Největší hřích neočkovaných

 

Malý Benito se prohání po kopcích a lesích v okolí městečka Predappio. Když tu se s fascinací zahledí na mravence. Jsou tak organizovaní, tak pilní, tak nádherní.

Každý jedinec je jako malá součástka v ohromném dokonalém stroji, ozubené kolečko, které dává smysl dalšímu ozubenému kolečku hned vedle, aby v geniální organizaci plnili vyšší plán společenstva. Jaký dokonalý celek. Pocit z tohoto odpoledne si pamatoval celý život. Vše pro celek, vše s celkem a nic proti celku. Ach, jak jsou ti mravenci dokonalí. Kéž by se to naučili i lidé.

Avšak takový mravenec nemá vyšší signální soustavu, nemá sebeuvědomění, nemá emoce, nemá strach, nemá sny, vášně a noční můry. Nezná lásku, nezná cit. Takový mravenec nemá pud sebezáchovy. Mladý Benito nikdy nestudoval biologii ani antropologii, ale stal se politikem. Celý život si nesl sen o silném celku a nicotné hodnotě jednotlivce. V dospělosti mohl své delirium sdílet se svými kolegy z celého světa, měl tam nějakého Gruzínce a Rakušana s knírkem. Všichni byli pro celek schopni obětovat statisíce životů a považovali to za absolutní samozřejmost. Lidé se rodí, lidé umírají, celek zůstává.

Ale ona se špatně roubuje hruška na borovici. Ať to zkoušíte, jak chcete, máte pořád jednotlivce s jeho emocemi, vášněmi a tužbami. Předělat ho na mravence je vážně obtížné. Musíte mít silnou propagandu, hustit to do dětí už odmalička pod tlakem, jako se do malých muslimů pod tlakem hustí súra. A ty, co i přes to všechno uniknou pasti vaší propagandy a dále touží po osobních svobodách, musíte znásilňovat, ponižovat, mučit a zabíjet. Ostatní třeba podlehnou strachu, když už ne ideologii. A máte to krásné dílo. Máte stát. Máte říši. Máte impérium, které umí dělat velké věci.

***

Nás libertariánů je málo, jsme něco jako sekta Fa-lun kung v Číně. Svou duševní integritu odvozujeme od vnitřního pocitu svobody a respektu ke všem ostatním svobodným jedincům. A zatímco Fa-lun kungové spíše meditují, libertariáni se věnují ekonomice nebo podnikají. Do ničeho se agresivně nevměšujeme, nikoho nenapadáme, ale přesto vyvoláváme ve státních strukturách značnou nevoli. V Číně se zabírá, mučí a nelegálně odebírají orgány. V Česku se libertariánům zatím jen nadává, plive se na ně, obviňují se ze všemožných zvěrstev. Třeba že znevažují „ veřejný zájem“.

Ono je to s tím veřejným zájmem dost ošemetné, přátelé. Vzhledem k tomu, že každá bytost si přeje něco trochu jiného, je třeba silného vůdce nebo silné vůdčí skupiny, která všem ostatním tak nějak vysvětlí, co si to vlastně všichni přejeme. Třeba v Orwellově Farmě zvířat si všechna zvířátka strašně moc přála větrný mlýn, mlýn byl ve veřejném zájmu.

A jeden z veřejných zájmů je i veřejné zdraví. Zdraví je náramně silný motiv, má téměř náboženský rozměr, jak jde o zdraví, už nejde pomalu oponovat, kolektivisté všech barev se dostávají do hysterického transu a diskuse se nepřipouští, jde proboha o zdraví!!! Ale nenechte se mýlit, veřejné zdraví není nějaká suma zdraví jednotlivců, pche – ani náhodou, to je panečku věcička o mnoho vychytanější.

Představte si, že někdo ohrožuje celek nějakou strašnou nemocí a vy ho ostrakizujete, abyste ochránili život ostatních. Na jednu misku vah dáváte zdraví či život jednoho, na druhou misku zdraví či životy ostatních. Třeba si představte, že by vypukla nedejbože nějaká strašlivá epidemie z Číny a jedinou cestou, jak zachránit civilizaci a vymýtit epidemii, by bylo všechny jedince naočkovat, i kdybyste u toho některé měli zabít. Hrozné dilema, že?

Ale uf, můžete si vydechnout. Takovou epidemii tu nemáme. Máme tu úplně jinou epidemii. Naše epidemie se rychle šíří, zabíjí staré, nemocné a obézní kuřáky s diabetem. I napadne vás: budeme tedy diskriminovat obézní kuřáky s diabetem. Jenomže, víte, obézní kuřáci s diabetem jsou zrovna chráněná skupina, ty diskriminovat nemůžeme. Ale dobrá zpráva: máme očkování! To očkování může pomoci obézním kuřákům s diabetem, zvedne jim šanci na přežití v případě nakažení virem a opravdu to funguje, hurááá, čísla to dokládají.

