Počet zobrazení stránky

čtvrtek 25. dubna 2019

Vládní program: „Sucho a poušť!“


V posledních dnech nás trápí sucho. Mnoho lidi si myslí, že to je dáno jen klimatickými jevy. Jiní vidí zase problém v našem plýtvání pitnou vodou. Anebo si třeba myslíte, že by sucho vyřešil dotační program Dešťovka?

Tak v tom případě jste zapomněli to nejdůležitější. Protože – věřte či ne – sucho v Česku má především ekonomické (!) kořeny.

Situace je přitom skutečně alarmující. Suchem bylo tento týden zasaženo 99 % území ČR. Pro třetinu země už platí dva nejhorší stupně sucha. Nejhůř je na střední a jižní Moravě. Není to už problém jen zemědělců, už to je problém i běžných rodin. Znovu máme obce, kde hrozí vyschnutí obecního vodovodu.

Situace není sice z dlouhodobého pohledu normální, na druhou stranu sucho taky není na našem území žádnou novinkou. Pamětníci pamatují katastrofální sucho z roku 1947, kdy byl dokonce o pomoc požádán Sovětský svaz. Ten výměnou za to, že nepřijmeme Marshallův plán, milerád z propagandistických důvodů pomohl, ačkoli mu na Ukrajině panoval hladomor. Můžeme jít i dál do historie. Krutý hladomor vyvolaný suchem byl na území ČR například v osmnáctém století. Evidentně tedy nemá smysl všechno stoprocentně svalovat jen na globální oteplování.

Hydrogeolog Zbyněk Hrkal nedávno na Radiožurnálu poukázal na to, že chyba není v přírodě, ale v nás. (Ekonom souhlasí.) Konkrétně prohlásil: „Ve skutečnosti na Zemi voda nemůže dojít. Je jí pořád stejně, jen se přelévá z jednoho kontinentu na druhý.“ Následně dodal: „Víme, že například mezopotamská civilizace postavená na zavlažování zanikla mimo jiné i kvůli špatným vodohospodářským praktikám. Vlivem horka docházelo na polích k vysokému odparu a narůstající množství soli v půdě zneúrodnilo jejich pole.“

Jinak řečeno: Globální oteplování jistě celou věc zhoršuje, ale tím hlavním, co má za následek sucho, je chování člověka. Hydrologové se v podstatě shodují v tom, že za větší problém než málo srážek považují ohromné plochy oseté řepkou a kukuřicí, tedy plodinami z hydrologického pohledu nevhodnými pro opakované setí. A také širé lány bez přirozených předělů, v nichž by se voda lépe vsakovala. A proč máme tak velké lány oseté právě těmito plodinami? To už je právě otázka ryze ekonomická.

Důvodem, proč je všude kolem nás řepka a kukuřice, jsou zásahy státu. Řepka se prostě zemědělcům vyplatí. Ne, chyba není na straně českých zemědělců, ti nedělají za daných podmínek nic špatného. Prostě se jen chovají ekonomicky. Chyba je v nastavení prostředí. Až se někdy vyplatí vysadit čočku či hrách, bude všude čočka a hrách. A bude-li všude čočka, hydrologické podmínky budou fungovat zase jinak.

Takže proč se tedy řepka vyplatí? Jsou to snad dotace?

Kdysi jsem se právě kvůli této otázce přela s jedním ministrem zemědělství. Prohlásila jsem, že za lány řepky může existence dotací. On se ohradil, že dotace za řepku nemohou, protože na řepku dotace nejsou. Ano, technicky vzato měl pravdu. Žádná speciální zemědělská dotace „na řepku“ není. Jenomže ekonom to vnímá v širším kontextu. Tak zaprvé - existuje dotace na osetou plochu, na které se hospodářské plodiny pěstují – tedy i na řepku. A zadruhé a hlavně - po řepce je státem vyvolaná umělá poptávka kvůli povinnému přimíchávání biosložky do pohonných hmot. Takže i když nebudeme u řepky používat slovo „dotace“, ekonomická logika je stejná. Nejlépe bychom asi měli používat pojem „státní zásah“. Zkrátka zemědělci nepěstují řepku proto, že by ji měli rádi, ale protože se jim to vyplatí. A vyplatí se jim to proto, že to tak stát nastavil.

