Rozmohlo se nám tu těch nešvarů už nějak
moc. Jednomu z nich se říká socialismus. Máme s ním sice dost
zkušeností, ale zdá se, že paměť už mnohým neslouží.
Jednou mi manželova teta vyprávěla, jak
jí kdysi komunisti do bytu v Praze kvůli „nadměrným metrům“ ubytovali cizí
rodinu. Měla vážně „velký“ byt. Hned dvě místnosti a každá přes dvacet metrů
čtverečních. K čemu je tetě víc než čtyřicet metrů, že? A na bydlení má
přeci právo každý, že? A tak byla jedna místnost zabrána.
Možná vám to připadne jak pravěk
padesátých let minulého století. Jenže není. Soudruzi ve vládě opět bodují. Když
v komisi pro sucho usoudí, že je v obci málo vody, smí bez vašeho povolení
vniknout na váš pozemek a čerpat z vaší studny. K čemu je vám C-E-L-Á
studna, že? A na vodu má přeci právo každý, že? Takže vaše voda z vaší
studny na vašem pozemku bude zabrána.
Zdá se vám to jako trapný vtip? Není. Připravovaný
zákon má platit od roku 2020. A autoři kupodivu celkem logicky a správně předpokládají,
že se to majitelům studen nebude líbit. A proto připravují na neposlušné vodní
kulaky bič. Komise může udělit pokutu až 200 tisíc korun, pokud se budete
záboru vaší studny vzpírat. A pokud by studna patřila firmě, pokuta bude až půl
milionu. No tak, soudruzi, není to nějak málo na tak podvratné živly, které si
brání studny postavené ze zdaněných peněz bez pomoci státu?
Předpoklad, že soukromý majetek je
nedotknutelný, se s plíživým příchodem socialismu vytrácí. Armáda úředníků
roste a vymýšlí nové a nové přebytečné zákony, které jim dávají vetší a větší
moc.
Zvrácenost je to neuvěřitelná. Dejme
tomu, že zahrada u vašeho domu je v těchto horkých dnech naprosto
vyprahlá. I kontaktujete firmu, která kope či vrtá studny. A firma vám řekne,
že na studnu potřebujete stavební povolení. A že povolovací řízení je tak
zdlouhavé a komplikované, že je nereálné, abyste studnu ještě letos postavili.
A že sankce za stavbu načerno je tak velká, že načerno firma žádnou studnu
stavět nebude. A jste namydlení. Jinými slovy, stát vyrobil kolem každé stavby tak
obrovský byrokratický aparát, že papírování a kolaudace kolem jedné studny
každého spolehlivě odradí. A původní zájemce o studnu skončí zase u veřejného
vodovodu. Studna bude dál chybět.
A to je chvíle, na kterou čekal úředník.
Minulý týden ministr životního prostředí Brabec pro iDnes prohlásil: „Za minulý rok a půl jsme pomohli už takřka
třem stům obcí s novými vrty nebo jsme současné vrty posílili. Teď jsme na to
vypsali novou výzvu, kde máme dvakrát víc peněz (z původních 300 milionů se
podpora navýšila na 600 milionů korun), a chtěli bychom jimi pomoci až pěti
stům především menších obcí, kterým právě ty mělčí vrty vysychají.“
Takže: Každý by mohl mít na vlastní zahradě vlastní studnu za vlastní
peníze, o kterou by se jako o svůj drahocenný majetek staral a vodou šetřil,
aby mu studna nevyschla. Ale nemá, protože stát udělal všechno proto, aby ho od
stavby studny odradil. Namísto toho vám úředník sebere daně, z vašich daní
rozdá dotace obcím a obce si za vaše peníze postaví erární studny, ke kterým se
bude chovat jako k obecnímu majetku. Tedy špatně.
A nejhorší je, že námi placený úředník
si snad i vážně myslí, že skutečně pomáhá. Vůbec nechápe, že jen překáží.
Naši politici si zase myslí, že když je
na většině území mimořádné sucho, vyřeší to tím, že zakážou mytí aut a zalévání
zahrad. To zrovna. Stačí zajet si na dovolenou třeba do Izraele na exkurzi, jak
se hospodaří s vodou. I v poušti dokáží Izraelci provozovat zelené
pole.
Hospodářská politika je podle politiků o
přerozdělování dotací, tudíž dají dotace na dešťovku. Jenže já neznám
zahrádkáře, který by léta neměl nádrže na dešťovku i bez dotací. Celé povedené
dešťové dotace jsou jen předstíráním aktivity a prostorem pro korupci, protože
ten je principiálně u každé dotace.
Soudruzi ve vládě budou možná
překvapeni, ale sucho je globální jev. Trpí jím v některých oblastech lokálně
většina zemí světa. Sucho se nedá vyřešit dotacemi a nedá se vyřešit z Prahy.
Zemědělství nemůže mít podobu jako dnes. Budeme muset hospodařit podobně, jako
se hospodaří v zemích jižnějších. Budeme muset změnit plodiny, budeme
muset změnit plemena zvířat. Budeme možná muset víc zavlažovat. Už staří
Egypťané to koneckonců věděli. Dotace to ale nevyřeší.
Je to vlastně podobný příběh jako s povodněmi:
Lidé žijí na místech, kde žít nemají. Pokud někam pravidelně jednou za 10 let
přijdou povodně, asi není moc chytré na takovém místě žít. Naopak je logické se
posunout jinam, kde záplavy nejsou. Podobně se suchem. Asi není moc chytré
kopat studnu v místě, kde sto let nebyla ani kapka. Ale úředník to
„vyřeší“ tím, že přiklepne dotaci.
Hloupost v dnešní politice jen
kvete. Zem chtějí řídit lidé, kteří nechápou ani elementární zákony fungování
světa: Něčeho je málo a je to žádané – je to tedy drahé. Něčeho je hodně a
nikdo to nechce - je to tedy levné. Když je sucho, je voda vzácná a žádaná.
Logicky proto musí být drahá. Pokud
drahá nebude, stále jí bude nedostatek, protože se s ní nutně bude plýtvat.
Kdo to nechce chápat, nikdy by neprolezl ani první lekcí ekonomie. Ministr
životního prostředí to ale evidentně nechápe. Na dotaz iDnes, zda voda zdraží,
odpovídá: „Kdybychom zdražili vodu, co
bychom tím získali? Že by si bohatí klidně napouštěli bazény, protože si to mohou
dovolit, zatímco ti chudší by na to dopláceli? Ne, nechceme zdražit vodu.
Naopak se ji snažíme zlevnit třeba tím, že bude nově v nižší sazbě DPH. Tím se
voda někde zlevní, někde vzniknou nově prostředky na obnovu vodohospodářské
infrastruktury, která je zanedbaná.“
To už máme druhou ekonomicky ukrutnou
hlášku od jmenování vlády (mikroklima králíkáren nepočítám): Ministryně práce a
sociálních věcí si myslí, že čím vyšší platy dáme úředníkům z rozpočtu,
tím větší bude přebytek státního rozpočtu. Ministr životního prostředí si zase myslí,
že čím bude voda levnější, tím víc se v rozpočtu vyskytne peněz na obnovu
vodohospodářské infrastruktury. Asi ty peníze vyrostou na stromě. Luxusní
vláda. Stačí jen podojit.
Žádné komentáře:
Okomentovat