Tady si libertarián oddechne, usměje se a řekne si: to je skvělé, že máme takové vymoženosti jako očkování, jsem fakt strašně rád za všechny obézní kuřáky s diabetem, že mají tuhle možnost, šanci a volbu.

Jenže do hry vstoupí fanaticky zmanipulovaný kolektivista a etatista, v jehož duši křičí malý Benito: Jaká volba? Když celek, tak všichni! Bude to povinnost pro všechny, protože všichni jste majetek státu. Nikdo tady nebude mýrnix týrnix ohrožovat svoje zdraví.

Ti hloupější etatisté budou vtipnější;  místo despotismu se pokoušejí tak nějak naivně a neinformovaně moralizovat:  Víte, když bude proočkovanost, porazíme zlý virus, skončí epidemie, nastane mír na zemi, duha, jednorožci a samé sociální jistoty. Strašně se zlobí, když jim řeknete: Ne, bohužel, tohle vakcína neumí, virus nevymýtí, pardon, takhle to nefunguje. Žádná kolektivní imunita neexistuje, zrovna tak jako třeba u influenzy neexistuje, je to mýtus, tenhle druh viru cirkuluje dál a hledá slabé jedince, aby je zabil.

Jak to řeknete, jste zlý antivaxer, který má svou nezodpovědnou rétorikou na svědomí milióny životů. Nebýt jedinců, jako jste vy, už mohlo být po všem, ale vy neustále hloupě rebelujete, a tím to kazíte všem ostatním.

Do toho ti nejnaivnější a nejzatvrzelejší, zvyklí dělat, co se jim řekne v televizi, vytáhnou eso z rukávu: Pche, kdyby lidi odmítali očkování proti neštovicím, tak bychom je nikdy nevymýtili! A když jim odpovíte: „Očkování je super, proč jste se nenechal očkovat na hepatitis C?“, nepochopí pointu vtipu.

Očkování není jeden fenomén. U každé infekce funguje trochu jinak. Očkování na hepatitis C bohužel nefunguje. Stejně tak jako nefunguje na borélie. Na hepatitis A a B zase funguje skvěle. A díky za očkování proti tetanu a vzteklině!  Očkování proti influenze budiž, u někoho a někdy protektivně účinkuje, ale epidemie chřipky i tak budou chodit dál a patří to k životu. A hádej, hádej, hádači, kampak patří koronáč? A nezapomeň, koronáč není chřipečka!

Kdo nechce vakcínu, je nepřítel celku. Vakcinovaní sice mohou onemocnět, mohou virus šířit, mohou umřít, ale jsou to nevakcinovaní, kdo jsou ti zlí. Čím tedy vlastně ohrožují celek? Chci to vědět! Co dělají tak strašného ostatním? (Chvíli ticha.) Ehm… moc umírají. Plní nemocnice. Zabírají lůžka.  Jo - a vlastně ještě zahlcují systém. (A ani slovo o obézních diabeticích kuřácích, kteří mají právo nemocnět, umírat, plnit lůžka, zahlcovat zdravotní systém – protože oni si přeci platí sociální a zdravotní pojištění, pro ně tu systém přeci je.)

Takže největší hřích neočkovaných je ten, že ohrožují pouze sami sebe. A to je prohřešek, protože lidé patří státu. Protože stát rozhodne, kdy a kde se budou rodit, co budou jíst, jak se budou modlit, za koho budou bojovat, koho budou milovat, jak a kde budou umírat. Kdyby o tom rozhodoval jedinec samostatně, to by byl nepořádek. Jedinec neznamená nic. Jen říše a impéria umí dělat velké věci! Třeba dluhy a války.

Autory textu jsou MUDr. Martin Vavruša a Markéta Šichtařová

 

René by neočkoval

 

Kdysi jsem seděl v učebně a poslouchal přednášku, nevím už, čeho se týkala, ale pamatuji si od profesora jednu zásadní informaci. Týkala se výšky těla primátů ve skupině.

Ukazuje se jako evolučně výhodnější, když ve skupině primátů jsou jedinci od nejmenší výšky až po největší. Pokud odhlédnu od toho, že v naší lidské skupině primátů mají u samiček lepší šance především primáti vyšší, princip hypotézy je založen na předpokladu, že existují různé činnosti, které musí skupina obstarat, a na některé jsou vhodnější malé postavy (třeba vlézt do nějaké díry a něco z ní vytáhnout) a na jiné zase větší (třeba umlátit nepřítele kamenem).

Nechci ani boha, ani evoluci nějak chybně personifikovat a vkládat záměr do míst, kde se věci prostě jen náhodně dějí. Ale nedá mi to jinak než říci: za tímto účelem nám příroda nadělila 2 šroubovice DNA, na každý protein našeho těla máme 2 různé alely genů, které zaručují různost a redundanci (tedy jakési zálohové možnosti) pro případ nějaké chyby, ale i šanci na „nové řešení“ v případě, že se podmínky našeho okolí změní a je potřeba začít se na změnu adaptovat.