Není žádné tajemství, že problém s neudržením vody v krajině je krom jiného v řepce, a řepka je zase důsledkem státních zásahů: Ve sněmovně už taky leží návrh na zrušení povinného přimíchávání biopaliv do benzinu a nafty. Lze ale předpokládat, že návrh neprojde. Proč? Protože jedním z největší zpracovatelů řepky je společnost Preol z holdingu Agrofert. Myslím, že tímto netřeba dál vysvětlovat, proč přes přimíchávání vlak nejede.

Jenomže: Kdyby stát pěstování řepky nestimuloval uměle vyvolanou poptávkou, plocha osetá řepkou by klesla. To by zase pomohlo půdě. Je všeobecně známo, že řepka i kukuřice jsou takzvaně mělce kořenící plodiny. Půda ve větší hloubce pod nimi není prokypřená, tudíž není schopna dostatečně absorbovat vodu. Místo aby se voda vsákla, odteče krajinou, způsobí sucho, erozi a ještě odnese živiny. Víc deště nám tedy se suchem nepomůže. Víc deště přinese jen lokální záplavy, protože voda se nedokáže v takové krajině vsáknout.

Tohle je ekologický problém jak hrom a je způsobený regulací státu. A my místo toho, abychom tento ohromný problém zasahující celou společnost řešili, řešíme ve jménu ekologie pitomosti. Nutíme lidi přestávat používat diesely, tlačíme je do elektromobilů, chystáme se zakázat vjezd autům do centra Prahy a podobně. Ale problém je úplně jinde. Je ve státních zásazích a dotacích. Voda je pro nás daleko větším problémem než emise.

Kukuřice je pro půdu a sucho podobně špatná jako řepka. I kukuřice pěstujeme lány. Proč? Aby se spálila v bioplynkách! Proč? Protože to stát podporuje! Proč? Protože na to tlačí „ekologové“. Titíž „ekologové“, kteří tlačili na to, aby se biopaliva přidávala do pohonných hmot. Původním argumentem ekologů bylo snižování emisí a snížení závislosti EU na ropě. Fajn. Takže jsme o něco méně závislí na ropě za cenu toho, že nebude poušť jen v Arábii, ale i u nás. To je podle těchto pseudoekologů ekologické?

Zkrátka cesta do pekla je vždy dlážděná dobrými úmysly. Kdyby se ekologové na svoje hypotézy a regulace raději vykašlali a nehráli si na sociální inženýry, měli bychom dnes kvalitnější benzín a víc vody v krajině. Zemědělci by tolik nebojovali se suchem. Ostatně podobně jako naši ekologové si na sociální inženýry hráli i soudruzi v Sovětském svazu. Dnes už víme, jak zničili celou oblast kolem Aralského jezera. Další klasický špatný zásah státu.

A jakmile se jednou do rovnováhy hrábne, už se ekonomicky veze všechno: Sucho bude mít pochopitelně ekonomické dopady. Úroda bude asi špatná. Dobytek nebude mít přirozené krmení. Krmení bude nutné kupovat, trávy bude málo. Jeho cena poroste, což znamená, že maso bude dražší. Logické by bylo redukovat stav dobytka. To ovšem naráží na podmínky pro udělení dotací. Dobytek nelze vybít, jak by zemědělci potřebovali, protože by nedostali… dotace.

Zkrátka evropské zemědělství je naprosto zvrácené, plné dotací, regulací, státních zásahů. To nelze řešit doma v ČR, to lze změnit jen na půdě EU. Bez dotací totiž nebudou naši zemědělci v mezinárodní soutěži konkurenceschopní a skončí. Systém by se proto musel změnit v celé EU.

Zemědělci argumentují, že bez evropských dotací budou potraviny dražší. Ano, budou. Dnes je totiž v ekonomice porušena racionální hierarchie cen. Lidé potravinami plýtvají. Místo toho, aby se kukuřice z pole jedla, pálí se v bioplynkách a odvodňuje krajinu. To je postavené na hlavu. Takže zrušte v celé EU Společnou zemědělskou evropskou politiku a budete bojovat se suchem víc, než když postavíte tisíc rybníků.

