Počet zobrazení stránky

úterý 2. března 2021

Inflace se probouzí pomalu a jistě

 

Na tomto místě jsem opakovaně mluvila poněkud netradičním tónem o inflaci. Mnohokrát jsem tu v posledních letech říkala, že bezprecedentní politika světových centrálních bank musí zákonitě vést k inflaci.

Akorát to centrální banky odmítají vidět, protože jsou infikované takzvanou moderní monetární teorií, tedy čím dál populárnější, ale dosud v praxi neprověřenou doktrínou, která je tvrdě v rozporu s klasickými základy ekonomie. Říkala jsem tu také, že tato inflace je už skutečně v ekonomice ve vysoké míře přítomná, ale nikoliv jako takzvaná spotřebitelská inflace, ale jako inflace cen cenných papírů či realit, a proto ji státní instituce vesele ignorují, protože v jejich statistikách nefiguruje.

Teď je však pomalu načase začít psát novou kapitolu tohoto příběhu. A to na obou stranách Atlantiku. Nutno říci, že spotřebitelská inflace v hlavních ekonomikách stále zůstává dosti nízká. Co se ale mění, to je její trend. Už to třeba v eurozóně není o deflaci a o očekávání dalšího poklesu cen. Už to je naopak o tom, že samotné firmy a spotřebitelé očekávají naopak růst cen. Minulý týden byla zveřejněna zpráva, že očekávání spotřebitelské inflace v eurozóně v únoru podle Evropské komise roste z 15,4 bodu za leden na 15,7 bodu.

Můžeme to ostatně vidět i v praktickém obchodním životě kolem sebe – stále častěji se v obchodních smlouvách i v našich končinách objevuje něco, co bylo v uplynulých letech již zapomenuté, totiž takzvané inflační doložky (mnoho lidí z praxe mladších třiceti let už dneska dokonce ani neví, co to inflační doložky, téměř automatické v 90. letech, vlastně byly!)

To ale zdaleka není všechno. Ekonom vidí i mnohem subtilnější varovné známky téhož. Hlavní ekonom Evropské centrální banky (ECB) Philip Lane minulý týden prohlásil, že „ECB pozorně sleduje nárůst nominálních výnosů dlouhodobých dluhopisů, primárně se ale soustředí na dva ukazatele: Křivku bezrizikové výnosové míry v eurozóně a výnosovou křivku státních dluhopisů s převážením podle HDP“. Tato věta působí poměrně komplikovaně, ale pojďme si ji přeložit, s inflací totiž velmi souvisí.

Jde o to, že ECB dosud chrlila a chrlí víceméně nekryté nové peníze do oběhu, a dělá to krom jiného tak, že od komerčních bank vykupuje zejména státní dluhopisy evropských zemí. Za ně platí novými eury, která naskakují do bilancí těchto komerčních bank. Dochází tak v podstatě k částečné monetizaci státních evropských dluhů. Co až do začátku milénia bylo naprosté tabu, se dneska děje záměrně, plánovaně a ve velkém prostě proto, že se změnila ideologie a eurozóna se začala upínat k socialismu.

Až dosud se ECB dařil její záměr: totiž udržovat umělou, falešnou poptávkou ceny státních dluhopisů předlužených zemí vysoko, neboli jejich výnosy nízko. Neboli zadlužené státy mohly platit ze svého dluhu jen nízké úroky.

Teď se ale ECB její záměr už dařit přestává, protože ačkoliv dluhopisy dál vykupuje, jejich cena přesto začíná klesat a výnosy neboli úroky ze státního dluhu začínají růst. Předlužené země tak najednou mají – dosud jen mírný – problém s financováním svých gigantických dluhů. ECB se to snaží prostřednictvím výroků svého hlavního ekonoma bagatelizovat tvrzením, že to jí může být jedno, protože na „skutečných“ úrocích vlastně vůbec nezáleží, záleží na „fiktivních“ bezrizikových úrocích, anebo na takových a makových úrocích. Zkrátka vždycky to nějak zašmodrcháme, abychom si našli ukazatel, který opticky vypadá pěkně, a tím se pochlubíme.

