Ostře sledovaný soud týkající se případu mrtvého George Floyda skončil. Případu, který stál u zrodu hnutí Black lives matter. Zasahující policista Derek Chauvin byl porotou uznán vinným z vraždy.
Připomeňme, že George Floyd zemřel poté, co se pod vlivem alkoholu a drog vzpouzel zatčení. Soud se týkal toho, zda vůči němu bylo použito přiměřené násilí, anebo zda zasahující policista použil násilí nepřiměřené, čímž Floyda „v nedbalosti“ zabil či dokonce zákeřně zavraždil. Či zda jej dokonce zavraždil z rasistických pohnutek, jak tvrdí příznivci hnutí Black lives matter.
Soud je tedy u konce, město Minneapolis se rozhodlo rodině George Floyda vyplatit jako vyrovnání civilní žaloby 27 milionů dolarů. A americký prezident Joe Biden se nechal slyšet, že prý Amerika tímto verdiktem udělala velký krok kupředu „v pochodu za spravedlnost“.
Má to ale háček. A ten háček nerezonuje jen v USA, ale i v Evropě, a vlastně se zprostředkovaně týká i naší domácí společnosti.
Potíž je v tom, že celá kauza vybízí k ukrutnému zjednodušení: Jste-li takzvaný „politický progresivec“, očekává se od vás víceméně automaticky, že budete nad rozhodnutím soudu a nad astronomickým odškodným pro rodinu George Floyda jásat. Jste-li politický konzervativec, čeká se naopak, že rozhodnutí soudu podrobíte zdrcující kritice. Aneb podle toho, jaký je váš politický názor, předpokládá se od vás také názor na to, zda konkrétní čin konkrétního policisty byl po technické stránce použitím přiměřené či nepřiměřené síly.
Jak je ovšem takové uvažování nebezpečné! Úplně se v něm ztrácí to, že pořád nevíme, zda byl, či nebyl spáchán trestný čin, zda byla, nebo nebyla nepřiměřeně použita síla. Víme, že George Floyd nebyl svatoušek. Ale nevíme, jaký byl akt Dereka Chauvina – soudu se totiž navzdory verdiktu nepodařilo veřejnost přesvědčit o své nezávislosti, abychom si mohli být jisti, že jeho nález je objektivní. A to je na celé záležitosti to nejhorší. V podstatě fyzikální zákonitosti – míra použité síly – jsou tu vykládány podle politického klíče.
A to je hlavní poselství celé kauzy. Totiž podařilo se v rozvinutých zemích obecně natolik zvýšit nedůvěru v justici a stát, že dneska už si nejsme jistí ani objektivitou soudů. Jestliže stát má pouhé tři skutečně ospravedlnitelné funkce – ochranu armádou před vnějším nepřítelem, ochranu policií před vnitřním nepřítelem a ochranu soudy před nedodržováním soukromých smluv – a jestliže stát tyhle funkce neplní, ale místo nich si vynucuje, aby jednotlivci posluhovali a výpalným zvaným daně financovali představitele státu zvané politici nebo úředníci, pak takový stát přestal být servisní organizací občanů a stal se naopak zdrojem násilí.
Jak se to ale mohlo přihodit, že lidé se nechali tak ochočit a na tuhle nečistou hru přistoupili? Prozradím vám teď malé tajemství socialistů. Víte, jak zničit svobodu a nastolit kolektivismus a teror? Zničte schopnost cítit štěstí. Zničte touhu. Šťastný člověk je svobodný člověk. Ale nešťastný člověk bez touhy, který si nechce nic nového koupit, nechce ničeho dosáhnout, nevidí žádné použití pro své vydělané peníze – takový člověk bez naděje vběhne do otevřené náruče socialisty sám.
Každý systém, který zotročil masy a vzal jim svobodu, vždy začal svou éru tím, že zničil štěstí lidí tím, že jim pod záminkou zdraví, bezpečnosti či jakési společenské zodpovědnosti znemožnil drobné slasti, ať už to bylo kouření, zpívání, návštěvy kadeřnictví, scházení se, těsný kontakt rodičů s dětmi, rychlá jízda, argentinské steaky nebo utrácení svých vlastních peněz…
Tento text cituje pasáže z knihy Šichtařová & Pikora: Jak nepřijít o peníze (2020)
Paní Šichtařová začal svůj článek dobře, ale skončila opět ideologicky motivovaným nesmyslem. Každý systém, který zotročil masy a vzal jim svobodu, vždy začal svou éru tím, že zničil štěstí lidí tím, že jim pod záminkou zdraví, bezpečnosti či jakési společenské zodpovědnosti znemožnil drobné slasti, ať už to bylo kouření, zpívání, návštěvy kadeřnictví, scházení se, těsný kontakt rodičů s dětmi, rychlá jízda, argentinské steaky nebo utrácení svých vlastních peněz… Paní Šichtařová vy si klidně kuřte, ale doma, ne v restauraci kam chodí ti, kteří si nechtějí užívat té slasti, že si způsobí rakovinu plic. Vy se klidně nakažte koronavirem, ale nemáte žádné právo nakazit ty, kteří tu nemoc nechtějí prodělat. Užít rychlou jízdu si můžete, můžete se autě klidně i zabít, ale ne způsobit havárií, při které zemřou jiní. Příště až něco napíšete, tak se nad tím alespoň zamyslete.