Tak jako výška, která se dá hezky změřit jedním číslem, je i náš imunitní systém, který bohužel jedním číslem zase změřit nelze, zakódován v mnoha genech různě poházených na různých chromozomech. Říká se tomu polymorfismus. Každý má unikátně nastavený svůj systém – asi jako když vysypete koš lega na hromadu a každý z těch stejných kostiček postaví zcela jinou stavbičku. A žádná stavba není dobře, žádná není špatně. Prostě záleží na tom, jak si viry, bakterie, houby, priony a vnitřní mutace vymyslí svoji unikátní mozaiku a my se útoku buď ubráníme, nebo taky ne. Princip je ale krásný: neexistuje universální útok, který nás dostane úplně všechny, a dostat nás všechny vyžaduje takové množství různých útoků, že to už je snad snazší hacknout bitcoin.

No a tím máme jako druh víceméně garantováno přežití, tedy si můžeme oddechnout.

Vedle toho ale každé individuum má taky garantovánu smrt, to je zase druhá konstanta.

***

Onehdy jsem procházel Krkonoše kolem luční boudy. Podél horské cesty se povalovaly haldy na hromadu naházených vykácených borovicí kleč. Mé srdce ekologa krvácelo, kdo jen tohle zvěrstvo mohl povolit? Jenomže na cedulkách se dočtete, co jsou nejnovější vědecké poznatky v oboru. Abyste tomu rozuměli, před nějakými sto lety, když se v Krkonoších provozovalo takzvané budní hospodářství (od slova „bouda“), naši předci přišli na to, že je z nějakého důvodu strašně prima vysazovat kleč. Tak ji vysadili. A ona tam teď roste, no bóže. Nechci domýšlet, jak strašlivě by ochranáři před deseti lety ztrestali delikventa, který by si odskočil mimo stezku vyčurat se a po cestě by ohnul větvičku kleče. Asi by ho někde ve sklepeních vrchlabského zámku tři týdny mlátili gumovými hadicemi do žeber a ledvin. Minimálně.

Ale věda je věda. Ta se nezakecá. Nynější poznatky přišly na to, že kleč je sice okay, ale místo 40 procent mozaiky zabírá 70 procent, a tím pádem bere prostor jiným krásným kytičkám, třeba arnice. A je to natolik katastrofální, že je potřeba poslat do hor bandičku ochranářů, kteří vyřezávají kleč hlava nehlava. Nejsem odborník na kleč. Nechci zpochybňovat závěry o arnice. Jen – mi kácení připadlo brutální, i když demonstrovat kvůli němu nepůjdu. Ale konstatuji, že se neustále mění paradigma: Kleč ano, kleč ne. Máslo ano, máslo ne. Rostlinné tuky ano, rostlinné tuky ne. Hlavně hned sunary a nekojit, proboha kojit co nejvíc a co nejdéle. Přimíchávání biopaliv ano, přimíchávání biopaliv ne. Na vše je nějaký závěr vědecké studie, která byla kvalitně zpracována. Jen bohužel ta následující stejně kvalitní studie přijde na to, co ta předchozí opomněla.

I v medicíně byly aféry. Každý známe případ Thalidomid a fokomelie. Kdo ne, za domácí úkol si vygoogluje. Nechci hledat viníky. Chci jen říci, že byť máme nejmodernější techniku a vědce a university, nikdy jsme v podstatě neopustili Platónovu jeskyni a realitu vždy tak nějak odhadujeme podle pozorování. Měříme neměřitelné. Jako třeba imunitu pomocí nějakých surogatových parametrů (hladiny protilátek).

***

Než řeknu, co dál řeknu, zdůrazním, že jeden autor tohoto textu je lékař očkovaný dvěma vakcínami proti covidu firmy Pfizer. Reakci na očkovací látku neměl téměř žádnou, od té doby prodělal 2 těžší virózy, po jejich původci a názvu nepátral. Čich má dodnes slabý, což mu umožnuje celkem bez problémů operovat hodně shnilé věci. Jako lékař nikdy nezpochybňoval princip očkování a považuje všechny antivaxery, zejména pak z řad lékařů, za pomýlence. Spoluautor tohoto textu je taktéž očkovaný dvěma vakcínami proti covidu firmy Pfizer. Reakci na očkovací látku také prakticky nezaznamenal, před očkováním i po něm prodělal jakousi virózu spojenou s dočasnou ztrátou čichu, její název se nikterak neobtěžoval zjistit.

***

Mediální mainstream hlásá: V České Republice je nevětší procento odmítačů! Musíme lidi donutit, vyšikanovat! Musíme ty blázny potrestat…!

Vědci „ví“. Politici napíší zákon. A pak už policie jedná tvrdě a razantně. „Víme“, co je dobře. „Víme“, co se sluší a patří. Chyby jsou vyloučeny. Radši zastřelte pár odmítačů, zachráníte lidstvo!

