V poslední
době pozoruji mezi lidmi novou fobii: strach z přelidnění. Přispívají k ní
jak různí ekologičtí aktivisté obávající se, že lidé planetu vytěží, tak třeba
i nedávná imigrační krize, která ukazuje, jak rychle se do Evropy tlačí noví a
noví lidé.
Fobie to asi
musí být hodně velká, protože ti, kdo jí podlehli, vykazují dost drastická
„řešení“.
Tento týden
vyšla zpráva, že v Alžírsku vyvážejí nechtěné imigranty do pouště, kde je
nechávají vlastnímu osudu. Pro některé to patrně dle kusých zpráv znamená smrt.
Podle jiných i tohle je „řešení“ přelidnění.
A ještě další
se domnívají, že problém má řešení jediné, a to nemít děti. Říkají si
antinatalisté.
Zajímavá to
myšlenka. Jen se mi zdá, že ji její zastánci ještě nedotáhli do konce. Pokud je
problémem planety to, že na ní žijí lidé, proč antinatalisté smrt odkládají?
Každý den spotřebovávají vzduch, vodu, elektřinu… Nebyla by jejich sebevražda
záslužnější než pomalé čekání na sešlost stářím?
Jenže naše rádoby
humánní společnost léčí sebevražedné sklony antidepresivy. V mezinárodní
klasifikaci nemocí začínají tyto nemoci písmenkem F. Kdyby se antinatalisté
pokusili o sebevraždu a nezadařilo se, patrně by se dostali do rukou psychiatra
– a ti umí většinu cvoků léčit. Antinatalistům by se třeba i mohlo rozbřesknout.
Akorát si nejsem docela jistá, zda by to bylo dobře, nebo špatně.
Antinatalisté totiž
popírají smysl veškerého života. Myslím, že pro každého živočicha je přirozené
chtít se množit. To je smysl jeho života. Jestliže je člověk také živočich, je
i pro něj úkolem života množit se. Pak dává smysl, že někteří lidé označují antinatalisty
za zbytečné lidi.
Antinatalisté jim
oponují, že řada lidí neměla děti, a přesto planetu obohatili. Ukazují na umělce,
vědce. Jejich oponenti kontrují, že je zajímavé, že zejména lidé bez dětí mají touhu
brát osud lidstva do svých rukou. Právě bezdětní nezvykle často řídí vlády. Ať
už v minulosti Hitler nebo Beneš, nebo dneska Merkelová, britská premiérka
Mayová, skotská premiérka Sturgeonová, francouzský prezident Macron, nizozemský
premiér Rutte či šéf evropské komise Juncker. Jen náhoda?
Možná. Někdy
se přeci stane, že lidé nemohou mít děti, ačkoli chtějí. Akorát že
v politice je jich nějak velká koncentrace. Statisticky neodpovídá
neplodnosti. Spíš naznačuje nějaké psychické pnutí. Koneckonců je známým
faktem, že koncentrace psychopatů v politice je také nadprůměrná. Skoro se
pak s trochou nadsázky zdá, že se antinatalisté v politice přemnožili
a v souladu s osobním přesvědčením vedou své národy k vymření.
Každou chvíli přeci politici haraší zbraněmi.
Ale dost možná
je to i jinak. Dost možná antinatalisté svou fobií z přemnožení lidstva
jen maskují vlastní sobectví. Dost možná nemají děti proto, že by je omezovaly
v rozletu. Antinatalistkou je kupříkladu L. Münterová, automobilová
závodnice. Automobilový sport je tak drahý, že je klasickým příkladem
blahobytu. Tahle dáma bojující za ekologii je tedy naprosto nelogická. Jestliže
nemá děti, aby zachránila planetu, ale nevadí jí, že pálí benzín a pneumatiky
jen pro pobavení, spíš to bude jen póza.
Platí ale vůbec
vstupní předpoklad antinatalistů, že je planeta přelidněná? Řada lidí myslí, že
růst počtu obyvatel je tak rychlý, že nemůže dál pokračovat, protože nás
planeta neuživí. To už před dvěma sty lety říkal Thomas Robert Malthus. A stále
tu jsme. Malthus vymyslel i teorii, podle které se počet obyvatel drží
v rozumných mezích jen tím, že když se lidé přemnoží, boj o potravu vyvolá
válku a lidé se pozabíjejí na únosnou mez. Nebo přijde nemoc. Nebo jiná
katastrofa. Ekonomie tak načas získala přídomek pochmurná věda. (Překvapivě sám
Malthus měl tři děti a zařadil se mezi ty, co káží vodu a pijí víno.)
Protože však
stále existujeme celkem pěkně, nevypadá to, že je po dvou stech letech planeta
přelidněná. To jen regionálně a dočasně je růst počtu obyvatel moc rychlý.