Ekologové neumí domyslet důsledky vlastních kroků. Jejich snaha o pomoc přírodě ji ještě víc ničí - ať už se jedná o pálení kukuřice či biopaliva.

neděle 21. dubna 2019

Ó jak ráda se polepším - jen co to rozluštím!


Vážení přátelé, chci vás tímto požádat o pomoc. Mé vlastní mozkové buňky na daný úkol nestačí. Bylo mi řečeno serverem Manipulatori.cz, že lžu. Ach jak ráda bych se polepšila! Ale ať dělám, co dělám, nejsem schopna své lži identifikovat. Prosím – mohli byste mi poradit, kde Šichtařka dělá chybu? Je to snadné – stačí porovnat originál mé výroky a námitky Manipulátorů a následně mi vysvětlit, co mi uniká:
 


Šichtařová:
"V roce 2017 se dokonce objevila tajně pořízená nahrávka, na níž jeden z produkčních CNN říká, že ředitel televize Jeff Zucker chce stále nové a nové zprávy o Trumpovi a jeho spolupráci s Ruskem. Novináři šili podle politického zadání do Trumpa ostošest, aby se v březnu 2019 na základě vyšetřování ukázalo, že Trump s Ruskem nespolupracoval. (…) Takže lze tedy nedůvěryhodnost médií ztotožnit jen s nenávistí ke Trumpovi? Ale kdeže."
Manipulátoři:
"Zcela vyfantazírovaná je souvislost s Donaldem Trumpem"
Dotaz:
Kde prosím uvádím, že Notre-Dame nějak souvisí s Trumpem?
 
Šichtařová:

"Krátce po začátku požáru Notre-Dame jsme ještě pořádně ani nevěděli, co se děje (…), ale už jsme „věděli“, že pravděpodobně šlo o důsledek opravy. Přesněji – média to věděla."
Manipulátoři:
"Autorka zde ovšem nepokrytě lže – domněnka o příčině požáru totiž nepřišla od (českých) novinářů, nýbrž od francouzských hasičů a policie."
Dotaz:
Prosím, kde jsem uvedla, že domněnka přišla od českých novinářů?
 
Šichtařová:
"Jak mohla média tak rychle vědět, že se nejednalo třeba o nedbalost turisty? O teroristický útok spojený s volbami do Evropského parlamentu? O odvetu za to, co se dělo před měsícem na Novém Zélandě? O sabotáž zaměstnance? Příčin vymyslíme tisíc a jednu…"
Manipulátoři:
"…blogeři Markéta Šichtařová a Petr Štěpánek (…) shodně obvinili média (…), že zamlčují pravdu o požáru pařížské katedrály tvrdíce bez důkazů, co požár vyvolalo, aby tak zastřela skutečné původce – muslimy."
Dotaz:
Prosím poraďte mi, kde uvádím, že původcem jsou muslimové a média je zastírají?

Šichtařová:
"Já vlastně úplně chápu, jak strašně moc chtějí tu svou pravdu a lásku prosadit; jenomže používají k tomu tak agresívní metody, že výsledkem je lež a nenávist."
Manipulátoři:
"závěrečná věta o agresivních prosazovatelích pravdy a lásky už je naprosto mimo mísu, protože autorka sama použila vylhané tvrzení, ze kterého nemůže vyplynout pravdivý závěr."
Dotaz:
Tady jaksi ani nechápu, co bych měla vlastně chápat. Ano, uznávám, jsem mimo mísu. To jako že někteří lidé nechtějí „pravdu a lásku“? Nebo co chtějí Manipulátoři vlastně říci?

 
Byla bych vám opravdu velmi vděčná za výklad mého vlastního textu. Zjevně nechápu, co jsem napsala. Anebo že by snad chyba ve výrokové logice nebyla na mém přijímači…??
A jelikož Manipulátoři jsou patrně nad mé intelektuální schopnosti, tímto se jejich příštími články, které, domnívám se, budou následovat, nebudu více zabývat.

 
(Originál blog: https://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=709725,



Print-screen Manipulatori.cz jako předmět doličný. Šíří se totiž tvrzení, že články na tomto serveru jsou občas zpětně upravovány...

středa 17. dubna 2019

Už máme instrukce, co si myslet o Notre-Dame


Byly doby, kdy média nepsala pravdu. Každý to věděl. Pravda se filtrovala mezi řádky. Totéž v písničkách a v divadelních hrách. Cenzura všude. Autoři museli psát tak, aby divák pochopil, cenzor nikoli. Šílená doba. A je tu zas.

