České polosocialistické zdravotnické peklo

Vy jste si někdy mysleli, že bez kapitalismu může existovat prosperita? Že bez kapitalismu je možné zajistit fungující služby chudým? Že bez kapitalismu může fungovat vyspělé zdravotnictví? Tak tedy já tvrdím, že nemůže. Kapitalismus je podmínkou prosperity.

Když jsem byl v Afghánistánu, jednu věc jsem v téhle zemi paradoxů pochopil v jasných barvách. Afganistán je úžasná Petriho miska na zkoumání různých socioekonomických souvislostí. A já měl unikátní příležitost nahlédnout pod pokličku zdravotnictví právě v této zemi ztýrané válkou plnou lidí bez našich návyků, disciplíny a kompetencí. Státní zdravotnictví tam prakticky neexistuje. Možná proto, že tam prakticky neexistuje stát.

Ale nedělám si iluze, státní řešení čehokoli, kdykoli a kdekoli je zaručeně to nejhorší a nejdražší. Takže i Afgánci přišli na to, že i když nemají zdravotnictví, mohli by mít ministerstvo zdravotnictví, aby to neexistující něco dobře regulovalo. Rozuměj: korumpovalo.

Američané v rámci svého konceptu „nech je namlsat, zbohatnout, zlenivět a oni přestanou válčit“, nainvestovalo miliardy i do zdravotnictví. Postavili v Kábulu veliké, 7patrové prosklené budovy za dolary. Sklo a beton, rovné linie na pouštní cestě z prachu a písku působili trochu jako sci-fi. Jeden z mnoha projektů byla slavná transfuzní stanice. Vím o něm dost, protože se v celém projektu angažoval můj tehdejší šéf, Němec a odborník přes laboratorní techniku Christian Diering.

Christian vyspecifikoval Afgháncům lednice na krevní deriváty, ale ti na ministerstvu byli nějak chytřejší než odborník na laboratoře. Zjistili, že lednice lze koupit za desetinu ceny. Devět desetin se kamsi ztratilo a koupily se domácí ledničky z Indie. Pak se rozjelo transfuzní centrum. Krevní deriváty ležely v lednicích na zeleninu, které máte doma. Za další týden již přicházely první žloutenky a první selhání různých orgánů. A tak si ministerstvo povolalo Christiana na audit. Jak já pak slyšel Němce nadávat, to neuslyšíte už nikdy. Na problém přišel. Potíž je v tom, že laboratorní lednice, které mělo ministerstvo koupit, jsou tak drahé, protože mají pohonnou jednotku mimo chladící prostor, a tedy uvnitř nejsou žádné vibrace. Domácí chladnička se neustále trochu klepe, což nevadí vaši brokolici, ale krvinkám to už vadí, takže se rozpadnou. A Afghánci nejen že nepoznali hemolytickou krev, nejen že jim na to kompetence nestačily, oni dokonce hemolytickou krev podali desítkám pacientů.

Na naší klinice jsme dělali malou, ale celkem čistou medicínu. Nelhali jsme, říkali jsme pravdu, používali originální německé léky. Sice jsme obcházeli všechna možná ministerská nařízení, ale základem vždy bylo bezpečí pacientů a „především neuškodit“. Zatímco stát reguluje v zájmu bezpečí všechno, ale de facto škodí, kde se dá.

Někdy jsme museli poslat pacienta na CT do místní francouzské nemocnice s afghánským personálem. Měli sice drahé francouzské stroje, ale už po několika měsících jsme přišli na to, že se nevyplácí jim kohokoli posílat. CT stroj měli a asi ho i občas zapnuli. Jenomže neustále nám přicházel stejný popis vytištěný ve Wordu. Pořád jeden stejný nález u všech pacientů. Pustili mašinu, udělali obrázky, vytiskli popis z počítače. Nikdy neměli radiologa, který by rozuměl anatomii, patologii a který by CT uměl odborně popsat. No a co, že? Po čase pak jaksi CT přestalo i fungovat, protože neměli ani techniky, kteří by stroj uměli servisovat. A pak kvůli několika drobným součástkám vyřadili celý milionový stroj úplně. Přišli totiž na to, že aby mohli tisknout popis z Wordu, vlastně ten stroj ani nepotřebují zapínat.