Planeta jako celek je díky novým technologiím a novým obdělávaným územím schopna
uživit stále víc lidí. Pokud vyjdou demografické předpovědi a kolem roku 2050
bude mít planeta 10 miliard obyvatel, tedy skoro o polovinu víc než dnes,
zvládneme to. Technologie už umí pěstovat zeleninu na severním pólu i
v poušti.
Faktem ale je,
že některé populace rostou moc
rychle. Zajímavý je třeba Pákistán. Tamní populace má dnes 208 milionů lidí a
každý rok roste o 2,1 %. To znamená, že během roku přibude 4,3 milionu
Pákistánců. Podobně je na tom Nigérie. Její populace roste o 2,5 % ročně. Při
posledním sčítání v roce 2014 měla 179 milionů lidí a každý rok přibude
4,5 milionu Nigérijců. Planeta je tedy přelidněná jen v některých
regionech. Překvapivě tam se antinatalisté na antidepresivech nevyskytují.
Opakem je ČR,
která patří k zemím s nejnižší porodností. V roce 2050 nás bude
méně než dnes. Vymíráme. I řada jiných národů vymírá. Je to definiční znak
bohatých společností. Ať se nám to líbí, nebo ne, není vůbec rasistické říct,
že dříve či později planeta ztmavne. To je prostě jen holé konstatování faktu,
že počet obyvatel na planetě vzroste o polovinu, ale počet bílých Evropanů do
roku 2050 klesne o 5 %. (Můžeme jen doufat, že Evropu nepotká stejný osud jako
Jižní Afriku, kde jsou běloši na indexu. Mají přijít bez náhrady o půdu a časem
i o veškerý majetek – podobně, jako to činili Němci ve třicátých letech Židům.)
Antinatalisté
představují problém i pro ekonomiku. Tím, že nemají děti, budou v důchodu
žít na úkor jiných. Častý názor, že „celý život jsem si platil na důchod, takže
je jedno, jestli mám děti“, je mylný. Tak by platilo, kdyby se zdařila
důchodová reforma. Ta se ale v žádné rozvinuté zemi nepovedla tak, aby
neměla mouchy, a u nás proběhla spíš parodie na důchodovou reformu. Náš důchodový
systém tedy dnes funguje ve skutečnosti tak, že současná pracující generace
hradí důchody současným důchodcům. Nikoliv sobě. Dnešní bezdětní jen platí
důchody svým rodičům. Na důchody dnešních bezdětných se budou muset složit děti
jiných lidí.
Bezdětní se
brání tvrzením, že oni ze svých daní přispívají na děti ostatních, které chodí
do školy. To je pravda. Ovšem kdo přispíval na školu antinatalistům? Přeci
lidé, kteří platili své i cizí děti. Zkrátka antinatalisté nevyvrátí, kdyby se
na hlavu postavili, že z ekonomického hlediska v průměru společnosti
víc berou, než dávají.
Může se zdát,
že antinatalismus je doménou posledních let, kdy díky sociálnímu státu nemusí
mít lidé děti, protože stát se o ně postará. Ve skutečnosti je však velmi
starý. Známým antinatalistou byl například německý filozof Arthur Schopenhauer,
jenž zemřel před 158 lety. Už ten tvrdil, že hodnota života je záporná, protože
jakákoliv pozitivní zkušenost bude vždy převážena silnějším utrpením. Dokumentoval
to na tom, že jedno zvíře zažívá uspokojení, že se najedlo, zatímco druhé trpí,
když je sežráno.
Z pohledu
ekonoma zbytečný pesimismus. Ekonomika to podobně jako příroda umí řešit.
Příroda přemnožení populace řeší úbytkem zdrojů. Tak třeba dojde voda. Kapské
město by mohlo vyprávět. Ekonomika to také umí řešit. Tak třeba ropa. Lidé se
léta bojí, jaké to bude, až ropa nebude. Její cena prý bude astronomická. Ekonomové
vědí, že ještě předtím, než ropa dojde, její cena naopak dramaticky poklesne,
protože se už nebude používat. Ekonomika pro ni včas najde náhradu. Elon Musk
by mohl se svým elektroautem vyprávět.
A přesně podle
takového mustru se zdá, že i lidská společnost si poradí. I bez antinatalistů.
Čím bude společnost bohatší a složitější, tím bude psychicky náročnější
v ní žít. Stres se podepíše na naší plodnosti. Časem nebude problémem
plodnost, ale neplodnost.
Antinatalisté
planetu vskutku řešit nemusí. Možná by se raději mohli stavit u cvokaře. Ale
nutné to není. Svým způsobem si totiž příroda i u antinatalistů našla cestičku.
Prostě cvoci své geny nepředají dál. Geniální řešení.