Dne 17. října 2018 byla zveřejněna
poměrně nenápadná zpráva. Její nadpis zněl „Týrání dětí je sofistikovanější a
častější“. Normálně citlivý člověk se zarazí a dá se do čtení. Když zprávu
dočte, patrně v něm zůstanou silné dojmy.
Ovšem ty dojmy se budou značně lišit
čtenář od čtenáře.
„Liberálně-levicový pokrokář“, u nás též
eufemisticky zvaný „sluníčkář“, jinak také rádoby intelektuální osoba zvyklá
nekriticky přejímat názory spadající do kategorie „společných evropských hodnot“,
dočte otřesen. Sám pro sebe si vyvodí závěr, že je nezbytné nebezpečná
individua zvaná rodiče začít přísně kontrolovat a stát musí nad dětmi
roztáhnout ochranný deštník, který je ubrání před tyranskými rodiči.
„Klasický liberál“, u nás dnes zvaný podivným
řízením osudu „konzervativec“, jinak též osoba zvyklá podrobovat informace
kritickému myšlení, adorovat hodnoty osobní svobody a štítit se neomarxismu,
dočte taktéž otřesen. Na sto honů totiž v článku identifikuje klasické
píárové postupy. Prudce se mu zvedne adrenalin v krvi a sám pro sebe si
vyvodí závěr, že se tu provařenou píárovou metodou pro něco moc nebezpečného
připravuje půda.
O co tedy jde? Článek se pokouší vytvořit
dojem, že v ČR prudce narůstá počet týraných dětí. A že dokonce týrání je stále
„sofistikovanější“, rozumějme, záměrné, plánované, tajné a záludné. Důkazem má
být statistika. Uvádí se, že „…téměř dvě stovky chlapců a děvčat kvůli násilí
skončilo v nemocnici, tři z nich zemřeli.“ Děsivé, což? Nemám nejmenší ambice
tento údaj o 198 dětech v nemocnici a 3 mrtvých rozporovat.
Jenže text pokračuje. Když to zkrátíme a
vyderivujeme to podstatné, hlavní poselství zní, že počet těchto případů ostře
narůstá. Mají to doložit údajná fakta. V roce 2005 prý bylo odhaleno 813
případů, v roce 2015 už 9433 případů a od té doby se počet odhalených
případů víceméně drží. To máme nárůst na 1 160 procent „původního“ stavu.
A údajně i u tohoto údaje o 9433 případech „jde jen o špičku ledovce“.
Takže si to přeložme. Můžeme si dovolit
lehce zaokrouhlovat, ať se nám to lépe počítá. Ročně se u nás
v dlouhodobém průměru narodí plus mínus 100 tisíc dětí. Ročně také
z kategorie „dítě“ zhruba stejných 100 tisíc dětí vypadne. Pokud za dítě
budeme považovat osůbku do 18 let věku, máme u nás zhruba 18 x 100 tisíc dětí.
Pokud by každý rok bylo skutečně odhaleno a „řešeno“ zhruba 10 tisíc případů
dětského týrání, pak nám to (po 18 letech stejné frekvence týrání) přinese v průměru každé desáté dítě jednou za život týrané, odhalené a
„pořešené“. Přesně takhle článek vyznívá.
Což je očividná pitomost.
Je zjevná pitomost nárůst zločinnosti na
dětech o 1 060 procent. Je vůbec něco takového možné? Samozřejmě není.
Samozřejmě, že čísla musí být ukrutně účelově ohnutá. Zaprvé je vysoce pravděpodobné, že údaj
vznikl zhruba tou metodou, že kupříkladu do jedné rodiny sociálka přichází
padesátkrát za rok na kontrolu, pokaždé „najde“ nějaký „delikt“ (typu dítě se
koupalo nahé v dětském nafukovacím bazénku na zahradě, čímž na něm byla
spáchána pornografie) a máme tu zářez ve statistice. Nicméně článek vzbuzuje
mezi řádky dojem, jako by šlo o počet dětí na populaci. (Pro statistiky:
incidence = 10 %, prevalence mnohem menší, neznámo jaká.)
Zadruhé z principu věci je
s jistotou blížící se stům procentům pravděpodobné, že skutečně týraných dětí je pořád stejně,
akorát se zcela změnil metr. Prudce vzrostl počet politicky nekorektních a tedy
systému nepohodlných rodičů. Kupříkladu přibylo rodičů, kteří jsou rezervovaní
vůči školním metodám, vůči očkování, vůči povinným předškolkám - a tím se
dostali do hledáčku úřadů. Nejde o to, zda tito rodiče mají či nemají pravdu -
jde o to, že tito rodiče si beze sporu přejí pro své děti to nejlepší a jsou ochotni
jít v některých případech proti oficiální doktríně. A za to platí zvýšenou
ostrakizací. Jejich jediným proviněním bylo, že stojí mimo stádní mainstream a
cedí „oficiální“ informace skrze vlastní úsudek.
A zatřetí je zvýšení statistiky zcela
jistě způsobeno rozrůstáním bonzácké kultury u nás. Dá se tomu říkat různě.