Pilně pročítám diskuze pod těmito články. Snažím se vstřebat argumenty odmítačů i vynucovačů očkování. A s úžasem shledávám, jak za rok stoupá kvalita těchto diskuzí. Lidé si už tolik nenadávají do všelikých zvířat a pohlavních orgánů. Místo toho srovnávají čísla, diskutují metodické chyby. Jako třeba to, že když očkované netestujeme, pak kohorta očkovaných vypadá zdánlivě zdravěji. Dokonce srovnávají populace, všímají si, že Island, Izrael a Portugalsko sice mají vyšší proočkovanost, ale přitom nemají nižší morbiditu. A dál a dál tito diskutéři přicházejí k novým tématům, úhlům pohledu a zajímavým srovnáním.

Je mi jasné, že establishment to nehorázně rozčiluje. Je to přeci jasná věc, že vláda má patent na pravdu. Náš zpívající recyklovaný ministr zdravotnictví klanící se všemocnému holdingu, který nemá jiné zadání než vymačkat zisk ze střetu zájmů, je ten nejpovolanější, kdo by měl tvořit pravidla v epidemiologicky neobvyklé situaci. Ostatní jsou jen dezinformátoři.

Jenomže my už víme, že diversita je v principu k přežití dobře. Už víme, že jak lidstvo, tak vědci, klopýtáme od chyby k chybě, abychom nakonec spíše empirií než vědou zjistili, jak věci mají být, aby fungovaly. Takže…

…opravdu musíme proočkovat všechny? Podle matematických modelů epidemiologů, kteří „spočítali“ kolektivní imunitu? Nejsou to náhodou ty stejné modely, které modelují oteplování planety, ale snad ještě nikdy se netrefily? Proč nikdo nediskutuje o tom, že virus mutuje, ale vakcína zůstává stejná? Chřipka taky mutuje, ale vakcína se každý rok mění. Jsou protilátky vůbec nosičem imunity? Proč nyní zakládáme svou víru ve vakcíny na protilátkách, když celá epidemie přeci začala rétorikou těch stejných vědců, že covid je ten nejvíc nejhorší virus, protože prodělaná nemoc a z ní vyplývající protilátky nejsou garancí ničeho a nechrání nás před reinfekcí? Proč před pár měsíci vědci tvrdili, že druhá infekce může být dokonce horší, protože slavná cytokinová bouře? Proč jsou dneska protilátky vyplývající z vakcíny zase okay, a kdo se nenechá očkovat, je zločinec? A to, že virus nelze vymýtit, na tom se shodneme, nebo ne?

Koneckonců víme, že na JIP jsou s těžkým průběhem převážně ti neočkovaní, takže fanatičtí etatisté lobující za povinné očkování by si mohli mnout ruce: nechtěli vakcínu, nechť si chcípnou…

Nemám s tím vlastně žádný problém; neočkovaní na sebe berou dobrovolně nějaké riziko, že budou mít těžší průběh, stejně tak jako očkovaní na sebe dobrovolně berou nějaké riziko komplikací očkování. Mne osobně připadá situace, kdy se národ rozdělí do skupin podle svého uvážení, jako super. Jeden se víc bojí toho, druhý onoho. Jeden riskuje komplikace z nemoci, druhý riskuje komplikace z očkování. Budeme alespoň moci mezi oběma skupinami měřit, srovnávat, porovnávat a přemýšlet. A třeba nám budoucnost vyjeví nějaký opominutý fakt. Tak jako třeba s tou borovicí klečí - že jsme to mysleli dobře, ale funguje to trochu jinak.

Celý tento vymáhající, nutící a trestající systém je odporný. Tak nějak typicky státně odporný. Diskutovat nebudeme, přikazovat budeme, mlátit lidi taky. Každého, kdo bude chtít odpovědi na nezodpovězené otázky, označíme na dezinformátora a budeme na něj plivat.

I rasové zákony byly založeny na nějakém pseudovědeckém poznání, avšak ono pseudovědecké pozadí je neučinilo méně zrůdnými. Chci patřit do národa, který přemýšlí. A pokud se rozhodne k nějakému kroku, bude to po vlastním uvážení a hlavně dobrovolně. Jsem vlastně na Čechy zase trochu hrdý. Patřím do národa skeptiků, odmítačů, bručounů; do národa, který si chce fakta ověřovat a diskutovat nad metodickými chybami. A hlavně do národa, který nebaští vládě všechny nesmysly tak, jak nám je jako hromádku srovnaných koblížků předkládá.

V tuto chvíli autoři textu nevědí, kde je pravda. Jen vědí, že rozmanitost není špatně nikdy. Že jako lidstvo na koronavirus nevymřeme a že se ho nezbavíme (a diletantů ve vládě asi také ne).

Autoři tohoto textu pouze odmítají frenetická řešení ode zdi ke zdi, jako vysazovat a poté kácet kleč, nebo nutit lidem očkování, kterému lidé na základě celkem racionálních argumentů nevěří.

Oba autoři tohoto textu mají již od začátku pandemie nepříjemný pocit v břiše, že vládní opatření mají na svědomí více životů, než si kdo dokáže připustit, a že nucené očkování je koncentrované zlo, byť proti očkování jako takovému nic nenamítají.

