Bude lépe. Zase budeme všichni mít stejné nic.

 

Někdy mám pocit, že jsme ekonomikou blesků z čistého nebe. Možná si ještě vzpomenete na kauzu hromadných žalob proti bankám nebo pojišťovnám - přišly „z ničeho nic“. A teď nám z ničeho nic hrozí další vlna žalob.

Mohlo by jít o vlnu žalob proti zaměstnavatelům, že nevyplácejí všem lidem na stejné pozici stejnou mzdu.

Bleskem z čistého nebe byl tentokrát rozsudek soudu, podle kterého Česká pošta postupovala protiprávně, když svému řidiči v Praze vyplácela mzdu o 3000 Kč hrubého vyšší než kolegovi v Olomouci, který vykonával stejnou práci. Česká pošta, byť státní podnik, zkrátka žila v představě, že žijeme v kapitalismu, kde cenu určuje nabídka a poptávka. A na nabídce a poptávce logicky závisí i cena. Neboli mzda, tedy cena práce.

Česká pošta, byť státní podnik, ví, že když nabídne v Praze stejné mzdy jako v Horní Dolní, nikoho do práce nesežene. Jednou už jsou v Praze vyšší životní náklady, a tak jsou tu taky vyšší mzdy. Naopak když pošta v Horní Dolní vyplatí stejnou mzdu jako v Praze, nebude řádným hospodářem, protože nemaximalizuje zisk, a mohla by se tedy dostat do křížku se zákonem, protože plýtvá veřejnými penězi získanými z výpalného s názvem daně.

Soud byl ale jiného názoru.

Čistě akademicky by mě zajímalo, jakého názoru by byl stejný soud, kdyby někdo jiný podal jinou žalobu na poštu, že po splnění prvního rozsudku nesplňuje pošta jiný zákon ukládající jí jednat jako řádný hospodář. Negoval by druhý rozsudek rozsudek první???

Ať tak či onak, požadavek soudu na vyplácení stejné mzdy ve všech regionech přímočaře ignoruje fakt, že jsme stále ještě tržní ekonomikou, ačkoli se mnoho lidí snaží o návrat k socialismu. Ignoruje fakt, že v nabídce a poptávce po práci regionální rozdíly existují. Tváří se, že když se budeme tvářit, že něco neexistuje, existovat to nebude. Tváří se, že když se budeme tvářit, že nezaměstnanost je v Praze a v Karviné stejná – asi si tu statistiku úřady práce nějak zfalšují, či co.

Asi vás tentokrát překvapím, ale v tomhle konkrétním případě České pošty nemám s rozsudkem zas tak velký problém. Jistě, je to Kocourkov. Jistě, jeden princip neguje druhý. Ale co by člověk asi tak čekal od státu? Efektivitu? Logiku? Tržní jednání? Pak by to nebyl stát. Ve státním je to taková bída principiálně, že tady už není moc co pokazit.  Lidé totiž už dočista ztratili schopnost rozlišovat mezi soukromým a státním. Pošta je státní podnik - a tedy nepodniká na základě normálních tržních principů, ale naopak tržní principy svou existencí boří.

Chtít po státním podniku, aby platil v každém regionu jiné mzdy, je sice z tržního pohledu výsostně logické, ale taky je to asi jako chtít po Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, aby v každém okrese vyplácelo jiné dávky v nezaměstnanosti nebo jinou rodičovskou podle velikosti životních nákladů. Vždyť i to, že státní pošta zaměstnává státní zaměstnance, je svého druhu sociální politika. Takže se na to musíme podívat jinak:

Chyba není v tom, že pošta coby státní podnik má nařízeno platit všude stejnou mzdu. Chyba je v tom, že pošta coby státní podnik stále ještě existuje a nebyla dosud zprivatizována. Pak by jí do mezd neměl nikdo mluvit. A právě tady začíná onen problém.

Řada lidí totiž rozsudek vnímá jako precedent i pro soukromý sektor. A to je průšvih. Hospodářská komora proto už vyzvala zaměstnavatele, aby zkontrolovali svou stávající mzdovou strategii. Najednou se leckteré firmy lekly, že možná nevědomky nedodržují zákon.