Stroje a mašiny za desítky miliónu stály nefunkční v budovách ze skla uprostřed pouště. Po čase budovy přestaly svítit, protože Afgánci v nich nebudou měnit žárovky. A pak už se jen hromadily odpadky a nemocní se začali vracet do hliněných budov k šamanům.

Tam si uvědomíte ten zmar. Medicína je jako živý organismus skládající se ze spousty malých a drobných součástí. Nelze ji nakoupit v zahraničí a přivést v kontejneru. Buduje se generace. Třeba takový chirurg, i největší odborník a specialista, je úplně ztracen bez anesteziologa a radiologa. A anesteziolog a radiolog zase potřebují techniku. A technika potřebuje techniky. A to vše potřebuje IT a elektřinu. A všichni se musejí vzdělávat ve školách.  Jeden obyčejný rentgen znamená, že musí fungovat celá infrastruktura od základní školy až po university. Nejde to koupit, nejde to dovézt a nejde to postavit za rok. Tohle umí jen kapitalismus a milión drobných vztahů a dobrovolných dohod, které přináší užitek všem.

Už slyším, jak brouci Pytlíci zase mudrují, že privátní zdravotnictví je moc drahé a není pro všechny. Vždy se musím usmívat, jak dotyčný dohlédne jen do první zatáčky, ale nechápe systém jako celek. Nejde o to, kdo je majitel kliniky v socialistickém zdravotnictví; jde o to, jak funguje kapitalismus jako systém. Jak se shromažďují peníze na provoz zdravotnictví a jak se rozdělují.

Pokud úředník rozhodne, že v Ústí nad Labem mohou být dva Da Vinci Roboti za desítky miliónů, ale v Rumburku nebude fungovat interní oddělení, je to jako epizoda ze seriálu Nedostatek dámských vložek II. Další selhání centrálního plánování v praxi. Ne, opravdu nám nechybí jedna drahá klinika na estetické operace poprsí v privátních rukou. Nám chybí především trh, který na rozdíl od úředníka rozklíčuje, co potřebuje 10 miliónů občanů.

Ano, česká společnost je bohatá a sofistikovaná, není to hloupý Afganistán, kde se nemocným lidem podává šlehaná krev a nefunguje nic. Mnohé tu už funguje, sice špatně a dráž, než jak by stejné peníze alokoval trh, ale stále se máme líp; u nás se už krade chytře. Ale kde vznikla ona pověra, že je privátní zdravotnictví drahé?

Víte, privátní zdravotnictví stejně jako privátní školství musíte platit dvakrát. Jednou vás okrade stát na povinném pojištění a podruhé si platíte kvalitní službu. Kdyby stát neokrádal občany vůbec a nechal jim svobodný výběr o pojištění i o privátních klinikách, dá se věřit, že efektivnější alokace peněz by vedla k celkovému poklesu nákladů.

Ding ding, socialistům zvoní alarm: jasně, a jako v USA by chudáci umírali na silnici. Jenomže to, že je zdravotnictví víceméně tržní, nevylučuje nutně nějakou solidární politiku. Příkladem je Singapur, kde si stát pronajímá od soukromého sektoru kapacity, aby se postaral o slabší. Trik je v tom, že trh se postará o efektivní, moderní a levné zdravotnictví, a stát už si jen pronajme jeho segment pro nejchudší. Ale jak stát začne kupovat ledničky nebo roboty, začíná katastrofa a umírají lidé.

Trh vážně nejde obelhat ani přelstít. A ani o lidech to není. Sebelepší a nejhodnější úředník na světě nedokáže plánovat potřebné přístroje a zaměstnance a služby ve zdravotnictví tak jako stovky a tisíce malých podnikatelů motivovaných ziskem. Afganistán je krásný pokus o stát; laboratoř toho, jak centrální plánování tragicky naráží na všech frontách. Jak korupce a diletantismus jsou nedílnou součástí všech státních struktur. A vždy to úporně napravují drobní lidé v tržním prostředí a socialisté je za to nenávidí, protože dokola ukazují impotenci jejich ideologie v plné nahotě.