Národe, bdi, národe, čti, národe, přemýšlej a národe, pochybuj. Jsme post-descartovská kultura, která se nenechá převálcovat tupým centralismem. Češi, bravo.

Autoři textu jsou prim. MUDr. Martin Vavruša a Markéta Šichtařová.

Dvourychlostní zdravotnictví pro bohaté a chudé

 

01150! To je to číslo! Číslo vyjadřující genialitu nejlepšího zdravotnictví na světě. V tomto jediném čísle je uložen princip celého systému.

No přiznejme si, i navzdory maličkým problémkům a drobným lidským zakolísáním - pořád dokážeme za celkem malé peníze dělat světovou medicínu. Úžasné, že?  A co pohání toto perpetuum mobile? No přeci číslo 01150!

***

Trrrnk, Trrrrk, zvoní telefon.

-„Dobrý den, ambulance praktického lékaře doktora Kirlicha, sestra u telefonu, jak vám mohu pomoci?“

-„No, ehm… víte, maminka nemůže chodit, bolí ji noha, dneska už nevstala z postele, potřebovala by něco na bolesti a natékají jí kotníky. Celý týden se to zhoršuje a taky nemá ty léky na čůrání.“

-„Aha, víte, to může být nebezpečné, může být v ohrožení života, okamžitě volejte záchrannou službu, pan doktor Kirlich teď nemůže přijít, má tady plnou čekárnu a ve dvě hodiny musí na kongres…

…A pro vás tedy ještě něco na spaní? Ale jistě, pošleme to přes sms, ale radši nechoďte, víte jak, covid a infekce, radši vůbec nechoďte, děkujeme…

…Ale ano, praktický lékař samozřejmě navštěvuje pacienty v domácnosti, ale tento stav prostě musí do nemocnice…“

Dr. Kirlich jen kroutí hlavou a dál píše svoji poznámku do počítače. Ti lidi se zbláznili. Budou si sedět na gauči a já se k nim snad potáhnu domů? Za celý den jsem viděl přes 50 lidí a jsem dost utahanej. Víte jak, nejde o to vidět lidí hodně, jde o to vidět je rychle. To je zákon kapitalismu, který funguje bez ohledu na to, že zavedete sebekrutější socialismus. Je to snadné. Představte si, že vám socík dá stovku za vyšetření pacienta. No jo, nic moc. Ale když jich vyšetříte sto, máte 10 000, to už jde, no ne? Takže když socík nabídne 100 korun, malý kapitalista ví, že na zaplacení složenek potřebuje pacientů udělat sto.

Ono se sice dá vyšetřovat důkladně a na všechno se dá pozorně zeptat, ale to by vám takové vyšetření trvalo 40 minut. Jenže sto pacientů byste takovým tempem dělali 66 hodin. A vy pracujete jen 8 hodin denně. Sakra, co s tím? Ahá, co kdybyste pacienta vyšetřovali pouze 4 minuty? Bolí vás rameno? Ibalgin 600 a přijde za měsíc… DALŠÍ!!!

Máte dvě možnosti. Pátrat po příčině a léčit, tedy nemít na nájem, sestru, elektřinu a nové kolo pro vašeho syna. Nebo rozdávat ibalginy za 4 minuty a vše, co trochu zavání komplikacemi, odkázat záchrankou do nemocnice. Záchranky vás sice milovat nebudou, ale na druhou stranu, v bance se s vámi také nebaví o lásce, jakmile dojde na téma hypotéka, že?

A pak zavolá nějaká naivní babka a chce 01150. No to je drzost a odpornost! Furt volají, prostě furt! Asi jim vyvěsím telefon, už mi to leze na nervy.

***

-„Ale pane Řezníček, maucta, co matinka? Bolí ji nožky? Otoky? Ach ne, víte co? Já se tam pro jistotu dnes po práci zastavím a prohodím s ní pár slov, třeba vymyslíme, co bychom s tím mohli udělat.“

Generální ředitel banky Societé Liberal, pan inženýr Řezníček, pomohl vnést trochu světla do případu hypotéky pana doktora Kirlicha. Představte si, nějaký arogantní úředník na přepážce si myslel, že příjmy pana doktora Kirlicha nejsou dostatečné, aby dosáhl na hypotéku. A pan doktor Kirlich si potřeboval koupit nové prostory ambulance praktického lékaře, protože ty stávající byly podle hygieny již nevyhovující.

Pan Ing. Řezníček tomu hloupému zaměstnanci vysvětlil, že lidé nejsou jen čísla a tabulky, ale že u každého je třeba posuzovat riziko INDIVIDUÁLNĚ!  Stejně tak jako lékař posuzuje potřeby pacientů velmi individuálně. A tak má teď pan Dr. Kirlich novou krásnou ordinaci a paní Řezníčková má mimořádnou péči pana doktora. A doktor Kirlich se jí rád věnuje, kdykoliv jí otečou kotníky, a rád přijde k ní domů.  Ano, každý socialista ví, že v socialismu jsme si všichni rovní, ale někteří jsme si ještě rovnější a služby, které se nedají koupit, se přeci dají zasloužit, no ne? (Ale dvourychlostní medicínu tady fakt nechceme, to ne, to by se politicky špatně prodávalo.)