Není divu, že podniky jsou zmatené. Máme tu ještě kapitalismus, nebo už přišel socialismus? Rozhoduje ještě nabídka a poptávka, nebo už tu máme centrální rozhodování o výši mezd, po kterém přijde i centrální plánování dalších cen? Někomu by mohlo přijít nespravedlivé, aby v Olomouci měli stejné mzdy jako v Praze, ale nižší nájmy. Možná se pak bude nějaký Pražák soudit, že chce nájmy jako v Olomouci. Tohle by nebyl precedent jen pro zaměstnavatele. Jakmile se s ní jednou začne, zločinná rovnostářská ideologie se rozlije po celé ekonomice.

Zástupci podniků proto chtějí zpřesnění zákona. To ale znamená zase víc byrokracie. Zákony by měly být jednoduché a jasné všem. Pokud potřebuje zákon zpřesnění, je k ničemu. Vůbec neměl existovat.

Je to další klacek pod nohy podnikatelskému sektoru. Pokud začneme vyplácet všem stejnou mzdu, bude trh nepružný. Nikdo se nebude snažit. Proč by to dělal? Ekonomika neporoste. Jsme tam, kde jsme byli před třiceti lety. Rovnostářství nefunguje. Rovnostářství je cesta k neefektivitě a chudobě.

A teď perla: „Pokud má zaměstnavatel zájem zohledňovat u svých zaměstnanců životní náklady, jimž jsou tito zaměstnanci vystaveni, měl by využívat jiné nástroje realizované mimo vlastní mzdu, jak kompenzovat zvýšené životní náklady v určitých regionech, aniž by docházelo k neodůvodněným diferenciacím ve mzdách – třeba ve formě příspěvku na bydlení.“ To je věta hodná politika. Taky ji po rozhodnutí soudu řekl prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Tedy politik.

Jinými slovy, budeme zase švejkovat a vymýšlet, jak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Mohli bychom dát sice všem lidem takovou mzdu, jakou si podle tržního ocenění zaslouží, ale my si to zkomplikujeme. Dáme lidem stejné mzdy a pak jim dáme různé bonusy, příspěvky a jiné nesmysly, abychom se dostali ke stejnému výsledku, jenom aby to tak nevypadalo. Jenže trh je u socialistů sprosté slovo. Závist je svině a je ještě větší, když ji politici podporují levicovou ideologií.

Je to ovšem zločinná ideologie. Zavádí představu, že je správné, aby lempl měl stejně jako dříč. Že je správné mzdu si nárokovat, nikoliv zasloužit. Podporuje představu, že na nějakou životní úroveň je nárok. Něco vám řeknu. Nikdo, žádný zaměstnanec, nemá nárok po mě jako zaměstnavateli žádat zvýšení své mzdy se slovy: Mám vysoký nájem! Mám děti! Jsem samoživitelka!

Jediné, na co má každý nárok, je nabídnout mi obchod: Každý má právo mi jako zaměstnavateli nabídnout svou práci. A pokud se dohodneme na ceně práce, která bude nižší, než jakou hodnotu má pro mě nabídnutá práce, máme právo obchod uzavřít a podepsat pracovní kontrakt. Nic víc, nic míň. Jak prosté. Jak průzračné. Jak morální.

Policie je mrtvá, ať žije anarchie!

 

Evropská zelená mládež se patrně vzhlédla v Americe. V USA po smrti černocha George Floyda protestující (a rabující) sehráli pokus o „bezpolicejní zónu“. A komu by se zdálo, že USA je daleko, může juknout přes hranice.

Německá zelená mládež aktuálně navrhuje policisty coby „pachatele v uniformě“ odzbrojit a částečně nahradit sociálními pracovníky, kteří by dobrou radou či prevencí lidi usměrňovali a rozmlouvali jim špatné jednání.

Famózní myšlenka! Od teď už budou lidé hodní, nebudou krást a zabíjet. Místo násilí budou v ulicích kouřit trávu a zavládne ráj na zemi. Těm, kteří by náhodou chtěli všeobecnou pohodu narušit, bude domluveno a možná jim bude povolena i nějaká kapku tvrdší molekula než THC na uklidněnou. Dokonalé!

Něco podobného už před lety vyfantazírovali tvůrci filmu Demolition Man. To, co kdysi vypadalo na stříbrném plátně jako dobrá fantasmagorie, se o dvacet let později naplňuje. Ve filmu je zobrazena společnost odmítající násilí do té míry, že s ním časem přestala být schopna vůbec zacházet a čelit mu. Takže když se v moderní nenásilné společnosti budoucnosti náhle objevil kriminálník z minulosti, začal společnost úspěšně rozkládat, protože společnost se už neuměla bránit. Policie byla naprosto paralyzovaná.

