To snad i komunisti by hospodařili líp...?

Tedy vážně bych nikdy neřekla, že zrovna já (!) řeknu s povzdechem „zlatí komunisté!“ a že to bude nadsázka jen docela malá: Tento týden schválila vláda rozpočet na rok 2020. A je mi z něj celkem zle.

Stát chce opět hospodařit s deficitem. A nebude to drobeček. Bude to hned schodek 40 mld. Kč. Pikantní ovšem je, že sociální demokracie je nespokojená. Je nespokojená, protože schodek je jí malý – respektive chce výdaje ještě větší. A ještě pikantnější je, že naopak komunisté, kteří drží vládu nad vodou, komunisté, kteří ekonomiku matlali-patlali přes čtyřicet let do stavu, že jsme západní sousedy dosud za dalších třicet let nedohnali, chtějí deficit menší - maximálně 30 mld. Kč. Komunisté by tedy minimálně po stránce veřejných financí možná hospodařili s menším dluhem než populisté ve vládě, a ti zase jako celek hospodaří lépe, než by hospodařili samotní sociální demokraté. Nepochopitelné. Šílené.

Sociální demokraté sice nikde neřekli, že chtějí hlubší deficit, ale když ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová požaduje pro své ministerstvo dalších 11 miliard korun a ministr Hamáček žádá o další peníze pro policisty a hasiče, tak to jinak než hlubším deficitem nemůže skončit, čili jako by se stalo. Na navýšení platů policistů by jistě šlo najít peníze v jiných kapitolách a peníze přesunout, ale 11 miliard je tak moc, že se nikde bez hlubšího deficitu nenajdou.

Sociální demokraté, kteří jsou asi historicky nejzadluženější stranou, jakou jsme tu kdy měli, tak chtějí zadlužit i všechny ostatní. Jasně říkají, že jim nejde o rozpočet jako celek, ale jen o jejich ministerstva.

Ministryně financí Alena Schillerová reagovala velmi věcně. Prohlásila: „Budeme muset rozhodnout, co budou naše priority.” Vláda má prostě priorit moc a peněz málo. Na všechno peníze nebudou nikdy. Prioritami příštího rozpočtu bude opět zvýšení důchodů a platů učitelů. To je asi u levicové vlády pochopitelné a ČSSD to nebude měnit. (A nechť mi nikdo netvrdí, že vláda není levicová. Je. Ten, kdo zvyšuje přerozdělování, je levice, ať si říká, jak chce.) Navíc se počítá i s růstem výdajů ministerstva obrany. I to je pochopitelné vzhledem k politické situaci ve světě, na obranu dáváme opravdu málo a neplníme naše mezinárodní závazky. To ale stále neospravedlňuje deficit.

Kdyby stát počítal s poklesem ekonomiky, ještě by se tak nějak dal deficit pochopit. Třeba ne souhlasit, ale chápat ano. Jakmile ale vláda předpokládá další hospodářský růst, je deficit neakceptovatelný. A růst vláda skutečně čeká. A dokonce počítá s tím, že údajně bude mít příští rok příjmy vyšší o 93 mld. Kč. To je nemálo.

Jenže vláda pro příští rok počítá do rozpočtu i s penězi z EU, Norska a spol. ve výši 109 mld. Kč. A tady je háček. Nejsem si tak docela jistá, jaký bude další postup EU, pokud uvidí „nereakci“ českých úřadů na její poslední audit. Dá peníze? Nedá? Vláda bude možná muset hodně Bruselu poklonkovat, aby se na tyhle peníze mohla s určitostí spolehnout a neupadla v ještě větší nemilost jako třeba Viktor Orbán. Přece jen výsledky auditu byly… jak to říct? No, prostě nevypadaly pěkně, a šlo o peníze EU.

Problém veřejných financí přitom vůbec není na straně příjmů, ty jsou dostatečné, ale na straně výdajů. Ty jsou vysoké příliš. Vláda na krocení výdajů zcela rezignovala. Stát je moc velký a strká nos do věcí, do kterých mu nic není. Má mnoho agend, příliš úřadů, které nepotřebuje. Vezměte si, že za posledních 15 let přibylo 15 státních institucí! Mnohé instituce a úřady je třeba od základu škrtnout, ne jen přidusit.

