všechny a zvláště ty základní potraviny jen u nás a nespoléhat na trh.

V době post-covidové jako by najednou tuhle mantru skloňoval kdekdo. Dokonce i tací ekonomové, kteří byli dříve leckým označováni za „pravičáky jako řemen“, se už téhle myšlence nebrání. Ostatně tak jako se najednou zázračně nebrání ani většímu veřejnému dluhu, větším dotacím, větším regulacím, podpoře domácího cestovního ruchu na úkor zahraničního… Stačilo nechat se zavřít na pár týdnů do domácího vězení a omotat si povinně obličej kusem hadříku, a nezanedbatelnému množství velmi racionálních lidí, kteří za normálních okolností umí pracovat s daty místo s domněnkami, jako by vyměkl mozek.

Protože celá slavná představa potravinové soběstačnosti, jakkoliv se masám může zdát národovecky rajcovná, je především dokonalá ekonomická hloupost. Je zajímavé, jak lidstvo pořád a pořád tvrdošíjně recykluje minulost, která se prokázala jako neživotaschopná, a nechápe, že ani po sto prvé nějaký ekonomický nesmysl nebude fungovat.

Takhle se lidstvo pořád pokouší recyklovat komunistické myšlenky, jako by snad komunismus v nějaké zemi světa fungoval. Takhle se snaží recyklovat tisk peněz, jako by snad tisk peněz vždy neskončil průšvihem a zchudnutím. A úplně stejně se snaží recyklovat i myšlenku, že si nějaká země bude vše vyrábět sama. Tedy i potraviny.

Přitom už někdy v roce 1817 velký ekonom David Ricardo prokázal, že princip soběstačnosti, ať potravinové či jakékoliv jiné, je nesmyslný, protože to, co v ekonomii skutečně funguje, má název komparativní výhody: Zjednodušeně řečeno, má smysl zaměřovat se na výrobu a vývoz takového zboží, které dokážeme vyrobit proti jiným efektivněji, a naopak koupit od jiných zemí zboží, které dokáží vyrábět nejefektivněji ony. Jakýkoliv jiný politicky tlačený koncept dělá z lidí hlupáky, protože zneužívá jejich ekonomické nevzdělanosti, aby z ní vytřískal líbivé politické body – ale výsledkem je zhoršení ekonomické situace lidí.

Abychom dosáhli této politicky populární potravinové soběstačnosti, museli bychom na obchodníky uvalit velmi přísnou regulaci, abychom je násilně donutili prodávat domácí potraviny na úkor zahraničních. Jistě, je to v rozporu s pravidly jednotného evropského trhu – ale popravdě, evropská pravidla mě v této souvislosti moc netrápí, protože nenalhávejme si, že jednotný evropský trh stále ještě funguje. Jednotným trhem se vždy argumentuje, jen když se to hodí velkým zemím, ale v realitě nefungoval vlastně nikdy. Už jen existence dvojích cen mezi námi a třeba Německem ukazuje, že jsme dva oddělené trhy. Co mě ale zajímá mnohem víc, je to, že taková regulace ublíží českým zákazníkům i obchodníkům.

Českým zákazníkům se sníží výběr, zvýší ceny. Pro českého zákazníka je výhodné, když si může volit sám, co chce koupit, ne když mu to určí zákon. Proč jsou asi na českých pultech levná polská kuřata, o kterých se traduje, že prý jsou nekvalitní? Protože jsme takoví chudáci, že je tu musíme strpět? Ne! Protože je my, zákazníci, v průměru chceme kupovat. A teď je zakážeme, respektive omezíme, a nahradíme dražšími českými kuřaty. Vydělá na tom český zákazník, který přijde o možnost volby? Nikoliv. Naopak zejména ti chudší spláčou a raději kupovat maso přestanou. A kdo na tom vydělá? No přeci největší český výrobce kuřat…

Politici rádi argumentují tím, že trochu toho pohodlí pro českého zákazníka stojí za to obětovat na oltář bezpečí – a potravinová soběstačnost má prý právě takové bezpečí přinést.