A příklad ze Seattlu ukázal, že bez policie to nejde ani dneska. Anarchistická autonomní zóna musela být po pár týdnech kvůli vzestupu násilí vyklizena. Kdo by to byl řekl…? (Zn.: Sarkasmus.) Bezpráví v zóně se stalo neúnosné. Politici však vycítili společenskou poptávku jít policistům po krku, a tak jim začali osekávat rozpočty a platy do té míry, že historicky první afroamerická náčelnice v čele seattelské policie odstoupila ze své funkce. Podsouvat jejímu odchodu rasový podtext sotva někdo může. To jen Amerika ve svých sociálních pokusech už zašla příliš daleko.

Archaickou zkušenost máme i v ČR. Jistě si pamatujete, jak u nás před dvaceti lety zasedal Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Tehdy mírumilovní levicoví aktivisté zavítali do Prahy, aby bojovali proti globálnímu kapitalismu, což si představovali mimo jiné tak, že rozbijí výlohy nadnárodních korporací. Tehdy se policie snažila chránit provozovnu McDonald's v centru Prahy. Nicméně byla zahnána na ústup - a to tehdy ještě směla být vyzbrojená. Budoucí neozbrojení policisté budou moci na násilníky tak maximálně pokřikovat: „Rozejděte se, vy ošklivá káčátka!“ A ti odvážnější policisté možná i vylezou z úkrytu.

Reakce na kult likvidace „zlých policistů“ je logická: Amerika se již vyzbrojuje. Lidé si na vlastní pěst kupují zbraně a střelivo, protože pochopili, že stát přestává plnit jednu z trojice svých jediných užitečných funkcí: policie, soudy, armáda. Neboli ochrana policií před vnitřními zločinci, ochrana a prosazování smluv skrze soudní systém a ochrana armádou před vnějším agresorem. Tři funkce státu, které brání rozpadu civilizace. Tři jediné omluvitelné, skutečné, nutné funkce státu.

A namísto toho mladí levicoví liberálové nárokují milion falešných, domnělých práv, dávají státu milion zločinných pravomocí zasahovat do životů lidí, kterým stát má sloužit, ale berou mu ty jediné ospravedlnitelné a nutné funkce. Funkce, bez nichž se každá společnost musí propadnout do anarchie a doby předindustriální a kmenové. Do války tlup na úrovni rovníkové Afriky.

Mladí Němci, kteří volají po zrušení policie, tedy vlastně chtějí zrovna takový rozpad státu i v Evropě. Jestliže ale mladí levicoví (a zelení) liberálové přijali logiku, že policajti jsou legalizovaní zabijáci, musí si logicky to samé myslet i o armádě. Skoro jako by se melouni inspirovali u americké trashmetalové kapely Megadeth, která ve skladbě Captive Honour zpívá:

Když zabiješ chlapa, jsi vrah,

Když jich ale zabiješ hodně, jsi dobyvatel.

Demolition Man byl ale vizionářský v mnoha ohledech. Pamatujete si na sexuální scénu, v níž se Sylvester Stallone těšil, že si po letech užije, aby zjistil, že v budoucnu bude sex bezdotykový? I to se už naplňuje. Zdravotnické úřady v Kanadě a Spojených státech totiž doporučují kvůli koronaviru využívat při sexu co nejvíc „bezdotykový“ přístup a mýt si po sexu ruce nejméně dvacet vteřin… To vše pro minimalizaci rizika nákazy. Tedy údajně. Vkrádá se myšlenka, že skutečným motivem je něco jiného: Politik, který prošel volbami, byl zbabělec, bál se rozhodnout sám, tak přesunul tíhu rozhodnutí na epidemiology, kteří volbami neprošli a v životě k moci nepřičichli. A ti z náhlé moci – zblbli.

Takže tu máme vyhlídky na anarchistickou levicovou společnost bez policie, bez armády a se sterilním sexem v rouškách a ve vaně s dezinfekcí. No – dobrou chuť.

Bruselští soudruzi rozdojí muže

Někdy mám pocit, že se svět nejen zbláznil, ale hlavně se zbláznil dočista dobrovolně. Matkou není žena, protože jí může být i muž, a místo slova žena by se nejspíš mělo používat slovo osoba s vaječníky. Co ti lidé blbnou?