Vláda ohlásila, že od ledna by měla na ministerstvech ubýt desetina míst. Polovina uspořených peněz na platy ze seškrtaných míst by se využila na odměny. To navenek zní dobře. Hned to vypadá, jak vláda šetří. Jenže k A chybí ještě doplnit B. Rozpočet totiž předpokládá, že by ve veřejné správě a službách v příštím roce měla přibýt téměř tisícovka nových míst. Neboli mělo by se přijmout víc lidí a obsadit víc pozic, než kolik by se mělo seškrtat! Jak je to možné? Často se prostě budou škrtat jen na papíře neobsazená místa. Jsou to jen hrátky s čísly a veřejným míněním. Jediné, co se nakonec počítá, je výsledek - a ten je stále mínus 40 mld. Kč. Tedy pokud se vláda ve svém odhadu strefí a nedopadne to hůř.

Snad nejhorší je, že sociální demokraté to s růstem výdajů myslí vážně, což v pondělí manifestovali tím, že při hlasování o rozpočtu se ve vládě zdrželi hlasování. Mnozí z nich si asi myslí, že po masových protestech proti premiérovi mají premiéra v hrsti a ten musí zpívat tak, jak mu řeknou. Člověk by mohl mít až pocit jakési rebelie ve vládě. Jenže když si vzpomenete na žalostných 3,9 % ČSSD při nedávných volbách do Evropského parlamentu, nechcete věřit, že má skomírající strana na rebelii odvahu.

Lidé na Letné sice křičeli, že chtějí změnu premiéra, ten jim však už před časem vzkázal, že nikdy neodstoupí. Demonstranti tak vlastně v konečném důsledku volali o pomoc ČSSD a žádali ji o konec podpory vlády. Ta ale i s 3,9 % neslyší a čeká na další propad preferencí. Má novou strategii: bude tak tlačit na výdaje, až se jí vrátí hlasy levicových voličů. Jenže sám premiér si tento týden postěžoval, že taková politika nefunguje - prohlásil, že čím více pumpuje lidem peníze, tím jsou nespokojenější.

Část sociálních demokratů ale nejspíš vůbec nechápe situaci. Po demonstracích se nejspíš opravdu cítí na koni a chtějí další funkce. Zábavné bylo třeba vyjádření bývalého místopředsedy strany Petra Dolínka, který prohlásil, že Alena Schillerová nezvládá řízení ministerstva financí a měla by resort předat do gesce ČSSD. To je tak absurdní, že to pochopilo i vedení strany a předseda ČSSD Hamáček situaci zachraňoval prohlášením, že šlo o nadsázku.

Tak nevím. Myslí si ČSSD, že by hlubší deficit pomohl ekonomice? Nebo se jen snaží zviditelnit? Nebo jen co nejvíce ublížit koaličnímu partnerovi? Nebo si nemyslí vůbec nic a jen plácá, co slina přinese na jazyk? Ať tak či onak, občané v tom jsou rukojmí. A není dobré být rukojmím ve věci, ve které by i komunisté (!) byli lepší hospodáři…

Kdy přijde znárodňování k nám?

Čím dál víc vidím, že jsem tvorem devadesátých let: Zatímco třeba lidi z přelomu šedesátých a sedmdesátých let ovlivnila válka ve Vietnamu, a proto se přidali k Hippies, mě zase ovlivnil pád železné opony a ekonomická transformace.

To kvůli ní jsem začala studovat ekonomii. Tržní uvažování mám zažrané pod kůží. V jednu chvíli se už zdálo, že svobodu a trh nelze zastavit. Byl to krutý omyl. Svoboda i trh už narazily. Tedy aspoň v Německu a dalších západoevropských zemích to tak vypadá. Jenomže Německo udává směr celé EU. Tedy i nám.

Aniž by to některý z našich současných politiků hlasitě odsoudil, můžeme v Německu v přímém přenosu pozorovat příchod levicové katastrofy. Nejprve se začaly odhalovat sochy Karla Marxe, jako by bylo za co si téhle veskrze odpudivé persony vážit. A teď zase Němci přišli s tím, že začnou lidem vyvlastňovat jejich byty a domy.