Ani nemocnici v Rumburku by nezachránil soukromý majitel. Taky si to Penta, Agel, EUC a ostatní dobře spočítali, žádný z nich ji nechtěl ani zadarmo. V regulovaném zdravotnictví nelze dosáhnout zisku. A ztráta znamená, že se věci budou dělat špatně a nakonec to zaplatí daňový poplatník. Tady už socialista zase namítá: bez regulací se nebudou dodržovat pravidla, pacienti nedostanou správnou dávku léku, nebudou je hlídat vzdělané sestry, ozáří se velkou dávkou záření, protože nebudou limity! A víte, že pravidla se nedodržují ani teď? Je veřejným tajemstvím, že se ve zdravotnictví už 20 let nedodržuje Zákoník práce. Zatímco kamioňák si musí dát po 4 hodinách pauzu a po 9 hodinách musí povinně několik hodin stát, v Česku je běžné, že lékař pracuje 80 hodin kuse! Jak je možné, že v systému plném pravidel, které nás „chrání“, aby bylo zdravotnictví bezpečné a pro všechny, stát ve svých nemocnicích nedodržuje vlastní pravidla?

Nakonec i ten socialismus měl jisté kouzlo: Vzdělalo se tolik lékařů, kolik politbyro rozhodlo. Lékaři dostali umístěnky do nemocnic, kde chyběli. Vše rozkazem. Nikde nechyběli. A systém fungoval líp než ten dnešní. Tedy pokud jste taky ochotni akceptovat mučírny STB ve sklepě, střelbu do živého na hranicích, popravy disidentů, selekci nepohodlných a zákaz studia nevhodným, technologické zaostávání a propadávání do středověku. A pokud víme, že polosocialismus nefunguje a socialismus funguje jen chvíli a za cenu poprav, násilí a totální izolace, jediné řešení je kapitalismus.

Pokud zdravotnictví zruinujeme – a my ho ruinujeme již několik let - nepůjde jednou dotací nebo investicí opět vybudovat. Tak jako nejde koupit zdravotnictví v Afganistánu za americké dolary.  Nepůjde dovézt nové stroje, nové lékaře z Ukrajiny a Bangladéše, nové sestry z Rumunska. Nic proti cizincům, pokud máte skvěle fungující stroj, cizinci se skvěle začlení, naučí se a splynou se standardem. Pokud ale nemáte standard, pokud nemáte systém, pokud nemáte fungující celek, skupina dovezených cizinců ho ze dne na den nevytvoří. Jak zpřetrháte jemná vlákna vazeb mezi technologickými podniky, vzděláváním, nemocnicemi a ambulantními specialisty, budete je obtížně vytvářet.

Můžete postavit v Rumburku novou nemocnici za miliardy korun, můžete dovézt 20 ukrajinských lékařů a 100 ukrajinských sester, dát jim kurzy češtiny a doučovat je lege artis medicínu - ale myslíte, že to vytvoří fungující zdravotnictví? Myslíte, že škody napáchané chybnou alokací zdrojů, jako například kupování nekonečně drahých a nepoužívaných robotů, které stojí někde ve sklepě v Ústí nad Labem, a ignorování drobných každodenních investic do fungující nemocnice v Rumburku lze jako mávnutím proutku vyřešit jednou investicí? V Afganistánu to zkusili. Zkusili vytvořit fungující zdravotnictví rozhodnutím shora. A fakt to dopadlo hrozně. Já u toho byl. Tohle není cesta. Ani v Kábulu. Ani v Česku. Nefunguje to.

Myslíte, že řešením je neustále ve volbách volit ty, kteří slíbí větší dotaci do totálně rozklíženého systému? Myslíte, že politici zařídí nemocnice nebo zdravotnictví? Ti stejní politici, kteří kupují ledničky šlehající krev? A už vás někdy napadlo volit politika, který by řekl: deregulujme? Nechme lékaře léčit, firmy investovat, nemocnice vydělávat, přestaňme je danit, přestaňme je regulovat. A do týdne je tu investor, co nabídne novou nemocnici tam, kde chybí, jen proto, že je to díra na trhu.

Nějak máme k takovým řešením nedůvěru. Protože privátní zdravotnictví je „přeci“ moc drahé, protože stát „přeci“ myslí na ty nejchudší a v USA umírají lidé na ulici. Jenomže je to jinak. Výhoda kapitalismu tkví v tom, že bez emocí a ideologie se stara o směnu, využití a rozdělení zdrojů a o prosperitu. Je kompatibilní s jakoukoli kulturou. Tak, jak to stát nikde z principu věci nemůže dokázat.

Autoři tohoto textu jsou MUDr. Prim. Martin Vavruša a Markéta Šichtařová