Když hlouposti řeší lidé bez mozku, kterým se dříve říkalo sice politicky nekorektně, ale zato výstižně pitomci, o nic nejde. Když hlouposti řeší poslanci, je to průšvih. A to nás právě čeká.

Levicové feministky dlouhodobě řeší rozdíl v důchodech mužů a žen. Po složitém zkoumání a mnoha grantech z našich daní přišly na to, že když mají ženy v průměru nižší mzdy než muži, budou mít i nižší důchody. Přemýšlely proto nad tím, jak situaci na trhu „napravit“, až vymyslely legislativní řešení, které protlačily Evropským parlamentem.

A teď to začíná být pikantní, protože už tohle samo o sobě je nevýslovná zbytečnost, ovšem jako by to nestačilo, ještě se polovina reality stačila ztratit v překladu, když zprávu přebírali čeští novináři. To, co vyplynulo ze původní zprávy, kterou tento týden zveřejnil Český rozhlas, se totiž tvářilo tak, že čeští poslanci budou muset včlenit do české legislativy úchvatnou novinku. Když – podle této pokroucené zprávy - už muži nemusí chodit na dva roky vojnu, budou muset chodit minimálně na dva měsíce na rodičovskou. Pokud totiž na rodičovskou nenastoupí, zkrátila by se jim doba čerpání rodičovského příspěvku.

Není divu, že takhle podaná zpráva zavařila mnoha českým mužům hlavu. Zprávu hned začala přebírat další média a nad malým českým rybníčkem se rozpoutala bouřka. Tudíž se velice rychle ukázalo, jak fušerskou práci novináři odvedli, protože velmi rychle se zprávu podařilo „do-přeložit“ poněkud lépe. Jak typické. Nádherný to příklad, jak média vyrábějí veřejné mínění ze vzduchu.

Reálná podoba evropské směrnice tedy zní nakonec o něco lépe, než se původně zdálo. „Správnou“ podobu směrnice vysvětlil europoslanec Tomáš Zdechovský: „Záleží na každém státě, jak si to nastaví. Je tam možnost, že může (zavést sankce vůči mužům – pozn. autor), ale v žádném případě nemusí a může to zůstat tak, jak je tomu v současnosti. Myslím si, že nějaké nucení či vymezování tím, že by zkrátila doba čerpání příspěvku, není vůbec potřeba.“

Jo. Takže stát může a nemusí zavést sankce vůči mužům, kteří se rozhodnou na rodičovskou dovolenou nenastoupit. Typická salámová metoda. Zatím sankce jen mohou být. Příště budou muset být. Už jen to, že někdo dokáže pomyslet na nějakou sankci a povinnost v souvislosti s mužem na rodičovské a předložit tuhle myšlenku poslancům ke zvážení, je neuvěřitelná nehoráznost.

Ve společnosti se tak neustále posouvá náhled na normálnost. Věci dříve zcela svobodné se pomalu stávají dobrovolně povinné, asi jako bylo kdysi chození do pionýra. Člověku sice hlavu taky neutrhli, když nechodil, ale všude mu vysvětlovali, že si nechozením zbytečně komplikuje život. A co je na tom nejhorší – když jsou v původním znění zprávy vyložené nesmysly, nikdo se už nad nimi nepozastaví a nevznese podezření, zda nejde o pitomost, protože jsme si na nesmysly z Bruselu tak zvykli, že tohle se v nich zkrátka ztratí.

Autoři legislativy se domnívají, jak je to úžasný pokrok, když matka opustí dítě. Mně to připomíná „pokrok“ spojený se zavedením jeslí a nahnáním žen do pracovního procesu mezi údernice budující mír. Oddělení matky od dítěte není žádný pokrok. Je to nebetyčná hloupost nerespektující lidskou přirozenost. Sice se říká, že sovětští soudruzi rozdojili kozla, ale já si neumím představit, jak lze rozkojit mého muže. Skoro bych řekla, že s tím kozlem muselo být míň práce. Byť manžel stále kyne a začíná být zralý na podprsenku, kojení od něj nečekám. Miminko ho ale čeká. To, co soudruzi v Bruselu vymysleli, implikuje, že budou děti na umělé stravě, což z pohledu zdraví dítěte i ženy moc výhra není.