Třicet let po pádu východoevropského socialismu jsou vlastnická práva znovu pošlapávána a my mlčíme podobně, jako když přicházel k moci Hitler. Snad v naději jako tehdy, že se nás to netýká. Tehdy ale bylo Německo od nás dost politicky „odděleno“, a přece se nás to týkalo zatraceně. Dneska jsme propojeni Evropskou unií a mnozí volají po ještě mnohem větší integraci.

Vývoj nabral na obrátkách, když v dubnu protestovaly tisíce Němců proti soukromým majitelům bytů a požadovaly kvůli vysokému nájemnému jejich vyvlastnění. Opravdu těch lidí nebylo málo. Dosud prý aktivisté už posbírali 80 tisíc podpisů a chtějí o vyvlastnění referendum. Neboli zase chce chudší většina okrást menšinu.

Aktivisté jsou přitom neskutečně neinformovaní a popletení. Odkazují se na to, že ceny nájmů v Německu prudce rostou. V tom mají pravdu. Podle agentury Bloomberg vzrostlo nájemné od roku 2008 v Mnichově o 61 % a Berlíně dokonce o 104 %. Jejich pomatenost ovšem spočívá v převrácení příčiny a následku.

Nájmy rostou ze dvou důvodů: Zaprvé centrální banka (v době růstu ekonomiky!) nepochopitelně ekonomiku „podporuje“ nulovými až zápornými úrokovými sazbami, což musí vést ke skupování bytů na hypotéky a zdražování bydlení. Zadruhé příval imigrantů není pokryt odpovídajícím stavěním obydlí pro ně, což musí vést k převisu poptávky nad nabídkou a zdražování bydlení. Neboli není to kapitalismus, co selhalo – jeho zákony fungují neomylně. Je to socialistické inženýrství – nesmyslné úroky a nesmyslná imigrace - co bydlení zdražilo. A popletení aktivisté si zjevně vážně myslí, že čím víc inženýrství, tím víc „opraví“ to, co to dosavadní pokonilo.

Když se už moc velká část ulice bouří, věc (občas) začnou řešit i vrcholní politici. Kancléřka Angela Merkelová tento týden pronesla větu, která aspiruje na to vstoupit jednou (v normálnější době) do učebnic ekonomie: „Potřebujeme soukromé investory, kteří ctí i celospolečenského ducha. Nejsem si jista, zda tomu tak v minulosti skutečně vždy bylo, z některých developerských staveb nadšená nejsem.“

Aha. Takže kolektivismus. Takže to, co jsme před třiceti lety vyhnali.

Wikipedie říká, že začátkem sedmdesátých let vstoupila Merkelová do východoněmeckého Svazu svobodné mládeže (Freie Deutsche Jugend, FDJ), který byl pod kontrolou vládnoucí Sjednocené socialistické strany Německa (SED), vyznávající komunistickou ideologii. Tím se to jaksi vysvětluje. Nejspíš jednou svazačka, navždy svazačka. Paní kancléřko: Investoři neinvestují kvůli duchu, už vůbec ne kolektivnímu, ale kvůli zisku. Když jim vezmete motivaci ziskem, už to bude socialismus, neboli přestane to fungovat.

Vskutku nevím, jak chce člověk, který nikdy nepodnikal, radit lidem, kteří podnikají. Za růst nájmů, obecně růst cen nemovitostí v Německu a vlastně v celé EU mohou centrální banky - nikoli trh. Mohou za to socialisté podobní paní kancléřce, kteří najmenovali do vedení ECB své kamarády hrající si na rádoby-ekonomy místo racionálních ekonomů. Racionální ekonom by nikdy nedovolil, aby byla hlavní úroková sazba eurozóny záporná, natož v době, kdy ekonomika roste. Nikdy by nepřipustil takovou nemravnost, aby při záporných úrokových sazbách věřitel platil dlužníkovi za to, že mu „smí“ půjčit!

Evropští socialisté vytlačili tržní principy ze hry. Záporná úroková sazba není slučitelná s kapitalismem. Možná je jen nerozumným chováním centrální banky, která napumpovala neskutečné množství peněz do ekonomiky ve vidině, že tím odvrátí všechny recese světa. Skutečný ekonom ale ví, že to nelze, že to vybublá jinde. Kde? Třeba ve vysokých nájmech. Tyhle peníze se totiž nevypařily. Odtekly do trhu nemovitostí a vytvořily na něm nehoráznou bublinu, kvůli které teď davy demonstrují a chtějí vyvlastňovat.

