Je tomu zhruba rok, co jsem vyjádřila jemný nesouhlasný
údiv nad tím, že český stát toho času provozoval nejhorší hospodaření od roku
2012. Podivovala jsem se, jak je možné, že ekonomika stále obstojně roste,
přitom ale stát hospodaří hůř a hůř.
Kroutila jsem
hlavou nad tím, že navzdory relativní ekonomické pohodě a rekordní
zaměstnanosti, která nenutí stát starat se o armádu nezaměstnaných, má větší a
větší problémy s penězi svěřenými od daňových poplatníků vyjít. Že
v dobrých časech by bylo prozíravé vytvořit rezervy na horší časy.
Máme za sebou
zatím jen první dva měsíce roku 2020 a už je jasné, že znovu není čím se chlubit.
Pro srovnání: Loňský rozpočet byl na celý rok 2019 schválen se schodkem 40
miliard korun. V únoru 2019 jeho schodek už činil 19,9 miliard. Pro
letošek je rozpočet schválen taktéž se schodkem 40 miliard korun. A na konci
února 2020 jeho schodek už činí 27,4 miliard. Zjevně se tak vyvíjí hůř než
loni. Epidemie v tom zatím ještě prsty mít nemůže.
Takhle
srovnatelně slabé výsledky rozpočet naposledy dosahoval v roce 2012.
Jenomže tou dobou už česká ekonomika měla vážné problémy.
Zpomalování
ekonomiky bylo jasné už od samého počátku loňského roku. Dalo se s ním
počítat. Rozpočet bylo možno nastavit tak, aby prozíravě počítal se zhoršením
situace. To omluva není. Celkem logicky jsme takový schodek za první dva měsíce
roku vysekli proto, že výdaje jsou vyšší než příjmy, to dá rozum. Co už ale tak
patrné na první pohled není: Problém není ani tak v tom, že by měl
k dispozici málo peněz, rozumějme, že by málo kasíroval daňové poplatníky.
Problém je v tom, že naopak příliš utrácí. Čísla to dokládají jasně:
Zatímco za
první dva měsíce roku 2019 stát získal příjmy ve výši (zaokrouhleno) 217
miliard, letos to bylo 229 miliard korun. Neboli stát dokázal do státní kasy
vybrat peněz víc. Víc se vybralo téměř u všech hlavních příjmů státu. Tedy i na
daních. (Potud vše logické a bezproblémové. Pokud tedy nepovažujeme za
„problém“ samo o sobě právě to, že stát vybírá stále víc, tedy se stále zvětšuje.)
Zato když se podíváme na výdaje, už to přestává být taková hitparáda. Loni za
první dva měsíce roku stát dokázal spotřebovat 237 miliard, letos za stejné
období už (zaokrouhleno) 257 miliard korun!
A teď si do
toho přijde pandemie. Karantény, prázdná letadla, dopravci nemající co dopravovat,
protože dodávky ze zahraničí nepřicházejí. Cestovky mají problémy, maloobchod
má problémy, hotely mají problémy, přednáškové společnosti mají problémy,
provozovatelé kroužků mají problémy, výrobní podniky teprve budou mít problém…
V takové
situaci ministryně financí – celkem logicky, o tom žádná – nabízí odložení
plateb DPH i daní z příjmů. Ministryně práce a sociálních věcí zase dost
možná – taky logicky – nabídne odložení plateb na sociální a zdravotní. To je
absolutně v pořádku, protože v mimořádné situaci nedává smysl tlačit
na výběr daní, když peníze nejsou. A peníze nejsou, protože nejsou kšefty. A
kšefty nejsou, protože ekonomický život se do značné míry zastavil. Potud vše jasné.
Jenomže vtip
je v tom, že kdyby býval stát měl z předešlých let naakumulované
rezervy, celkem slušně by tenhle daňový výpadek ustál. A má stát naakumulované
rezervy? No… jak si tak vzpomínám, potichu je přednedávnem rozpustil, aby mohl
dotovat jízdné.
Tomu se říká
„prozíravost“.
Nebo spíš
populismus?
Žádné komentáře:
Okomentovat