Feministky se domnívají, že když budou muži zůstávat doma s dítětem, situace žen se zlepší. Domnívají se, že když si žena na dva měsíce odskočí zpět do práce, aby pak zase utekla k dítěti, bude na ni zaměstnavatel čekat s otevřenou náručí. Osoba pověřená řízením školy (dříve normálně označovaná jako ředitel či ředitelka) bude jistě nadšená, když se učitelka matematiky vrátí do školy na listopad a prosinec, aby pak měly děti do konce roku zase suplování. Pochopitelně jsou feministky vedle jako jedle. Většina zaměstnavatelů nebude na takové komplikace zvědavá a vyhoví zákonu jen neochotně, aby neměli problémy před zákonem.

Tlak na mužskou rodičovskou, ať už se sankcemi nebo bez, ať už „jen“ deklaratorními směrnicemi, nebo skutečnými nařízeními, je systémově špatné řešení. Mělo by být na každém, zda se dobrovolně rozhodne zůstat doma. Nikdo by mu neměl bránit, také by ho neměl nutit vytvářením pocitů viny. Je to příklad klasické špatné evropské legislativy, která zbytečně omezuje svobodu, ekonomickou konkurenceschopnost a efektivnost. Nějaká soudružka se prostě rozhodla, že ví, co je pro rodiče, aniž by se ptala. No - mýlí se. Jako každý socialista. Jinak by ostatně nebyl socialistou.

Rasismus je zpátky a sílí

Google přišel novinkou. Ve svém vyhledavači začal označovat podniky či obchody vlastněné Afroameričany atributem s názvem „Black-owned“. Je to vlastně „obchodní“ odpověď na politickou kampaň Black lives matter.

Černoši nejsou jediní, kdo se mohou nechat takto označit na podporu svého podnikání. Podobně je možné uvést do atributu „zvláštnosti místa“ například také to, že podnik vedou ženy či že je vhodný pro zástupce LGBT komunity.

Na tuhle novinu se můžeme dívat všelijak. Ovšem ten jediný pohled, který neuznávám, je ten, který s největší pravděpodobností celou akci taky motivoval: Totiž pokus o podporu černochů. To je totiž rasismus jako prase.

Dalo by se na to dívat jako na skvělý marketingový tah Googlu: Když je po něčem poptávka, tak dává smysl ji uspokojit. V tom je podstata vydělávání peněz. Obchod je směna: Jeden nabídne zboží či službu, druhý za ni zaplatí penězi. Pro prvního mají větší smysl peníze, pro druhého má větší smysl zakoupené zboží či služba. Když se transakce uskuteční, oba jsou spokojeni, protože oba účastníci získali větší užitek.

Obchod je tak vysoce morálním počinem: Zvyšuje užitek obou stran, a to za cenu pro oba dohodnutou a akceptovatelnou. V trochu širším a přeneseném pojetí můžeme princip obchodu vidět i v mezilidských vztazích: Přítel mi svou přítomností, svým chováním, svými vlastnostmi navozuje veskrze příjemný pocit – a já mu za to „platím“ svou přízní. Oba jsme obohaceni. Jakmile mi ale kamarád začne pít krev, jen co se na něj podívám, nemám už víc motivaci se s ním stýkat a „platit“ mu za jeho existenci v mém životě mou přízní. Není nad princip obchodu.

Pokud se podíváme na počin Googlu touto optikou, vše dobré – je tu poptávka po označení „černých“ obchodů, tak je tedy Google značí. Je-li to čistokrevný obchod, fajn. Provozovatelé, zákazníci i Google jsou spokojeni, protože dostali, co chtěli, užitek všech vzrostl. Není co namítnout až na to…

Až na to, že aktuálně je společenská situace nastavená tak, že kdyby snad bílý majitel obchodu chtěl označit, že jeho obchod je „bílý“, se zlou by se potázal. A přitom poptávka by tu beze sporu byla. Byla by však označená za rasistickou. Ejhle, on to tedy asi nebude čistokrevný obchod. Najednou se ukazuje, že je to ideologie. A odtud už to není dobré. Bílý má najednou míň práv než černý. Bílý nemůže provozovat stejný marketing na podporu svého obchodu jako černý. Jak by se asi Google díval na to, kdyby se objevil inzerát: „Pronajmu byt – zn.: Bílý majitel“? Byla by to rasistická kauza jako hrom. A asi i na paragrafy by došlo.