Jenomže pokud ECB chrlí do oběhu další a další peníze a ono to sice pomalu, ale jistě, přestává fungovat, kde asi tyhle peníze zůstávají? Co se v ekonomice změnilo? To je ta otázka! A odpověď zní, že je tento pyramidový systém stále těžší držet v chodu a peníze začínají prosakovat i jinam, než „jen“ do cen cenných papírů. Jak už jsem řekla, jedná se přitom o globálnější jev. Totéž, totiž nárůst výnosů (tedy „úročení“), se začíná objevovat i u delších splatností u vládních amerických dluhopisů.

Abychom ale zůstali ve správném měřítku, opět musím zdůraznit, že zatím nejde o žádné okamžité nebezpečí, spíš jde o obrat trendu, který může nabíhat i pár let. I to je však důležité mít na paměti pro další roky: Inflace poroste. Bydlení tedy bude stále nedostupnější. Cenné papíry stále přehřátější. A pomalinku se to časem začne projevovat i ve zboží a službách. A problém to bude zejména v zemích, kde vyšší inflace bude doprovázena hospodářským útlumem. Ekonomie totiž – a to dokonce ani ta „klasická“, tedy ta prověřená a funkční – nezná snadné a bezbolestné řešení na souběh mizerného růstu a inflace. Kupodivu necítím vůbec žádné potěšení z věty: Já to říkala, že tisk peněz je zatraceně špatně.

 

1 komentář:

  1. DOMÁCÍ TEST A LÉČBA COVIDU-19. BRAŇTE SE SAMI, UMÍTE TO, JEN TO NEVÍTE !
    (Patří to všude, kde jsou lidi.)

    Tento test, přesnější, než ty co známe, rychlý, bezpečný, velmi úspěšný a zadarmo je spojen rovnou s vyléčením. Všechno však záleží na zodpovědnosti každého z nás. Nečekáme na vražedné příznaky covidu, jak je nám vnucováno, a máme-li první pocit, že na nás tzv. "něco leze", všichni to dobře známe, stačí už i malá rýma, okamžitě všeho necháme, to je nejdůležitější, v době covidové považujeme všechno takové za covid-19. Ihned se pořádně oblečeme, někam lehneme na gauč, v případě potřeby se zakryjeme ještě dekou a budeme zahřívat tělo tak dlouho, až řekne dost. Neberereme v první fázi žádné léky na snížení teploty, ty naopak škodí a pomáhají virům se v těle usadit.

    Je možné, že to tělo nepotřebuje, my však pro jistotu ještě budeme chvíli pokračovat. Když je mu nesnesitelné horko, nejde nám o jeho pocení, je zdravé. Test je hotov a je negativní. Když bude tělo chtít ohřívat dále, musíme mu vyhovět, aby jeho imunitní systém námi vyvolaná umělá teplota spolehlivě aktivovala a ten ještě málo namnoženého virového vetřelce nalezl a zlikvidoval. Trvá to tak půl hodiny až hodiny tři.

    Tento velmi jednoduchý a pro spoustu lidí až neuvěřitelný, postup vychází z vůbec nejvyššího vědění lidstva, z teorie spontánního řádu, kterým je i lidské tělo. Jeho sebezáchovné, sebepořádací a seberegulašní účinky a vlastnosti, tedy imunitní systém, rozumem pro jeho složitost "nerozmotatelný", ale včas aktivovatelný, umí zázraky. Proto jsme, proto jsme přežili dlouhá tisíciletí bez medicíny a jejich bohužel mnohdy velmi mylných rad. Ona na teorii spontánního řádu, za kterou má F.A.Hayek (viz jeho autobiografie) Nobelovu cenu, zatím nestojí. A musí, má-li být skutečnou záchranou lidstva před nemocemi. Tato revoluce teprve přijde.

    Kdybychom zasáhli pozdě, budeme muset absolvovat kolečko, které pro nás připravila vláda a její tzv. odborníci. A to je už velmi nebezpečné, jak všichni vidí a vědí. Mrtvých jak naseto a lidský svět zablokován... Dzp.

    OdpovědětVymazat