Znáte ten večerníček
o Dorotce? Papoušek jí vysvětloval, jak nebezpečné jsou sirky. Ale Dorotka si
myslela, že je chytřejší než papoušek, a tak dlouho si se sirkami hrála, až
začal dům hořet.
Pohled na naše
politiky dost Dorotku připomíná. Jsou mistři světa, všechno umí a všemu rozumí.
Dokud nepřijde průšvih.
Jeden takový průšvih
tento týden naznačila Národní rozpočtová rada. Zveřejnila projekci, jak se
budou vyvíjet veřejné finance za předpokladu, že by stávající zákony platily i
v příštích letech. Projekce přinesla nelichotivý závěr: Za padesát let
bychom měli mít dluh k hrubému domácímu produktu (HDP) vyšší, než ho má
dnes předlužené Řecko. Zatímco řecký dluh dnes činí 180 % HDP, náš dluh by měl
činit 230 % HDP.
Za vše přitom
může stávající důchodový systém. Podle demografické projekce se totiž prodlouží
průměrná délka dožití. Počet lidí nad 65 let proto proti dnešku vyskočí o 60 %.
To je tak moc, že na starobní důchody by musel stát vynakládat každý rok 12,9 %
HDP.
Předsedkyně
Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová k tomu uvedla: „Je před námi asi patnáct dobrých let, kdy
bude důchodový systém vyrovnaný, případně dokonce i v mírném přebytku. Problém
začne v momentě, kdy půjdou do důchodu ročníky sedmdesátých let.“
Kolik ekonomů
to už politikům říkalo? Nesčetně. Jak dlouho už to ekonomové politikům říkali?
Co mi paměť sahá. A politici co? Nic.
Jedna vláda se
sice pokusila silou protlačit cosi, co nazývala reformou, ovšem nad oním cosi
(v podobě povinného spoření do penzijních fondů) nepanovala celospolečenská
shoda. Následující vláda reformu torpédovala, čímž akorát všem ukázala, že u
nás žádná reforma nikdy nebude, protože politici se dohodnout nechtějí a jen se
předhánějí, kdo koho víc urazí.
Aby bylo
jasno: Problém s budoucími důchody je známý DLOUHDOBĚ. Například už v roce
2011 jsme na toto téma společně s Vladimírem Pikorou vysvětlovali, že jsou
jen tři možnosti řešení:
a) Zvýšit daně,
b) zvýšit věk odchodu do
důchodu, nebo
c) snížit důchody.
Anebo
kombinace všeho. Dnes, po dlouhých sedmi letech, se pořád plácáme v tom
samém a rozpočtová rada stejnou myšlenku oprašuje. Ačkoli žádné z těchto
řešení není příjemné, jiné neexistuje. Jenomže místo toho, aby se politici na
něčem shodli, jen přemýšlí, proč to nejde.
Logický
argument je, že nelze donekonečna zvyšovat věk odchodu do důchodu, protože lidé
na práci už fyzicky nemají. To je pravda. Jenomže taky je pravda, že na celém
světě probíhá čtvrtá průmyslová revoluce, trh práce se mění a manuální práce
ubývá. V Japonsku už mají roboty, kteří pomáhají starším lidem držet tělo
a přidávají jim sílu do paží a nohou, což jim umožnuje déle zůstat pohybliví. Stejný
trend postihne celou planetu. Robotizace zvýší produktivitu.
Řada lidí se
tváří, jako že nechápe, že samotným zdrojem problému je fakt, že se rodí málo
dětí. Děti jsou řešením, nikoli jakékoliv finanční produkty, jak se nám politici
snažili namluvit. S nízkou porodností se problém jen prohloubí. Mnozí zoufalci
vidí řešení v dovozu imigrantů s dětmi. Což je řešení jen na papíře,
protože jak známo, aktuální typ migrace nevede k zapojování většího podílu
pracovních sil a kumulaci větších úspor, ale naopak vede k rostoucímu
zatěžování sociálního systému.
Řada lidí si zase
myslí, že podporovat domácí rodiny a domácí porodnost by bylo drahé, protože by
to znamenalo zvýšit přídavky na děti a další dávky. Nesmysl. Rodinu je potřeba
podpořit hlavně ne-finančně, aby si někdo nedělal z dětí business. Tak
například školství se dnes sice tváří, že je zdarma, ale vzpomeňte si, o kolik
peněz si škola řekne v září. Stát taky neřeší, jak rodiče skloubí práci a rodinu.