Třeba prezidentka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová tomu říká větší všímavost a
citlivost lidí a mluví o „oznamovací povinnosti“ vyplývající ze zákona. Já
v tom vidím i něco jiného. Vzpomínáte si na prvopočátky EET? Tehdy hned
v prvních dnech bonzácký server na podporu EET zaznamenal řadu falešných
udání na údajné nevydání účtenky. Jak se záhy ukázalo, šlo o nekalé praktiky,
kdy se například konkurence chtěla poškodit navzájem. Anebo jiný příklad. Stalo
se už folklorem v rozvodových tahanicích, že některé matky-dračice občas
falešně obviní otce z údajné pedofilie vůči společnému dítěti, a činí tak
pouze ve snaze získat dítě do výlučné péče. Protože takové tvrzení o údajné
události, která se měla odehrát před měsíci, je prakticky neověřitelné, policie
a soudy mají sklon postupovat preventivně na ochranu dítěte. A ačkoliv by si
takový podvod zasloužil postih, naopak často matka dosáhne toho, co chtěla, a
dítě je od otce odstřihnuto. A teď si takovou manipulaci a bonzáctví naroubujte
na týrání dětí. Soused vás štve? Není nic jednoduššího, než nahlásit na
sociálku, že týrá své dítě, které slyšíte noc co noc brečet. (Ani přitom
nemusíte moc „lhát“, dítě třeba opravdu týden v kuse pláče, protože se mu
klubou první zuby.) Sociálka samozřejmě začne preventivně konat a průšvih je na
světě.
Takže to bychom měli odpověď na první
otázku, kde se mohla vyloupnout tak očividně ohnutá čísla. Víte, něco vám
řeknu: Když už se lže, mělo by se to umět. Tak amatérskou píárovku, která vyplodila
údaj o nárůstu frekvence týrání o více než tisíc procent, bych v životě
nezaměstnala. Lež splní svůj účel jen tehdy, pokud vypadá aspoň trochu
uvěřitelně. Tohle ale bije do očí, až to bolí.
A teď druhá otázka: PROČ?! Proč se sakra
tohle téma víří právě teď? I totální píárista-amatér ví, že načasování je
klíčové. Tak třeba velká témata se nevaří o Vánocích nebo o letních
prázdninách, protože na ně kašle pes. Témata se zjevně taky nevaří poté, co se
už projednala v Parlamentu, protože veřejné (a poslanecké) mínění je třeba
kout před akcí, ne až po ní… Takže o co ksakru asi jde? Co se to chystá…?
Chytrému napověz, pomalejšímu to
naservíruj po lopatě.
Parlament bude v listopadu projednávat
takzvanou Istanbulskou úmluvu. Ta je nejen zbytečná, ale hlavně extrémně
nebezpečná, ačkoliv „pokrokáři“ se vám budou snažit tvrdit opak a její dopady
bagatelizují. Když čtete mezi řádky, pochopíte, že to je něco asi tak nevinného
jako Lisabonská smlouva. Úmluva totiž sice je o boji proti násilí, ale vedle
toho je také o boji proti stávajícímu světu, který se dělí na muže a ženy.
Policajta rovných podmínek mají přitom dělat státem placené neziskovky. Je to
vlastně skvělý byznys pro jakékoliv neziskovky, které chtějí víc peněz na
„dohled“ nad našimi „správnými životy“. Bingo. O to jde. O prachy.
Norský Barnavernet natáhnul chapadla už i
k nám. Nejprve se plíživě rozlézal skrze takzvané norské fondy, teď díky Istanbulské
úmluvě bude nejspíš oficiálně posvěcen. Z pěstounství dětí se časem stane
výnosný kšeft. Z dohlížení nad pěstounstvím se stane výnosný kšeft. Z dohlížení
nad normálními rodiči a z jejich prudění se stane výnosný kšeft. Rukojmími
budou děti i rodiče, ale komu z bezdětných aktivistů v neziskovkách
to vadí?
Samozřejmě tohle vysvětlení by nebylo
úplné, kdybychom k A neřekli i B: Totiž o veřejné peníze jde jen menší
části aktivistů, kteří z nich žijí. Ti ostatní jsou jen obyčejně zblbnutí
podobnými články a výkřiky. Drtivá většina z nich prostě opravdu upřímně věří, že děti „přeci“ patří státu, na děti musí stát dohlížet a bránit je před
rodiči, vždyť ony tři mrtvé děti „přeci“
mluví za vše! Vždyť „přeci“ to týrání
se tak rozmáhá!
To, že Barnavernet dorazil už i k nám,
zatím jen většina lidí neidentifikovala ze dvou důvodů. Naplno se totiž
neziskový sektor může rozjet právě až po ratifikaci Istanbulské úmluvy. A navíc
ačkoliv legislativní rámec u nás víceméně už existuje, zatím není zcela
využíván, protože společnost jako celek ještě nezhloupla natolik, aby udávala
každého, kdo o všední den vezme své dítě na zmrzlinu (to je přeci trestuhodné vůči
jeho chrupu!!). Zatím vše nasvědčuje tomu, že to je jen otázka času. A už to
začíná. A počet lidí, kteří chápou nebezpečnost situace, roste:
Minulý týden proběhnul křest mé knihy
Ukradený syn, která jeden takový vykonstruovaný, naprosto neuvěřitelný, a přece
skutečný, případ popisuje. Původně na téhle události mělo jít jen o příjemné
popovídání nad stránkami a pár podpisů. Přála bych vám vidět, jaká byla
realita! Událost se spontánně zvrtla v jakýsi happening, protože na místo dorazila řada rozhořčených a
mnohdy i zoufalých rodičů i prarodičů, kteří veřejně i soukromě popisovali, jak
se v nějaké podobě přesně s tímhle druhem státní šikany už setkali.
Tihle lidé věděli, co hloupost aktivisty či úředníka ve spojení s tou
„správnou“ indoktrinací dokáže napáchat. Všichni ti, kteří už podobnou
zkušenost více či méně zažili, se shodli: Nikdo před státní šikanou není
v bezpečí. Ti ostatní to nejspíš teprve zjistí.
Žádné komentáře:
Okomentovat