Nechť si kdokoliv označuje svůj podnik jako černý, lesbický, transvestitský, romský, nebo nevím jaký – je to jeho svaté právo hlásit se k nějaké skupině. Já to sice nechápu, protože mi uniká, proč se někteří lidé chtějí schovávat za jakékoliv skupiny – já jsem já, já nejsem „my“, nikdy by mě ani nenapadlo schovávat svou osobnost za označení jakéhokoliv gangu. Ale budiž, chtějí to mít, nechť to mají. Ale v tom případě je zrovna tak přípustné, aby se bílý muž označil za bílého muže coby majitele podniku. Protože černá žena není ničím víc než bílý muž. Obojí je jen popisem fyziologie – a nemá to nic společného s kvalitou bytosti. To, že se kdokoliv narodí v nějaké skupině, není jeho zásluhou a popisem jeho charakteru.

Rasismus zcela jednoznačně v USA byl po dlouhá desetiletí problém. A zcela jednoznačně zde ještě pořád je mnoho rasistů. Dnešní odpovědí společnosti na rasismus vůči černým ovšem není opovrhování rasismem a rostoucí barvoslepost, ale pravý opak: Dnešní odpovědí na rasismus je pozitivní diskriminace menšin a rasismus vůči bílým.

Rasismus není ničím jiným než odporným kolektivismem. Popíráním faktu, že i kdyby – čistě hypoteticky – šlo u nějaké, jakékoliv, skupiny nějak statisticky prokázat, že je třeba v průměru a ve velkých číslech méně inteligentní, línější, agresívnější, či co já vím, než nějaká skupina jiná, pořád bychom se v tomhle hypotetickém případě bavili jenom o průměru. A ten by nám neříkal vůbec nic o tom kterém jednotlivci. Na kolektivismu je odporné to, že jednotlivci nedává žádná práva a věří, že tlupa je víc než jednotlivec.

A rasismus je tou nejprimitivnější formou kolektivismu. Odpovídá kolektivistické neschopnosti vidět jedince. Je úplně jedno, jestli tenhle kolektivismus nějakou skupinu adoruje, nebo zatracuje. Ve své podstatě není velký rozdíl mezi tím, jestli Židé museli v nacistickém Německu nosit hvězdu, anebo jestli běloši si na rozdíl od černochů nesmí označit svůj obchod jako bílý. Obojí ignoruje člověka jako jednotlivou bytost. Ignoruje to fakt, že v obou skupinách se vyskytovali géniové i hlupáci, úžasní lidé i prevíti.

A proč se dneska k rasismu „naruby“ znovu vracíme, když už v předešlých desetiletích do značné míry vymizel? Nu – protože celý svět zažívá renesanci odporného kolektivismu. Lidé nejsou ochotni myslet samostatně a schovávají se za skupiny, myslí v mantinelech skupin. V dnešním kolektivistickém světě se prostor pro jednotlivce vytrácí, a tak je snadné vnímat člověka jen jako část gangu: bílého, černého, ženu, muže či příslušníka jakékoliv jiné skupiny.

Hnutí black lives matter nebojuje proti rasismu. Stejně jako označování černých obchodů na Googlu není pouhou obchodní segmentací trhu a naplňováním poptávky, o které by se jednalo, kdyby se stejně označovat mohli i bílí. Ve skutečnosti obojí je čistokrevným rasismem, který je dokonce institucionálně posvěcen. V obou případech jde totiž o kolektivistické vnímání jedné rasy jako homogenní skupiny – bez ohledu na to, jaké vlastnosti má ten který jednotlivec.

Čekáte, že vám dám nějaké rozhřešení, co s tím? Asi takhle: Rasismus poroste. Ano, poroste. Poroste, protože kolektivistické vnímání dál sílí. A protože jakýkoliv kolektivismus je čiré zlo, také neexistuje řešení rasismu dané jakoukoliv společnou akcí či společným zákonem.

Rasismus totiž zmizí, až počet těch silných osobností, které samy sebe vnímají jako jednotlivce, převládne ve společnosti nad slabochy, kteří mají pocit, že cokoliv mohou dosáhnout jedině jako dav.

Mimochodem, není náhoda, že dva největší rasisté novodobých dějin se urodili ve dvou velmi podobných kolektivistických systémech systémech: Byli to Hitler a Stalin.