Družina zavírá v 17:00, a to, že se mnohde pracuje déle, nikoho nezajímá.
Jsou to drobnosti, ale když se to všechno posčítá, nedivím se, že se rodí tak
málo dětí.
Dopady
stávající politiky za pár let pocítíme. Ačkoli před volbami se důchody budou
ještě zvedat (!), časem naopak budou muset klesnout. Rozpočtová rada očekává,
že průměrný důchod poklesne v současných cenách ze stávajících 12 tisíc
k 9 tisícům.
Mezitím ale
ČNB nechala (kombinací nesmyslných intervencí a extra nízkých úrokových sazeb
v nevhodnou chvíli) vyletět ceny nemovitostí tak vysoko, že musí růst i
nájmy. Důchodci s průměrným důchodem žijící v nájemním bytě si ho nebudou
moci ve větších městech dovolit. Města pro ně budou moc drahá. Podobně jako
v Dubaji najednou zjistíme, že důchodci ve městě už nežijí. Ve městech
budou do sedření pracovat jen pilné včeličky. To chceme?
Patrně ne. Co
s tím? Čekat, až to stát „nějak“ vyřeší? Ne. Řešení je až překvapivě
jednoduché: Jen ignorant si dnes nešetří
SÁM, protože na stát se spolehnout nemůže. Stát dokáže vymyslet leda tak nové lejstro,
nikoliv to, jak naspořit peníze z ničeho a bez vlastní snahy.
Jenomže ekonomika
se u nás – hlavně zásluhou dlouhodobých intervencí - změnila na montovnu.
Montovna má nízkou produktivitu práce. Má proto také nízké mzdy. A
z nízkých mezd toho moc naspořit nelze, ani když se jeden snaží. (Ale
pořád je aspoň nějaká individuální snaha o úspory lepší než pasivní čekání, až
zahřmí.)
Tak tedy nikdo
nic neřeší, jen ekonomové včetně Národní rozpočtové rady vlády bijí na poplach.
Nikdo nic neřeší proto, že politici vědí, že žádné příjemné řešení neexistuje.
Exploze důchodů postupně doběhne celý moderní svět. Nedávno museli důchody
řešit v Rusku – dokonce už i tam (!) pochopili, že líbivá řešení
neexistují. Ihned po reformě logicky rekordně poklesla popularita Vladimíra
Putina. Dokonce ani tenhle guru davů nedokázal uchlácholit své příznivce. Když
vám sáhnou do peněženky, tak to ani propaganda nespraví. A tak logicky všichni
populisté řešení odkládají, když odpuzující ruský příklad vidí.
Vědí totiž, že
exploze přijde až za oněch patnáct let, o kterých mluví Národní rozpočtová
vláda. Tou dobou už ale ve vládě nebudou. Kupříkladu premiér na zprávu Národní
rozpočtové rady reagoval na Twitteru slovy: „Dělat prognózu vývoje veřejných financí na 50 let dopředu? Naprosté
sci-fi. A k tomu neseriózní. Rozpočtová rada by měla veřejnosti prezentovat své
závěry pouze jako odborný názor, ne jako daný fakt a děsit tím lidi. Česku se
daří, jsme dokonce jedni z nejlepších v Evropě!“
Chybělo mi tam
jen, že to celý je kampaň. Premiér ukázal, že nechápe rozdíl mezi slovy
projekce a prognóza. Rada zase velmi správně ukázala, kam se dostaneme, pokud
nebudeme 50 let nic dělat.
Je
pochopitelné, že se politikům závěry Rady nelíbí. Neměli by ale Radu
kritizovat. Měli by se řídit jejími závěry. Rada třeba logicky kritizuje, že na
rok 2019 počítá vláda s růstem ekonomiky a zároveň s deficitem 40
mld. Kč. Tak odpovědná politika nevypadá.
Skutečně robotizace zvýší produktivitu? Asi bych se zaměřil na to, pro jaké obory. Třeba v masném průmyslu se už dneska ví, že robotizace výroby nikdy nedosáhne koeficientu efektivity a kvality práce jako klasický řezník. Navíc běžte si do masny, která bere z automatizovaných výrob říct, že chcete nějaký speciální řez masa... Třeba brisket nebo chuckroll.
OdpovědětVymazat