Demokracie je založená na tom, že média fungují jako její hlídací pes. V dobách, kdy informovat nemohou nebo nechtějí, přestávají demokracii sloužit. Když média lžou, vždy to bezpečně ukazuje úpadek společnosti, který předchází nějaké velké společenské změně. Ať už k horšímu či k lepšímu.

A média jako celek dnes už nehlídají. Až příliš mnoho lidí jim přestává věřit. Až příliš mnoho lidí se už nedívá na televizi, protože si myslí, že se v ní nevysílají zprávy, nýbrž to, co si mají myslet. Že je to propaganda jako dřív. To není nějaký povrchní dojem, to vidíme z empirických dat z celého světa. Podle agentury Gallup totiž v roce 2018 považovalo 62 % Američanů zprávy za zaujaté a zkreslené. Domnívali se, že 44 procent obsahu neodpovídá skutečnosti. V rámci médií přitom nejhůř dopadla televize. Korunu všemu přináší zjištění, že většina Američanů není schopna uvést jediné médium, které by podle nich dodávalo objektivní zprávy.

A možná mají pravdu. A je na to i řada důkazů. Několik let jsme totiž ze všech stran slyšeli, že se americký prezident dostal k moci díky spolupráci s Ruskem. V roce 2017 se dokonce objevila tajně pořízená nahrávka, na níž jeden z produkčních CNN říká, že ředitel televize Jeff Zucker chce stále nové a nové zprávy o Trumpovi a jeho spolupráci s Ruskem. Novináři šili podle politického zadání do Trumpa ostošest, aby se v březnu 2019 na základě vyšetřování ukázalo, že Trump s Ruskem nespolupracoval. Hm, smůla. Tedy pro novináře. A ne, nejsem fanoušek Trumpa ani omylem.

Mezitím se ale rozjela kampaň proti šíření falešných zpráv označovaných jako fake news. Řada lidí a médií byla označena za ruské špiony bez důkazů, podobně jako tomu bylo v kauzách #metoo. Stačilo jen ukázat prstem. A jak dnes už tedy víme, věhlasná média sama záměrně šířila fake news, protože chtěla Trumpovi ublížit. Jako když zloděj křičí „Chyťte zloděje!“

Takže lze tedy nedůvěryhodnost médií ztotožnit jen s nenávistí ke Trumpovi? Ale kdeže.

Krátce po začátku požáru Notre-Dame jsme ještě pořádně ani nevěděli, co se děje, zda se budova celá zřítí či ne, ale už jsme „věděli“, že pravděpodobně šlo o důsledek opravy. Přesněji – média to věděla. Velmi zvláštní! Jak může někdo vědět, jak vznikl požár, když požár ještě nedohořel a neproběhlo šetření? Jak mohla média tak rychle vědět, že se nejednalo třeba o nedbalost turisty? O teroristický útok spojený s volbami do Evropského parlamentu? O odvetu za to, co se dělo před měsícem na Novém Zélandě? O sabotáž zaměstnance? Příčin vymyslíme tisíc a jednu… Ale žádnou z nich není možno ověřit v okamžiku, kdy požár ještě ani nedosáhnul svého vrcholu. Tak jak si někdo může troufnout říct, že pravděpodobná příčina je ta a ta?

Možná mají média pravdu. Doufejme, že ji mají. Ale pokud ji mají, pak ne proto, že by média opravdu něco věděla, ale proto, že se omylem strefila. A protože lidé už médiím nevěří, vymýšlí různé konspirační teorie, co všechno mohlo za požárem stát. Média ale opět nelenila a všechny, kteří měli hypotézu nebo teorii, hned označila za lháře. Přitom ti, kdo vymýšleli konspirace, neměli patrně o nic méně informací než sama média: totiž neměli žádné. Proč tedy nebyla média nestranná a nečekala na výsledek skutečného vyšetřování? Až vyjde při skutečném šetření najevo, že opravdu šlo o nehodu, bude tomu veřejnost po téhle zkušenosti ještě věřit…?