Souhlas - stát se má starat o naši vnitřní a vnější bezpečnost. Tedy má mít armádu pro vnější bezpečnost a policii pro vnitřní bezpečnost. Tím by na můj vkus mohlo zasahování státu do našich životů tak nějak končit. Starost o naši bezpečnost je jedinou skutečnou funkcí státu, kterou uznávám bez řečí. Až na to, že plky o potravinové soběstačnosti nemají s naší bezpečností vůbec nic společného. Asi takhle:

Představte si, že se rozhodneme být plně potravinově soběstační. Tedy budeme si tu pěstovat banány? Sotva. Ale dejme tomu, že bez banánů se dá přežít a draslík budeme zobat syntetický v tabletách. Tak tedy si tu budeme pěstovat všechno obilí, zeleninu, ovoce, maso. No dobře, sice nás to bude stát možná třikrát víc, než kdybychom dovezli zeleninu z jižní Evropy či severní Afriky, kde mají několik sklizní, takže zelenina bude tak drahá, že ji bude kupovat jen málokdo – ale dejme tomu, že pár jedinců na její nákup mít bude. No, a pak přijde nějaká plísňová choroba a zdecimuje všechnu zeleninu v našich sklenících. Takové choroby rostlin i zvířat přeci čas od času přicházejí. Podobně, jako si přišel koronáč. Takže pak budeme rok či dva bez jediného kousku zeleniny?! Co na tom, pěkně prosím, má být za výhodu a bezpečí?!

Vždyť naopak představa potravinové soběstačnosti je nebezpečná, protože jsme při ní závislí jen na jednom jediném zdroji potravin – na tom domácím. A když náš domácí zdroj potravin selže, protože, co já vím, přijde nějaká epidemie, přijde sucho, povodeň a u nás ze dne na den nebudeme schopni potraviny vyrábět, jsme nahraní a bez jídla, protože jsme spoléhali jen na své síly a neměli jsme v záloze žádné zahraniční zdroje!

Výhoda a bezpečnost je přesně naopak v tom, že jsme bohatě zapojení do zahraničního obchodu a máme vějíř možností, odkud kdykoliv rajčata dovézt. Když to nejde z Moravy, půjde to ze Španělska. Když ne ze Španělska, tak z Egypta. Když to nejde z Egypta, tak třeba z Izraele. Mít zálohy dané mohutným zapojením do obchodu je levné, výhodné a bezpečnější než být závislí na jediném vlastním a ještě drahém zdroji. Na rozdíl od potravinové soběstačnosti, na kterou si hráli v Severní Koreji, dokud nezačali mít hlad a nezačali být závislí na čínské charitě.

Chcete národní bezpečnost? Fajn. Tak v tom případě se vykašlete na báchorky o tom, jak se jako Severní Korejci izolujeme od světa a tím vytvoříme ráj. Otevřete hranice, zrušte cla, zrušte omezení pro obchod – a obchodujte a vydělávejte na svobodném obchodu peníze. A žeňte každého, kdo vám tuhle svobodu a bezpečí budou chtít vzít.

Zrušme policii, zelená zločinu

Představte si, že zažijete loupežné přepadení. V noci k vám do domu vtrhnou maskovaní lumpové, svážou vás a zbijí, dům zdemolují a všechny cennosti odnesou. Máte obrovské štěstí, že to přežijete.

Když se vám podaří osvobodit, doplazíte se k telefonu, abyste zavolali policii. A policie vám sdělí: „Děkujeme za zavolání. V myšlenkách jsme s vámi a doufáme ve vaše brzké zotavení. Naši specialisté vám poskytnout morální podporu při jednání s pojišťovnou. Přejete-li si duchovní nebo psychologickou útěchu, do tří dnů vám zašleme experta. Na shledanou.“

Tak asi takhle nějak by mohlo vypadat v dalších letech jednání s policií. Alespoň po zkušenostech z USA, které se zdají lavinovitě šířit po celém světě, to tak vypadá.

