Naši životní úroveň ničí zombíci

V poslední době jsou největší světové centrální banky, stejně jako Česká národní banka, pod drobnohledem ještě mnohem víc než obvykle. Důvod je prostý: Světová ekonomika zpomaluje, takže se k centrálním bankám upírají naděje, že tohle zpomalování třeba dokáží nějak zastavit. Třeba dalším snížením úrokových sazeb. A třeba tím dokáží zabránit recesi. (Přitom v USA je aktuální období bez recese prozatím nejdelší v jejich historii.)

V případě Evropské centrální banky (ECB) to má další obzvláště pikantní nádech. Už nyní má ECB záporné úrokové sazby a signalizuje, že je ochotna je snížit ještě víc do ještě většího záporu. Dříve zcela nepředstavitelný stav. ECB to zdůvodňuje to tím, že se jí nelíbí „nízká inflace“.

Problém je v tom, že to vůbec není pravda. Inflace tu je. A to obrovská. Ta inflace se ale neprojevuje ve spotřebitelských cenách (a ani nemůže, což by bylo na delší povídání), zato se projevuje v cenách cenných papírů a realit.

Proto je tak nedostupné bydlení – protože v jeho cenách se projevuje inflace, tedy růst cen. Proto se státy mohou tak snadno zadlužovat, protože v cenách jejich dluhopisů se projevuje inflace, tedy ceny dluhopisů rostou a jejich výnosy jsou záporné. Takže už samotná východiska, na kterých ECB staví, jsou zcela mylná.

Nabízí se tedy otázka, jak dlouho v tomto „omylu“ ECB setrvá: Budou tu záporné úroky už napořád? Jenomže to není ve své podstatě otázka ekonomická, ale politická. Pro ekonoma jsou totiž záporné úroky nepřijatelné. Politik je naopak vítá. Jenomže vzhledem k tomu, že do centrální banky byli namísto ekonomů najmenování politici, přestalo se jejich rozhodování řídit ekonomickou logikou, řídí se už jen politickou logikou.

A proč jsou pro ekonoma záporné úrokové sazby nepřijatelné? Nejen, že je nemravné, aby věřitel platil dlužníkovi, ale také jde o to, že díky přístupu k penězům uměle drží naživu takzvané zombie firmy: To jsou neživotaschopné firmy, které by za normálních okolností dávno zbankrotovaly, ale kvůli záporným úrokům centrální banky mají tak dostupné úvěrování, že existují dál. Přitom jsou neschopné, neefektivní, ekonomiku nikam neposouvají, jenomže současně odčerpávají lidi, výrobní zdroje, kapitál firmám schopným, které pak „nemají z čeho fungovat“. Takže záporné úroky vlastně berou schopným a dávají neschopným firmám. A proto celkově zpomalují ekonomiku, snižují tedy v konečném důsledku životní úroveň nám všem.

Protože zombie firmy nebankrotují, recese ne a ne přijít, a tedy ekonomika není schopna se od těch neefektivit očistit. Proto nemůže začít růst rychleji. Proto je odsouzena k mizernému růstu nebo stagnaci jako teď eurozóna a propadání se relativně k jiným zemím (jako Čína nebo USA). Další snížení úrokových sazeb sice nakrátko opět zabrání recesi, protože zombie firmy nezbankrotují, ale dlouhodobě to vyprodukuje ještě víc zombie firem, takže to ještě víc ekonomiku odsoudí k mizerné výkonnosti. Záporné úroky dlouhodobě ekonomiku zabíjejí.

Ekonom recesi vítá, protože díky krátké recesi je možné dosáhnout období vysokého růstu a celkově si polepšit. Bez ní se ocitneme v dlouhém období nijakého skomírání a ztrácení konkurenceschopnosti vůči zbytku světa. Ekonom to chápe jasně a nikdy by proto záporné úroky nedovolil. Socialistický politik v centrální bance nechápe, která bije.

O tomhle i dalších věcech se můžete dočíst v knize S androidkou v posteli (Šichtařová & Pikora), která vychází 11. 9. a kterou můžete už nyní objednávat ZDE: https://www.nextfinance.cz/knihy/