A spekulace šly logicky ještě dál. Každý mohl na Twitteru, na Facebooku, v živém vysílání některých televizí vidět, že řada lidí požár oslavuje. Nejen, že to každý vidět mohl, ale stále může, protože print-screenů a videí koluje dostatek. Nicméně v médiích se vzápětí objevily zprávy, že nic takového není pravda, nemáme věřit svým očím, nikdo oheň neslaví a všechno je to jen konspirační podvod. Za všechno prý mohou údajně falešné twitterovské účty šířící fake news, které chtějí ve společnosti zasít hněv a nenávist.

To je klidně možné – možná vážně šlo o podvrhy a falešné účty pouze předstírající, že někdo má z katastrofy radost. (I když zajímavé je, jak rychle se údajní dezinformátoři zorientovali, kolik dokázali během pár minut založit falešných účtů a v jak velkých počtech hned dokázali reagovat… Jen někomu hodně naivnímu tohle mediální vysvětlení o údajných podvrzích nepřipadá přinejmenším podivné.) Ale mají média důkazy ke svému tvrzení, že oslavné zprávy byly podvrhy?

Já žádný takový důkaz od žádného média neviděla. Zrovna jako jsem neviděla důkaz, že účty byly pravé. Prostě nikdo to nemůže vědět s absolutní jistotou. Objektivní by tedy bylo ze strany médií říci například toto: „Část uživatelů sociálních sítí nad katastrofou jásá, ale dosud nelze určit, jaké a zda vůbec nějaké procento z těchto účtů je podvrhem.“ Přesto část médií zaujala úplně jednoznačný postoj: Je to lež.

Takže si to shrneme. Stále nevíme a hlavně ani nemůžeme vědět, co se stalo. Vyšetřovatelé dokonce ještě ani nesmějí vstoupit do ohořelé budovy. Zato „víme“, že se neslavilo a asi nešlo o úmysl. Jak to, sakra, může někdo „vědět“? Jak je možné, že média prezentují své domněnky a přání jako fakta? Jak to, že nezachovávají přísnou neutralitu?

Přátelé, nepodceňujme sílu symbolů. A nepodceňujme sílu davu, když se rozhodne přestat věřit autoritám. A zejména nepodceňujme, když se obojí spojí dohromady. Tahle kombinace může vytvořit hodně třaskavou směs. A mohou za to některá média. Dosáhla pravého opaku, než chtěla. Lhala příliš okatě.

Já vlastně úplně chápu, jak strašně moc chtějí tu svou pravdu a lásku prosadit; jenomže používají k tomu tak agresívní metody, že výsledkem je lež a nenávist.

 

 

čtvrtek 11. dubna 2019

Totalitní myšlení se vrátilo


Bylo - nebylo, přihodila se taková zajímavá věc. V Německu odmítla soukromá Waldorfská škola přijmout holčičku kvůli tomu, že její otec je poslancem za stranu AfD v berlínském parlamentu.

Případ následně přezkoumala školská správa, která na rozhodnutí školy neshledala nic špatného: Podle školské správy prý soukromé školy mají právo zohlednit při výběru žáků i politické smýšlení jejich rodičů...

Mezi námi: Pro holčičku to zjevně dopadlo dobře. Chodit do školy, kde vás nikdo nechce, není žádný med. Tím to dobré ale končí.

Nechť si o AfD myslí kdo chce, co chce. Jsme (zatím) stále ještě demokratická země, tedy jednak si každý může volit, koho se mu zlíbí, nejde-li o stranu stojící mimo zákon, a stejně tak ti ostatní si zase o takové volbě mohou myslet, co se jim zlíbí. Já kupříkladu nemám ráda komunisty, ale nestojí u nás mimo zákon, Evropská komise je jimi prolezlá, dokonce v EK svého času seděl estonský komisař pro dopravu Siim Kallas - člen bývalého Nejvyššího sovětu SSSR (!), tudíž mi nezbývá než respektovat, že komunisti prostě byli, jsou a budou v politice. Tečka. Ale nikdy by mě nenapadlo plivat na nějaké dítě za to, že jeho otec je postsovětský aparátčík.