***

Dr. Kirlichovi volá paní Steinmayerová z České lékařské Komory.

-„Dobrý den, pane doktore, nezlobte se, že ruším, máme tady na vás stížnost od pacientů, že prý odmítáte chodit na návštěvy pacientů.“

-„Ale paní Steinmayerová, znáte lidi, nikdy nejsou spokojení, můžete se pro ně rozdat. Tento týden jsem byl na šesti návštěvách. Tady mám důkazy, VZP jsem tento týden 01150 vykázal celkem šestkrát. Jmenovitě jsem byl u paní Řezníčkové a jejího syna pana bankéře Řezníčka, u paní Millerové z ministerstva, u pana starosty Zídka a jeho tatínka a u tety pana továrníka Procházky. Kolik návštěv mají průměrně jiní lékaři? Aha, šest týdně, tak vidíte, tak o jakém odmítání je tady řeč?“

-„Ach ano, moc se omlouvám, na stížnost zareaguje naše právní oddělení a odepíšeme, že jsme po důkladné kontrole nezaznamenali žádná pochybení. Ještě jednou se omlouváme a nezlobte se za zdržení, víme, že máte hodně práce a plnou čekárnu. Na shledanou.“

Stejně to Dr. Kirlicha trochu rozrušilo. Pořád jen nadávají, hekají a stěžují si. Nevděčníci. Asi jim na týden zavřu, ať vidí. V tom roztrpčení si zabouchnul dveře u ambulance a klíče si nechal uvnitř. Zavolá zámečnickou pohotovost.

Přijíždí mladík, sotva dvacet let, ještě beďary na obličeji, a mutujícím hlasem haleká: „Brej vašnosto, tak co to tady máme?“ Vytáhne věcičku vypadající jako svazek klíčů, nalistuje tu správnou planžetu a dvěma tahy dveře otevře.

-„Tak to máme za 1500 káčé, vašnosto.“

Dr. Kirlich zalapá po dechu. „Tolik?“

-„Ale co se divíte, pane, to je cena za práci mistra, kdybyste to nechtěl, tak si mne nevoláte a uděláte si to sám, no ne? To nejni jen tak, otevřít dveře, to se musíte dva roky učit a minimálně rok trénovat. A navíc, je po pracovní době, už je půl šesté, doprava sem, doprava zpět, kdo myslíte, že platí benzín a amortizaci? Všechno něco stojí, vašnosto, takový nóbl pán a cuká se kvůli 1500? No to se mi podívejte. Tak, mám EET a připojení, můžete zaplatit kartou, jestli chcete, jsme moderní společnost a jsme tu v cuku letu,“ říká mladík vesele.  „Jo, a kdybyste něco potřeboval, tady máte moji vizitku, kdykoli mi zavolejte, budu u vás jako blesk. Nashlééé.“

***

Doktor Kirlich cestou domů přemýšlí. Kdysi měl z práce radost jako ten mladík. Co se vlastně stalo? Vyhořel. Už ho ta práce netěší. Strávil hodiny, dny a roky péčí o klienty. Ale už nedokáže unést to perpetum mobile 01150. To číslo je kód, který říká, že pokud navštíví pacienta v domácnosti, může si tuto návštěvu vykázat podle seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami z roku 2020 a náleží mu odměna 60 korun českých. Když navštíví 25 pacientů a nebude mít výdaje na benzín, ani amortizaci, ani daně, může si dovolit jednu návštěvu zámečníka. Je hezké, jak jsme si v tom socialismu všichni krásně rovni. Von by totiž v tom kapitalismu byl bitej vobyčejnej člověk, vašnosto.

Autory textu jsou prim. MUDr. Martin Vavruša a Markéta Šichtařová

Sociální lid žádá socialistický lynč

 

Řada lidí fakt věří, že zdravotnictví bez tržních pravidel je super. Všichni aktéři této zvrhlé hry jsou sice frustrovaní, přesto někteří stále opakují, jak je centrální řízení důležité a máme nejlepší zdravotnictví na světě…

Než se dostaneme k našemu příběhu, rád bych vás seznámil s šikovnou věcičkou, které se říká „doporučené postupy“. Víte, celé je to o empirii. Tak jako se při skoku z letadla doporučuje mít na zádech padák, doporučuje se mít záložní padák a také se doporučuje onen padák balit podle určitých pravidel tak, aby pravděpodobnost nehody byla pokud možno minimalizována k nule, tak i díky empirii vznikly v medicíně, potažmo i v urgentní medicíně, nějaké doporučené postupy.