Minneapolis zcela vážně zvažuje, že kvůli smrti Floyda a následným protestům zruší městskou policii. Prý systém, v němž se vymáhá právo a dohlíží se nad pořádkem v ulicích, se již přežil. Prý namísto něho by se mělo investovat do vzdělávání, drogové prevence a prevence kriminality obecně. Prý pokud by i navzdory těmto preventivním opatřením došlo k nějakému problému, měli by ho sami řešit vybraní jedinci z místních ghet.

(Jinými slovy mi to připomíná asi něco takového: Nedokázali jste se integrovat, tak se opouzdřete v ghetu ještě víc, dělejte si tam, co chcete, mějte svůj vlastní stát ve státě.)

Jakkoliv to zní fantasmagoricky, perfektně to zapadá do obrázku současného světa: Tak třeba Lego přestává propagovat stavebnici s policií, protože policie se aktuálně prostě nenosí.

Začali jsme žít ve světě, v něm se zaměnila příčina a následek. Namísto toho, abychom potírali zločin, budeme potírat ty, kdo se zločinem bojují, a tvářit se, že nebude-li soudce, nebude ani zločince.

Falešný pseudohumanismus aspiruje na povedenou humanitární katastrofu. Obrana vnitřní i vnější bezpečnosti je jedinou funkcí státu, kterou přijímám bez pardonu a bez ohrnování nosu. Pro vnitřní bezpečnost máme policii. Pro vnější bezpečnost máme armádu. Všechno ostatní, do čeho se stát montuje, by se dalo více či méně úspěšně svěřit soukromému sektoru. Ale bezpečnost stěží. A přesto tahle jediná funkce, která se nedá oddiskutovat, je víc a víc pseudohumanisty dnešního světa napadána.

Jestli si myslíte, že aktuální tažení proti policii je jen jednorázovým úkrokem, mýlíte se. Podobné tažení už dávno jede i proti armádě či zbrojařskému průmyslu. Vzpomeňme na nedávnou aféru s Karlovarským filmovým festivalem a Českou zbrojovkou.

Jistě, že zbraně jsou otázkou etiky, jenomže zbraně musí existovat proto, aby bojovaly se zločinem. Ne, není to tak, že když zakážeme zbraně, vymýtíme tím zločince. Frontální tažení proti zbraním i lidem, kteří je používají, nám tuhle etiku posouvá až do dost neetických vod: Tak dlouho jsme se snažili být korektní, až nám korektnost přebujela a pozitivní diskriminace menšin začala dusit majoritu. Je příliš snadné to s rádoby-etikou přehnat do extrému a nechat se eticky zlikvidovat těmi, kdo nebudou dost podobně přebujelé etiky vykazovat.

Krásně je to vidět třeba u otázky použití umělé inteligence u zbraní. Jasně se proti zbraním disponujícím umělou inteligencí postavil Evropský parlament. Ten dokonce odhlasoval rezoluci zákazu podobných strojů. Což je asi na podobné úrovni jako zrušení městské policie v USA: Prostě pseudohumánní Evropa vůbec nechápe, která bije. Někteří její politici se dokonce snažili podobnou rezoluci protlačit i skrze OSN. K jejich překvapení to nevyšlo. Zbraně s umělou inteligencí totiž chce rozvíjet Rusko, Izrael i Jižní Korea. O Číně nemluvě. Rusko už v rámci odstrašení nepřítele některé zbraně, jako inteligentní kalašnikov, ukázalo.

Tenhle pseudohumanismus je naivně nebezpečný. Evropa nebo USA budou tak dlouho humanistické, až budou moct svou armádu a policii úplně zrušit, protože ti, kdo vykázali míň naivity, si budou schopni dosavadní vyspělý svět naporcovat na talíř. Pak už nám rádoby-humanita k ničemu nebude.

(Text využívá citace z knihy Šichtařová – Pikora: S androidkou v posteli)

Amerika hoří. Prý kvůli rasismu. Já vidím frustraci.