Jsou mi to vůbec podivné staronové věcičky. Jako když děti kulaků nesměly studovat. Jako když židovské děti musely do koncentráku, protože se narodily rodičům ocejchovaným hvězdou. Takže zapišme si novou poučku současných evropských hodnot: Děti rodičů, kteří dostatečně nehýkají nadšením pro “liberální demokracii”, jsou dnes ostrakizovány. (Mimochodem – není to zajímavé, že to je vždycky Německo, které jde ode zdi ke zdi?)

Když jsem si v tomto duchu povzdechla na Facebooku, kde jsem jednak zveřejnila odkaz na článek popisující tento německý případ a jednak ho i stručně oglosovala, stalo se, co se dalo čekat. A co se také stane vždy, když se někdo kupříkladu rozčiluje třeba nad cenzurou na sociálních sítích. Totiž strhla se lavina komentářů argumentujících, že jde o SOUKROMOU školu, proto si může dělat, co chce. Ano, souhlasím. Může si dělat, co v mezích zákona chce. Ale má to několik ALE.

Takže zaprvé:

Nejde o to, co soukromá škola ze zákona smí či nesmí. Jistě, že soukromá škola smí sama rozhodnout, koho chce přijmout. Jedna věc je zákon. Druhá věc je morálnost. Víte – politické procesy v ČSSR mnohdy také byly v souladu se zákonem. Pronásledování Židů také bylo v souladu s norimberskými zákony. Otázkou ale je, zda tyhle zákony nefungovaly jen jako berlička, jak okecat a „ospravedlnit“ to hnusné, co se v lidech probudilo.

Nejde o to, co soukromá škola smí či nesmí. Jde o to, že se mi hnusí společnost, která vyvrhuje na okraj děti podle jejich původů. To není otázka zákona či práva; to je otázka toho, že někdo – ať už soukromý či státní subjekt – je schopen něco takového vymyslet. Že někdo se neštítí za „provinění“ rodičů, ať už domnělé nebo skutečné, trestat dítě. To v historii vždy vymyslely jen ty nejodpornější režimy. Jako by děti mohly za to, komu se narodily (nemluvě o tom, že samo údajné „provinění“ rodičů bylo demonstrací zvrhlosti systému).

A zadruhé:

Jistě lze souhlasit s tvrzením, že pokud majitel soukromé školy, hospody, firmy, bytu a nevím, čeho všeho ještě, vysloveně někomu neubližuje, měl by mít právo poskytnout službu, komu chce. Fajn, takové tvrzení podepisuju.

Tak jak mi v tom případě vysvětlíte, že hospodský nemá právo ze soukromé hospody vyhodit dle své úvahy kohokoliv jen na základě rasy, náboženského či politického přesvědčení? A naopak má povinnost vyhodit kuřáka?

Jak mi vysvětíte, že majitel domu nemá právo neubytovat v soukromém bytu dle své úvahy kohokoliv jen na základě rasy, náboženského či politického přesvědčení, a současně to své rozhodnutí také podle pravdy veřejně zdůvodnit?

Jak mi vysvětlíte, bijci za soukromá práva, že soukromá klinika nemá právo přijmout k ošetření dle své úvahy kohokoliv jen na základě rasy, náboženského či politického přesvědčení?

A jak vám do toho pasuje fakt, že škola právo odmítnout dítě na základě politického přesvědčení rodičů má…? Říkáte tomu rovný přístup?

A zatřetí:

Není v mém chápání velký rozdíl mezi politickým přesvědčením na jedné straně a třeba náboženským přesvědčením na straně druhé. A jak mi tedy vysvětlíte, že na základě politického přesvědčení rodičů je možno dítě vytěsnit, ale na základě náboženského přesvědčení ne, a to ani ze soukromé školy?

Zkrátka, milí rádoby-zastánci soukromého majetku a soukromých práv, kteří tak vehementně hájíte tuhle zvláštní školu: Těžko hledat většího bijce za soukromá práva, než jsem já; jenomže tady se to trochu pomíchalo. Tohle totiž NENÍ otázka soukromých práv – to je ve skutečnosti otázka etiky a dvojího metru. A to takového dvojího metru, aby byl „správně“ nastaven vůči všem milovníků naší nové skvělé „liberální demokracie“, která je dnes v Evropě ta jediná povolená a správná.