Lékaři si začali za léta, desetiletí a staletí všímat určitých vzorců, a na ně reagují konkrétními doporučeními. Tak třeba si mimo jiné všimli, že pokud pacient zažije nějaké vysokoenergetické poranění, často na něm sice není vidět ani odřeninka, nicméně velká decelerace či akcelerace způsobí nějaké vnitřní poranění. Může to být třeba natržená artérie, játro, úpon střeva. Často takový občan sedí s úsměvem na lavičce pohotovosti a říká, že mu nic není a chce domů, najednou padne jako podťatý a je mrtvý. Nejde nic dělat, ten proces je rychlý. Můžete se snažit jakkoli, takovému člověku už nepomůžete.

A tak si moudří lékaři lámali hlavu, jak takovému člověku pomoci dříve, než náhle umře. Zjistili jsme, že existuje typické schéma poranění, kde takový scénář hrozí více než u jiných situací. A u takových pacientů, říkáme jím trauma triáž-pozitivní, doporučujeme okamžitě převoz do traumacentra. Tam se ihned provede spirální CT všech orgánů a musí u toho být přítomen anesteziolog, traumatolog, neurochirurg a břišní chirurg. Jakmile se objeví nějaké život ohrožující poranění, může být tým do 10 minut na operačním sále a poraněné místo ošetřit dříve, než pacienta usmrtí. Je to fascinující hra se statistikou a s časovou osou.

Jen pro příklad: Mezi taková poranění patří třeba pád z výšky více jak 5 metrů (Němci jsou křehčí, těm stačí 3 metry), autonehoda, při níž změna rychlosti převýšila 30 km/h nebo se nehoda stala při rychlosti větší než 90 km/h, vymrštění pacienta nebo přísedícího z vozidla nebo pokud nehoda někoho jiného ve vozidle usmrtila. Nebo když třeba jedete po silnici a kamión s dřevem vás ve velké rychlosti smete z kola….

***

Mám kolegyni. V medicíně a chirurgii si už prožila své. Už viděla nadkritické množství klíšťat, agresivních arogantních pacientů i zneužívání systému. Asi už není na svém místě šťastná, už by ráda skončila a věnovala se pro změnu svému zdraví, ale je prostě jedna z posledních, kteří pracují ve výběžku republiky a je jí to hloupé vůči pacientům. Uznávám, je občas pěkně nepříjemná; ale snaží se pomáhat dle svého vědomí a svědomí a odbornost jí nechybí. Poskytuje tedy zdravotnické služby v jednom malém městě v pohraničí.

Představte si třeba takového pekaře. I on poskytuje služby. Je to super práce, na trhu se pořád o své zákazníky pere spousta pekařů, ale vy máte toho svého už dobrých 30 let. Jednoho dne zjistíte, že váš pekař už na vás není tak příjemný jako dřív, i když pořád ještě peče skvělý chleba a cena je taky okay. A tak se rozhodnete, že u něj zůstanete. Ale paní Vokurková od vedle, ta už se rozhodne jít k pekaři jinému, který má chleba stejně dobrý, jen o 5 korun dražší, ale pořád se usmívá, a to už jí za to stojí. Každý učiníme denně milion malých rozhodnutí a jediný motiv těchto rozhodnutí je naše subjektivní posuzování našeho užitku. Něco za nějakou cenu chci, u něčeho se mi cena zdá moc vysoká. Těmto milionům malých rozhodnutí se říká kapitalismus. Jojo, zase to zlé slovo, které prý zabíjí chudé pacienty na ulici, že.

V kapitalismu se nabídka i poptávka pořád mění. Máte milióny subjektů hrajících tuto nekonečnou hru na posuzování svého užitku a porovnávání užitku s cenou. A pořád se hledá nové optimum a každý má své originální a jiné optimum. A pak uděláte hroznou věc. Zabráníte lidem, aby si koupili, co chtějí a za kolik chtějí, a vnutíte jim nějaké úřednické optimum. A pak uděláte ještě horší věc, oberete je násilím o peníze, pojmenujete tu krádež „daně“ a za takhle sebrané peníze jim úřednicky stanovené optimum zaplatíte a přidělíte. A nakonec uděláte třetí strašnou věc: Donutíte všechny, kdo něco nabízejí, aby to dělali stejně (stejně špatně) a za stejnou cenu. A pokud se jim tahle nařízená a pro všechny stejná cena nezdá, prostě jim nedovolíte službu nabízet. Zničili jste nabídku, vykastrovali poptávku, okradli lidi. Připomíná mi to záběry ze severní Koreje, kde když umřel Kim Ir-sen, diktátor, který povraždil a umučil statisíce a další miliony umořil k smrti hladem, a přesto lidé na ulicích hystericky plakali, že umřel jejich milovaný vůdce. Někteří to spíše hráli, aby je systém nepotrestal, ale řada z nich tomu opravdu věřila.

***

Jednou ona paní doktorka, co poskytuje své služby v pohraničí, sloužila na chirurgické pohotovosti. Bylo chvíli před koncem pracovní doby na záchrance a znavení záchranáři se těšili na své rodiny. Už taky byli po celém dni ježdění sem tam dost frustrovaní.