OdpovědětVymazat... tento komentář klasickou ukázkou myšlení správného soudruha.
VymazatZNALOST TEORIE SPONTÁNNÍHO ŘÁDU JE JEDINÝM UNIVERZÁLNĚ PLATNÝM KLÍČEM K VĚDĚNÍ.
OdpovědětVymazatJe to vědecký materiál předložený lidstvu myslitelem myslitelů, nositelem Nobelovy ceny, F.A.Hayekem. Viz jeho autobiografie a velmi rozsáhlé, a pro drtivou většinu lidí s tituly i bez až nepředstavitelně složité, dílo. Dostal ji za ekonomii, neboť takový univerzální obor neměli a nemají. Popisuje všudypřítomný princip, ze kterého všechno pochází a čím je odjakživa a navždy uspořádáváno.
Čím tedy ? Podobnostmi v charakteristikách pravidel chování všemožných entit, které jsou ve vzájemném dosahu a mají se k sobě určitým způsobem. Stávají se tak zdrojem samovolné tvorby spontánního řádu. Ten je na základě toho pak ovládá svými pravidly, které ony podobnosti generují. Spontánní řád je tedy zdrojem všeho, co jsme schopni zaznamenat i toho co zatím ne. Je to tedy úplně všechno, na co jen pomyslíme, mimochodem, je jím i naše mysl samotná. Giambattista Vico si toho, že to samo, všiml už na konci 17. století.
První replikující se živá buňka, tedy život sám a jeho formy jsou spontánním řádem vzniklým v čase a v prostoru samozřejmě také. Jejich postupu těmito dvěma fenomnény říkáme adaptace a o ni skutečně jde. Ale spontánně, bez předem stanoveného plánu, jen nepředstavitelně složitým procesem možného. Spontánní řád je tedy i zdrojem růstu.
Je autorem uspořádanosti přírody, říkejme všemu živému tak, a samozřejmě i vývoje člověka samotného. I člověk je tedy spontánním řádem, vůbec nejsložitějším ze všech, neboť jeho kulturní evolucí vyvinuté inteligence a rozum jsou zdrojem vůbec nejefektivnějších adaptačních schopností. Proto stojí na samotném vrcholu právě všeho živého.
Co z takového poznání plyne ? Zejména to, že současné vědecké obory nejsou vhodné nástroje bádání, pokud tento fenomén neovládají. On jimi všemi totiž prostupuje a je jejich skutečným základem. Lidi to však nevědí a tak se klidně stane, že tentýž vědecký termín znamená v každém oboru něco jiného. A to je důkazem toho, o čem je tu řeč. Věda je tak velmi zmatečná. Jsoucno jako obory nevzniklo, to lidi z něho mylně udělali. Ono je obřím spontánním řádem složeným z bezpočtu spontánních řádů jemu podřízených.
Nejdůležitějšími, a doslova dominantními, vlastnostmi a účinky spontánnho řádu jsou sebezáchovnost, seberegulace a sebepořadatatelnost. Vyplývají opět z podobností v chování jeho prvků, tak říkáme entitám, které ovládá, jak shora řečeno. Jejich likvidací všemožnými způsoby samozřejmě spontánní řád zaniká a to, čemu sloužil také. V případě člověka a živých organismů to znamená jejich konec.
A jsme u problému dnešní doby. Coronavirová krize je zlikvidovatelná jedině skrze toto vědění. Covid-19, ostatně jako všechny coronaviry, je pro lidstvo nešťastnou replikací spontánního řádu jistého druhu zvířecího vira na spontánní řád lidského těla. Stačí ji zabránit a je po něm i po pandemii.
Jak ? Včasnou aktivací imunitního systému člověka, coby se spontánním řádem těla spojeného policajta jeho poruch a napadení. V tomto případě dokonce stačí přirozenou horečku, která je vždy odezvou na virózy a aktivátorem imunitního systému, nahradit teplotou umělou, tedy umělým zahřátím těla, stačí dostatečným přioblečením, ihned po napadení a při prvních pocitech nachlazení, dokud není ještě covid-19 namnožen nad sebeobranné možnosti imunitního systému a celého těla. Na tom záleží ze všeho nejvíce, přičemž na mutacích covidu nezáleží vůbec. Tzv. příznaky jsou už nemoc a naváděním k nim věda nevědomky vraždí.
Postup je velmi bezpečný, úspěšný, vyzkoušený věky a osobními zkušenostmi napadených, rychlý a levný.
Pro nábožensky založené Hayek připouští v poměru 50 na 50, že spontánní řád je nástroj Boží. Papež František nedávno vědu za Boží dílo skutečně označil. Já ale k náboženským fanatikům nepatřím... Dzp.