Jakmile totiž někdo chce náhodou chránit soukromé vlastnictví a dostatečně neadoruje tuhle novou doktrínu, je soukromé právo okamžitě s gustem pošlapáno. Chce-li někdo tvrdit, že hospodský má právo nechat ve své hospodě klienta kouřit, je popliván. Chce-li někdo tvrdit, že majitel bytu má možnost odmítnout z nájmu někoho na základě příslušnosti k jakékoliv minoritě, je popotahován ombudsmankou. Takové soukromé právo totiž nepasuje do pojetí oné „liberální demokracie“.

Anebo mi snad někdo chce tvrdit, že stejně hladce by to oné německé Waldorfské škole prošlo, kdyby vyloučila dítě za to, že jeho rodiče jsou voliči zelených ekoteroristů…?

čtvrtek 4. dubna 2019

Nejhorší hospodaření od roku 2012


Máme za sebou první kvartál roku 2019 a s ním i výsledky hospodaření státu. Za klobouk si je vláda nedá.

Ještě vloni hospodařil stát v prvním čtvrtletí s přebytkem 16,3 mld. Kč. Za první tři měsíce tohoto roku už skončila státní pokladna se ztrátou 9,2 mld. Kč. Tak hluboký deficit měla státní kasa naposledy v prvním čtvrtletí roku 2012 – jenomže s tím rozdílem, že tou dobou měla ekonomika vážné problémy.

První pohled samozřejmě může mást. Čísla jsou v různých letech různě pokřivena nepravidelnými evropskými penězi. Pokud tedy odečteme vliv peněz z EU a z finančních mechanismů a porovnáme výsledek s podobně očištěným výsledkem z roku 2018, zjistíme, že meziročně stát nehospodaří o 25,5 mld. hůř, ale jen o 1,0 mld. Kč. Jenomže to zas tak zázračné stejně není, když vezmeme v úvahu, že stát má rekordně nízkou nezaměstnanost, a nemusí tedy živit armádu lidí bez práce.

Problém rozpočtu je jasný: Příjmy meziročně rostou jen o 5,4 %, zatímco výdaje rostu hned o 13,4 %. Vezmeme-li v úvahu stav ekonomiky, je růst příjmů o 5,4 % v zásadě odpovídající. Hrubě ale neodpovídají výdaje; ty rostou až moc. Výdaje by prostě neměly růst skoro třikrát rychleji než příjmy. Maximálně si umím představit, že u obezřetného hospodaření by tomu bylo přesně obráceně.

Jak tomu rozumět? Příjmy rozpočtu ukazují, že se slibovaný efekt elektronické evidence tržeb (EET) nedostavil. V televizi kdysi běžely spoty o tom, jak díky EET budou nová hřiště, nemocnice a kdesi cosi. Kde je máme? Celkové inkaso DPH bylo letos dokonce nepatrně nižší než vloni. Žádný slibovaný růst výtěžku z DPH tu není. Mají se přitom rozjet další etapy zavádění EET. Má se dál rozšiřovat něco, co kdekoho buzeruje, co uměle vyrábí dojem prolhanosti obchodníků, které je nutno sledovat, ale efekt nikde. Štve to leckoho, nepomáhá to nikomu, jak rozpočet demonstruje. Jen se něco dělá, aby to vypadalo, že se něco dělá.

A tím to nekončí. Na pováženou je i to, že letos pokleslo inkaso spotřebních daní. Meziroční pokles o 4,1 % není zanedbatelný. I tady se pořád něco slibovalo, i tady se pořád něco dělá a skutek utek.

Nicméně to neznamená, že by se snad daňové poplatníky nedařilo holit jako ovce: Inkaso daně z příjmů fyzických osob odváděné plátci vyskočilo meziročně o 12,5 %. Není se co divit: Nezaměstnanost je rekordně nízká, pracuje div ne každý, kdo má dvě ruce a nohy, mzdy v průměru stále rychle rostou a Škodovka rozdává luxusní bonusy. I podnikatelé se otřásají jak oslíčci: Inkaso daně z příjmů fyzických osob placené poplatníky meziročně vyskočilo o 21,2 %.