Vyděste lidi, že jde o život. Zavřete je v domácím vězení. Zrušte kulturu. Zrušte sport. Zrušte návštěvy. Zrušte společenské odreagování. Zvyšte nezaměstnanost. Snižte příjmy. A pak už jen čekejte, komu přeskočí prvnímu.

Jasné jak facka, ne?

Máme za sebou válku s koronavirem. Nebudu řešit, jestli byla zbytečná, nebo ne. Někteří lidé si myslí, že kdybychom se nezavřeli v domácím vězení a nenosili mokré hadry přes obličej, padali bychom jako mouchy. Jiní lidé si zase myslí, že varianta s domácím vězením a hadrováním a varianta bez vězení i hadrů vyšla na počet životů jedna za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet. A ještě další lidé si myslí, že vypnutí ekonomiky bude mít na svědomí víc životů, než kdybychom nechali viru volný průběh, a že strach z viru byla jen nafouknutá mýdlová bublina. Tohle teď nechme stranou, protože tady argumenty už dávno přestaly fungovat. Je to trochu jako náboženství – virus se stal otázkou víry. O víře se nediskutuje, od té se vyžaduje právě jen věření. Lidé něčemu věří, a když se jim na jejich víru sáhne jakýmkoliv argumentem, reagují agresí. Však ono příští desetiletí ukáže, jak tomu bylo. Co ovšem vidět je už teď, to jsou drtivé dopady na psychiku mnohých.

Miliardy lidí měly povolený jen omezený pohyb. Miliony neměly povolený pohyb žádný. Mnoho lidí se pohybovat smělo, ale nepohybovalo ze strachu. Mnoho lidí nemohlo pracovat. Miliony lidí trvale přišly o práci.

Zejména v Americe začala prudce růst nezaměstnanost a chudoba. Korona tak připravila o rozum víc lidí, než kolik jich zabila. Vyvolala v lidech vše zlé. A čím víc byla země zasažena koronou, čím horší zdravotnictví měla, čím míň lidí mělo v dané zemi zdravotní pojištění, čím víc lidí v dané zemi trpělo obezitou a dalšími civilizačními nemocemi z pohodlného života a lenosti - tím větší daň na psychice si korona vybrala.

A právě to je skutečný důvod současných nepokojů v Americe. Problémy s rasismem má celý svět. Ale problémy s karanténou má hlavně Amerika. A ejhle, Amerika začala náhle hořet.

Smrt černého George Floyda, který zemřel poté, co mu bělošský policista klečel na krku, byla jen záminkou. Stal se zločin, a je jedno, jakou barvu měli jeho účastníci. V realitě šlo o sirku, která odpálila v dlouhodobě rozdělené společnosti sud střelného prachu. Kdyby následné nepokoje byly skutečně upřímným bojem proti rasismu, sotva by se mohlo stát, že by následně při protestech zemřel vysloužilý policista černé pleti, který se snažil rabování zabránit.

Faktem je, že příkopy byly ve společnosti hluboké už před koronou. Nyní je Amerika nepříliš daleko od občanské války. Desítky tisíc lidí porušují zákaz nočního vycházení a ničí cizí majetky od atlantického po pacifické pobřeží.

Zajímavé! Ještě před pár týdny byla Amerika paralyzovaná takzvaným lockdownem. V médiích se opakovala mimořádně mediálně zajímavá a impozantně vypadající hláška, že nemoc údajně zabila víc lidí než válka ve Vietnamu. Lidé se báli jít i nakoupit, aby se nenakazili. A nejednou… najednou jich jsou v ulicích tisíce, ačkoli u nás se kvůli stejné koroně musí pořád nosit roušky a nesmí probíhat letní festivaly, aby někdo v davu virus nechytil. Je to psychický zkrat podobný stockholmskému syndromu?! Nebo snad naopak psychickým zkratem byla ochota karanténu dodržovat?! Byli lidé prostě moc dlouho zavřeni a uvolňují frustraci? Někde se evidentně vloudila nějaká logická chyba.

