Já měla vždy
závažné podezření, že obory politologie a politická ekonomie vyučované na
současných prestižních světových univerzitách produkují odborníky na slovo
vzaté.
Prostě machry,
kterým můžeme jejich vhled do fungování světa s naší hloupou selskou
logikou jen tiše závidět. Střelce, kteří by českou ekonomiku zachránili před
úpadkem, kdyby se dostali do naší vlády. S jejich pomocí by konečně česká
vláda nehospodařila se schodkem státního rozpočtu, protože by nám ukázali, kde
ušetřit a z koho vyždímat víc peněz. Teď se mé podezření změnilo
v jistotu. Konečně, po dlouhých devětadvaceti letech od revoluce, budeme
zachráněni, protože takový machr zasedl do české vlády.
No posuďte
sami: Politologie na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad
Mohanem, politická ekonomie na Londýnské ekonomické škole, praxe s analýzou
evropských fondů, místopředsedkyně Oranžového klubu aneb sdružení
sociálnědemokratických žen bojujícího za odstranění sexismu a zavedení kvót pro
zastoupení žen, to vše po boku Michaely Marksové a Kateřiny Valachové… A to
ještě výčet není celý. Zkrátka levicový progresívní liberalismus jak vyšitý. Nezní
to jednoznačně slibně?
Řeč je
pochopitelně o nové ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové. A že do
toho vlétla zostra, je jasné hned z jejích úvodních výroků. Není
nejmenších pochyb, že spása pro českou ekonomiku přichází, protože paní
Maláčová objevila recept na ekonomickou prosperitu hodný Nobelovy ceny za
ekonomii. Vlastně je až s podivem, že dosud na to žádný z nobelistů
nepřišel – no co ti chlapi celá ta desetiletí dělali, když neviděli onu prostou
zákonitost, kterou paní ministryně odhalila? (To asi bude tím, že to byli jen
chlapi.)
Recept zní
jasně: „Pokud budeme platit (státním
zaměstnancům) vyšší platy, tak z toho bude profitovat státní rozpočet,
protože to znamená vyšší daňové a sociální příjmy pro státní rozpočet.“
Jasné jak
facka, ne? Čím víc ze státního rozpočtu dáme státním zaměstnancům, tím víc
státní zaměstnanci do rozpočtu odvedou na daních, tím bohatší státní rozpočet
bude, tím víc můžeme státním zaměstnancům zvýšit platy, tím víc odvedou na
daních… a tak dál a dál, až nakonec budeme všichni bohatší a státní rozpočet
vyrovnanější, ba dost možná i přebytkový, vytrváme-li dost dlouho! Holt
kvalitní politologie z Frankfurtu se nezapře.
Jak tuhle
neznámý umělec na sociálních sítích trefně poznamenal: „Čím víc budu kupovat lahváčů, tím víc budu vracet zálohovaných flašek,
tím dostanu víc peněz a budu si moct kupovat víc lahváčů!“ Tomu říkám
konstruktivní ekonomický recept. Budu muset přitlačit na Pikoru, aby šel do
sebe a víc chlastal, aby nám tím krapet vylepšil domácí rozpočet!
Paní
ministryně má ovšem kvalitní sociální náhled i na další
témata, zejména ta rodinně-dětská. Tak například pro Českou televizi se nechala
slyšet, že „…někdy dojde k situacím, kdy
(žena) musí okamžitě otěhotnět, ze zdravotních důvodů anebo i z jiných
sociálních důvodů. Umělé oplodnění bez partnera je ta nejdůstojnější a nejméně
riziková cesta.“ To prohlásila v průběhu diskuse, při níž obhajovala
umělé oplodnění žen bez partnerů.
Prastará a
zjevně hloupá koncepce, podle níž dítě je cosi jako dar a když už se narodí, má
právo na rodiče, nahradil pokrokový liberalismus moderní tezí, podle které dítě
je něco jako hračka, nemá právo na normální rodinu a oba rodiče, zato na hračku-dítě
nárok je. Když to manžel slyšel, briskně se poznamenal, že když tedy ženy prý
občas „musí otěhotnět“ a mají nárok na sperma, muži zas občas „musí trousit“
trochu toho spermatu a jestli prý mají v rámci genderové rovnosti nárok na
státem placenou hodinu v nočním klubu?
Je velmi
dobře, že osoba aktivně prosazující tyto ideály zavrhující rodiny obsadila
právě post ministryně sociálních věcí, protože takto své názory na zničení
rodin a klasické výchovy bude moci prosazovat velmi účinně. Jenom mě strašlivě
mrzí, že paní Maláčová se nestala ministryní zhruba o dva měsíce dřív.
V té době jsem totiž teprve dokončovala svou knihu Ukradený syn. Takže
ještě bylo možno paní ministryni a její názory v knize zmínit – sotva vymyslet
někoho jiného, kdo by si v ní pasáž zasloužil víc! Ted už je ale bohužel
kniha v tiskárně, tudíž je o pokrokářské myšlenky ohledně průmyslového
pěstování dětí ochuzena. No, je mi to líto, ale naštěstí není ještě všem dnům
konec, že…
Dobře si
uvědomuju, že paní ministryně to nemá lehké. Ten materiál, ten lid, co ho musí
řídit, se na nové myšlenky adaptuje těžko. Snad proto mi od doby, co jsem ji
poprvé slyšela, zní v uších:
„To není jednoduchý proces ta přestavba. Není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná a
proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé a vypadají přitom jako přátelé,
určitou dobu… (…) Měli tam bojlery, já nevím asi 10 tisíc měli těch boj...brojlerů a měli 7 prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá,
říká děti pomáhaj, všichni pomáháme, a tak dál…"
Vzpomenete si
ještě, kdo vedl tuto kompetentní řeč? A proč jen, když slyším mluvit o
zázračném receptu na vyspravení státního rozpočtu, mám tak silné asociace??
Žádné komentáře:
Okomentovat