V poslední
době jsou největší světové centrální banky, stejně jako Česká národní banka, pod
drobnohledem ještě mnohem víc než obvykle. Důvod je prostý: Světová ekonomika
zpomaluje, takže se k centrálním bankám upírají naděje, že tohle
zpomalování třeba dokáží nějak zastavit. Třeba dalším snížením úrokových sazeb.
A třeba tím dokáží zabránit recesi. (Přitom v USA je aktuální období bez
recese prozatím nejdelší v jejich historii.)
V případě
Evropské centrální banky (ECB) to má další obzvláště pikantní nádech. Už nyní
má ECB záporné úrokové sazby a signalizuje, že je ochotna je snížit ještě víc
do ještě většího záporu. Dříve zcela nepředstavitelný stav. ECB to zdůvodňuje to
tím, že se jí nelíbí „nízká inflace“.
Problém je v tom,
že to vůbec není pravda. Inflace tu je. A to obrovská. Ta inflace se ale
neprojevuje ve spotřebitelských cenách (a ani nemůže, což by bylo na delší
povídání), zato se projevuje v cenách cenných papírů a realit.
Proto je tak
nedostupné bydlení – protože v jeho cenách se projevuje inflace, tedy růst
cen. Proto se státy mohou tak snadno zadlužovat, protože v cenách jejich
dluhopisů se projevuje inflace, tedy ceny dluhopisů rostou a jejich výnosy jsou
záporné. Takže už samotná východiska, na kterých ECB staví, jsou zcela mylná.
Nabízí se
tedy otázka, jak dlouho v tomto „omylu“ ECB setrvá: Budou tu záporné úroky
už napořád? Jenomže to není ve své podstatě otázka ekonomická, ale
politická. Pro ekonoma jsou totiž
záporné úroky nepřijatelné. Politik je naopak vítá. Jenomže vzhledem
k tomu, že do centrální banky byli namísto ekonomů najmenování politici,
přestalo se jejich rozhodování řídit ekonomickou logikou, řídí se už jen
politickou logikou.
A proč jsou
pro ekonoma záporné úrokové sazby nepřijatelné? Nejen, že je nemravné, aby
věřitel platil dlužníkovi, ale také jde o to, že díky přístupu k penězům uměle
drží naživu takzvané zombie firmy: To jsou neživotaschopné firmy, které by za
normálních okolností dávno zbankrotovaly, ale kvůli záporným úrokům centrální
banky mají tak dostupné úvěrování, že existují dál. Přitom jsou neschopné,
neefektivní, ekonomiku nikam neposouvají, jenomže současně odčerpávají lidi,
výrobní zdroje, kapitál firmám schopným, které pak „nemají z čeho
fungovat“. Takže záporné úroky vlastně
berou schopným a dávají neschopným firmám. A proto celkově zpomalují
ekonomiku, snižují tedy v konečném důsledku životní úroveň nám všem.
Protože
zombie firmy nebankrotují, recese ne a ne přijít, a tedy ekonomika není schopna
se od těch neefektivit očistit. Proto nemůže začít růst rychleji. Proto je
odsouzena k mizernému růstu nebo stagnaci jako teď eurozóna a propadání se
relativně k jiným zemím (jako Čína nebo USA). Další snížení úrokových
sazeb sice nakrátko opět zabrání recesi, protože zombie firmy nezbankrotují,
ale dlouhodobě to vyprodukuje ještě víc zombie firem, takže to ještě víc
ekonomiku odsoudí k mizerné výkonnosti. Záporné úroky dlouhodobě ekonomiku
zabíjejí.
Ekonom recesi
vítá, protože díky krátké recesi je možné dosáhnout období vysokého růstu a
celkově si polepšit. Bez ní se ocitneme v dlouhém období nijakého
skomírání a ztrácení konkurenceschopnosti vůči zbytku světa. Ekonom to chápe
jasně a nikdy by proto záporné úroky nedovolil. Socialistický politik v centrální bance nechápe, která bije.
O tomhle i
dalších věcech se můžete dočíst v knize S androidkou v posteli (Šichtařová
& Pikora), která vychází 11. 9. a kterou můžete už nyní objednávat ZDE: https://www.nextfinance.cz/knihy/
Pěkně napsané. Ale mám námitky: 1. Drahé bydlení: Kdyby se masivně stavělo, a byla by velká nabídka nových bytů a domů, bylo by tak drahé bydlení, jak je? 2. Centrální banky, jako ta Japonská, či v EU, platí zápornými úroky za to, že si dlužníci u nich půjčují. Ale! Vždyť přece ty banky tisknou ty peníze, které půjčují a tisknou i peníze, kterými dlužníkům platí za to, že si půjčují (komerční banky či vlády apod...). Tak jak je to s tou nemravností u toho, kdo si půjčuje a nechá si za to od věřitele platit, když věřitel čaruje nové peníze ze vzduchu? 3. Protože lidé jsou díky technologiím apod. produktivnější a produktivnější, větší množství služeb a zboží při stejném množství peněz v oběhu by vedlo k deflaci! A protože by lidé byli ekonomicky motivováni ke spoření (jejich úspory by se díky deflaci bezstarostně zhodnocovaly), nebylo by kam prodat nově vznikající produkci! Tedy deflace by byla příčinou permanentní krize! Tedy politika centrálních bank v tom smyslu držet mírnou inflaci by byla správně! A drahé bydlení – kdyby se masivně stavělo, nebylo by tak drahé, a centrální banky jako naše ČNB by nemusela tisknout tolik nových peněz. Můj názor je, že problém je v tomto a ptejme se politiků, proč se málo staví, ne bankéřů!
OdpovědětVymazat