Samozřejmě je špatně, když se policisté chovají jak smyslu zbavení. Když zneužívají moc, šikanují či dokonce zabíjejí nevinné lidi. Nebo i vinné lidi. Protože i potrestání vinných patří do jiných rukou. Děje se to po celém světě. Někteří jedinci neunesou moc, kterou jim zákon dá. Bohužel v Americe je používán dvojí metr.

Podobných zneužití policejní moci bylo v USA už mnoho. Vzpomeňme, jak policista Mohamed Noor zastřelil neozbrojenou Australanku Justine Ruszczyk Damond. Kde byly tisícové protesty a rabování, když Američan somálského původu zavraždil bělošku? Dostal 12,5 roku vězení a bylo to. Ostatně to je správné řešení, nikoli rabování. Lze rabováním majetku bojovat proti rasismu? Je třeba při rabování nosit na nohou kradené tenisky a v rukách krabici s televizí? Není tohle naopak nejlepší recept, jak i mírného člověka, který dosud rasismem opovrhoval, radikalizovat tak, aby se rasistou stal?

Věc není tak jednoduchá, aby šlo říct, že v Americe jde hlavně o rasismus. Český velvyslanec v USA Hynek Kmoníček k tomu v médiích prohlásil: "Dodnes nevíme, jakým způsobem zemřel George Floyd. Oficiální pitevní zpráva říká, že byl nadrogovaný a měl slabé srdce. Soukromá pitva objednaná na univerzitě za účasti patologů, kteří pravidelně dělají pitvy obětí policejního násilí, říká, že příčinou bylo zakleknutí a udušení. Třetí oficiální zpráva se snaží smířit obě strany a tvrdí: Byl přidušen natolik, až jeho slabé srdce nevydrželo množství drog, které v sobě mělo. A teď si podle své politické orientace vyberte, které z těchto zpráv dáte větší nebo menší váhu.“ To se mi zdá jako dokonalé shrnutí. Jde jen o úhel pohledu, který si kdo vybere.

Američtí liberálové si vybrali heslo „Black lives matter!“ Sociální sítě zaplavují lidé, kteří se omlouvají, že jsou bílí. Taky je zasáhla korona na mozku? Nebylo by lepším heslem „All lives matter“? Je barva otázkou výběru a svobodné volby? Není to rasismus naruby?

Ve skutečnosti i tady jde o politiku. Mnoha lidem se před blížícími se prezidentskými volbami hodí vše, co jde proti prezidentovi. A tak se zadařilo báječně koronu zneužít:

Vyvoláme strach, zavřeme lidi. Lidé přijdou o práci. Vznikne strašlivá frustrace. Do této situace se nachomýtne báječná záminka v podobě zabití, které se tváří jako rasistické. Hodíme to na Trumpa, jako kdyby on na nějakém krku klečel. A budeme ječet, když se prezident pokusí dostat zpátky do ulic právo a pořádek. Budeme se tvářit, že to jediné, co Amerika nyní potřebuje, je rozkradení soukromého majetku za bílého dne.

55 % Američanů se v průzkumech domnívá, že prezident protesty nezvládá. Jen zhruba třetina prezidenta naopak podporuje. A o to jde. Jde o to zabránit, aby příštím prezidentem nebyl republikán. Celkem jasně to řekl bratr zavražděného Floyda: „Udělejme to jinak. Přestaňme si myslet, že na našich hlasech nezáleží, a přijďte volit. Nejen v prezidentských volbách, ale i v primárkách, volte při všech příležitostech.“ A minority obvykle volí demokraty…

Americké násilné protesty připomínají francouzské žluté vesty. Vesty také neměly vůdce. Také ničily a zapalovaly. Také proti nim zasahovala policie. A také nic nezmohly. Nevěděly totiž, co chtějí. Chtěly změnu, ale nevěděly jakou. Hnala je pouze frustrace. A mnozí to brali jako lepší zábavu než chodit do práce.