Přeloženo do češtiny: Daně rostou spontánně proto, že stále ještě roste ekonomika (i když už notně brzdí) – nikoliv proto, že se na poplatníky zakleklo třeba s EET či s kontrolními hlášeními.

Jsou tu i perličky. Tak třeba je úplně tragikomické zjištění, že na dálničních poplatcích stát meziročně vybral o 21,1 % víc než ve stejném období předešlého roku. Přitom někdy mám pocit, že my tu žádné dálnice snad ani nemáme, neb to, co vede z Prahy do Brna, je tankodrom. A loni se postavily jen 4 kilometry nových dálnic.

A tím se dostáváme k výdajům. To právě tady je skutečný problém, nikoli u příjmů. Největším výdajem rozpočtu jsou sociální dávky. Na ty vynaložil stát během prvního kvartálu 149 mld. Kč, což představuje meziroční nárůst o 8,0 %, z toho důchody se prodražily o 8,5 %. Možná čekáte, že se teď rozčílím – ale nerozčílím, tady totiž ten hlavní problém nevidím. Vidím ho v položkách, kterých si většina lidí nevšimne, neb jsou dobře schované pod různými jinými nadpisy. Tak třeba:

Neinvestiční transfery neziskovým a podobným organizacím: meziročně +58,9 %.

Odvody vlastních zdrojů EU do rozpočtu EU: +67,6 %.

Neinvestiční transfery podnikatelským subjektům: +28,6 %.

Platy a podobné výdaje státního rozpočtu: meziroční nárůst o 8,4 %.

A tak dál. To jsou položky, které jsou dobře „ukryté“ pod jinými nenápadnými hlavičkami, takže si jich málokdo všimne. A přitom tady je velký problém.

Tak třeba nemám nic proti růstu platů státních úředníků, protože potřebujeme dobře placené úředníky, aby je nelákala korupce - ALE nepotřebujeme jich tolik! Stát má úředníků stále víc, strká nos do příliš mnoha věcí. Aby ne, když zavádí nové a nové kontroly podnikatelů. Z nich vytěží sotva tolik (pokud vůbec), aby zaplatil nové a nové úředníky touhle kontrolou pověřené.

Hodně taky mluvíme o tom, co vše nám zaplatila EU. Málo ale mluvíme o tom, co všechno jsme zaplatili my Unii. Tady si nalejme čistého vína, to je ono navýšení o +67,6 %.

A pak tu jsou dotace skryté pod méně kontroverzním slovem transfery. Dotace přitom neznamenají nic jiného, než že se někomu schopnému, kdo je schopen vytvořit peníze, peníze vezmou, a dají se někomu, kdo peníze vytvořit neumí, na něco, co by se samo neuživilo.

Politici patrně začínají chápat, že jim končí žně. Aktivita českých průmyslových podniků (měřená indexem PMI) v březnu klesala čtvrtý měsíc v řadě a spadla na nejnižší úroveň od prosince 2012. Pro zajímavost: V posledním kvartále 2012 klesala ekonomika o 1,4 %. Je to náhoda, že je aktivita průmyslu nejslabší od roku 2012, když je rozpočet také nejhorší od roku 2012? Ministryně financí proto už navrhla úspory pro příští rozpočet.

Takže zvýší daně? Sníží výdaje? Zvýší dluh? Nebo od všeho trochu? Je cokoliv z toho dobré? Není. A přitom vyhnout jsme se tomu v pohodě mohli. To kdyby politici poslední dva roky poslouchali varování, že ekonomika je přehřátá a nutně musí prudce zpomalit, takže by se místo rozšoupnutí měli snažit využít příznivého vývoje a vytvořit rezervy na horší časy. A co udělali? Využili růstu a vytvořili snad rezervy? Udělali to, že rezervy naopak v těch nejlepších dobách ROZPUSTILI.

Zmoudří teď a ukončí kupříkladu slevy na vlak a autobus, které stojí stát ročně 14 mld. Kč? Tipuju, že ne. Tipuju, že nejjednodušší pro ně bude naplánovat si vyšší deficit státního rozpočtu. Karavana pojede dál a na koblihy pořád bude. Škoda, nemuseli jsme se přidávat k zemím žijícím na dluh budoucích generací, měli jsme pěkně nakročeno.