Bez telefonu přijíždějí do malé městské nemocnice, kde je doktorka sama. Ve dveřích říkají: „Dobrý den, potřebovali bychom tady u cyklisty ošetřit drobná poranění, je odřený na noze a tady mu trochu teče krev, jinak je celkem v pořádku.“ Doktorka se pacienta ptá, jak se to přihodilo, záchranáři začnou nervózně přešlapovat na místě. Pacient popravdě vypovídá, že jako cyklista jel na kole, když okolo něj jel náklaďák s těžkým dřevem a smetl ho velkou energií do krajnice. Nabil si hodně, ale zatím žije.

Doktorka v tu chvíli pochopila dvě věci. Za prvé, že se jedná o triáž-pozitivního člověka a za druhé že to jistě musí vědět i záchranka, které se právě pokusila o špinavý trik. Když pacienta zavezou do místní nemocnice, rychle ho odloží a odjedou pryč, stačí říci „odřenina“. Ale kdyby měli přiznat, že energie, která ho smetla z kola, byla velká, museli by ho odvézt do traumacentra a asi by si o dvě hodiny přetáhli šichtu. Hmmmm, drsný. Dvě hodiny versus statistická pravděpodobnost, že poškodíte život člověka. Tenhle pacient podle doporučených postupů okamžitě potřebuje traumacentrum, jinak je ve statisticky významném riziku ohrožení života, ale traumacentrum v téhle nemocnici není.

Když tenhle fakt doktorce došel, opravdu se rozběsnila a rozkřičela se: „CO TADY PROBOHA CHCETE???? Musíte jet JINAM!!! Proč jedete sem???“

Záchranáři uražení, že je nikdo nepochválil.

Ale co čert nechtěl, okolo už postávají příbuzní a celou hádku si vyslechnou. A emoce pracují. Člověk vám blízký je těžce zraněn a vy slyšíte doktorku, jak křičí, že ho nebude ošetřovat.

To, co se následující dny přihodilo na sociálních médiích, byl normální sprostý lynč frustrovaných pacientů „nejlepšího zdravotnictví na světě“. Doktorku označili za svini. Někteří ji chtěli nechat utratit. Jiní jen vyhodit. Někteří samolibí komentátoři si hned vzpomněli na hippokratovu přísahu, kterou doktorka určitě porušila (vsadím se, že ani jeden z dotyčných bezmozků ji nečetl). Každý přidal historku, jak na ně doktorka byla nepříjemná tehdy a onehdy. Lid měl jasno. Nechápal ale vůbec nic. Pryč s ní. Kdo neplive, není Čech. Mohlo to být tak skvělé zdravotnictví, kdyby to tahle zlá doktorka nekazila. Zbavme se jí proboha a nastane konečně mír na zemi.

A ta doktorka, která dost možná pacientovi zachránila život tím, že ho okamžitě nechala převézt do traumacentra, i když není účastníkem na sociálních médiích, se o tomto mediálním lynči dozvěděla. Ztratila poslední důvod ještě pomáhat lidem. Bude končit. Lide, radujte se, konečně jste dosáhli svého.

***

V pátek procházím chodbou kolem ambulancí. To množství lidí, které tam sedí a postává, je fakt enormní. Jdu na sály, ten den nemám ambulanci. Ted den má přeci ambulanci TA doktorka. Bábinkám převazovala bércové vředy, šila drobná řezná poranění, léčila infekce a komplikace po operacích. Dnes tam nebyla.

Lidi seděli už několik hodin a doktorka nepřichází. Nechal jste ji popravit, lide. Sedíte tam zbytečně. Je přeci zlá, běžte si sednout jinam, nejbližší jiná nemocnice je hodinu jízdy autem. Vy jste si mysleli, že jste vyléčili zdravotnictví tím, že jste popravili posledního vojáka na stráži, který ještě hlídal? Ach, jak jste hloupí. Žádný jiný tam už není. Už nadáváte, že tam sedíte 4 hodiny? A kdo myslíte, že přijde? Někdo usměvavý, mladý, nadšený, kdo bude tuhle práci dělat za pár haléřů?

Jenomže nikdo takový už nepřijde. Nepřijde, protože stát zničil nabídku, vykastroval poptávku, okradl lidi o daně, za které jim lékaře nekoupí, protože není kde brát.

Zeptejte se vašeho státu, čím lékaře vyhnal za hranice, proč to špatné řízení zdrojů je dovedlo k exodu. Před deseti lety lékaři varovali, že se to stane, a teď se to stalo. Všichni, kteří své služby nabízeli, to museli dělat stejně a za stejnou cenu. A pokud se jim tahle nařízená a pro všechny stejná cena a stejná kvalita nezdála, prostě jim stát nedovolil službu nabízet.

Tak… asi buďte rádi, že nemusíte být v Kanadě, byla tam prý jedna známá jedné diskutérky na iDnesu, a ta říkala, že tam je to zdravotnictví fakt hrozné, prý buďme rádi za to, co tady máme.

Autory textu jsou prim. MUDr. Martin Vavruša, primář chirurgie a ředitel zdravotnického zařízení Xyrix, a Markéta Šichtařová, ekonomka