Situace začala být alarmující, když berlínská radnice vedená koalicí sociální demokracie, Levice a Zelených přišla s myšlenkou zastropovat na pět let nájemné. Už tahle zběsilá myšlenka ukazuje, jak jsou na radnici ekonomicky nevzdělaní. A já kdysi vážně věřila, že něco takového už nikdy nikdo nevymyslí. Stačilo si projít českým socialismem, abychom věděli, že nižší než tržní ceny automaticky vytváří nedostatek a černý trh.

V Berlíně přijde ke slovu šmelina. Někteří si to už uvědomují. Agentura Bloomberg tudíž píše, že „za neoprávněné zvýšení nájemného bude hrozit pokuta až půl milionu eur“. To celkem rychle Berlíňané zapomněli, jak utíkali přes zeď tam, kde ceny regulované nebyly.

Kdo a proč by stavěl byty, které budou za regulované a tedy za nízké nájemné? Motivace stavět se vytratí. Neboli taková regulace věc jen zhorší. Řešení? Jediné: Německo potřebuje skončit všechnu regulaci výstavby, přestat ubytovávat imigranty, zvýšit na dlouhodobý normál úrokové sazby. Udělat přesný opak toho, co dělá.

Zastropování nájmů je už jen krůček od oblíbené levicové myšlenky, že bydlení je prý právo. A že pokud má každý právo bydlet, pak kdo má velký byt, musí k sobě někoho nastěhovat. I my měli zkušenost s „nadměrnými metry“. V jednom bytě „přece“ v socialismu nemohou bydlet jen dva lidé, když jiní chtějí také bydlet! Každý má dnes přece v liberální demokracii „právo“ na všechno. I muž má v genderově rovné společnosti právo rodit děti jako žena. Tohle je začátek nové doktríny a majitelé bytů ponesou cejch kulaka.

Zdá se vám to přitažené za vlasy? A zpráva, že v Berlíně vyvlastnili první dům kvůli tomu, že ho majitel nerekonstruoval, se vám nezdá za vlasy přitažená? Město chátrající dům opraví a peníze následně bude chtít po majiteli. Pokud by nezaplatil, o dům přijde a nebydlící se dostanou k bydlení. „Progresivní levici“ se to zdá logické. Mně se z toho obrací žaludek.

ECHO24 píše snad ještě absurdnější zprávu: "Majitelé nemovitostí musejí nyní mimo jiné vyplňovat žádosti, pokud chtějí nechat své byty prázdné na dobu delší než tři měsíce." No je fakt, že se socialismem si Německo zahrává už nějaký čas, ale že bytová krize kvůli tomu nabobtná až tak rychle, jsem taky nečekala. (Tržní zákony evidentně fungují zcela bezchybně, když růst cen vyvolaly tak rychle.)  Příště bude následovat: „Soudruhu, zdá se nám, že si málo sečeš trávu a nám se tu šíří pýr. Budeme ti muset podle zákona znárodnit zahradu, protože se o ni nestaráš…“

Šíří se to jako lavina. Podobné nápady už zaznívají i od našich Pirátů. Smutné: Německo bylo v posledních sedmdesáti letech ekonomickým vzorem mnohých vlád. Z válkou zničené země vydupali blahobyt. A příliš mnoho blahobytu vedlo k jakési dekadenci celé společnosti. Jako by jim jedna zkušenost se socialismem nestačila. Už jen čekám, kdy se vrátí k Trabantu, který ovšem bude v rámci „pokroku“ elektrický a v rámci socialismu na čekací list. Nebo snad na čekačku nebyl…? Kdo ví? Dnešní liberální levice už zpochybňuje i historii, tak bůhví, jak to vlastně bylo…?

 

 

Než důchodovou reformu, raději postaví pekárnu na koblihy

Když na podzim loňského roku vyšla první zpráva Národní rozpočtové rady, dostala od premiéra čočku. Prý je neseriózní a lidi jen straší. Za „ne zcela korektní“ ji označilo i ministerstvo financí. 

Jeden by se skoro bál, kdy bude označena za fake-news, jak to tak dnes módně bývá s „jinými“ a nepohodlnými názory, že… Zpráva totiž nechválila, a to politici nemají rádi. Rada se nelekla. Tento týden vyšla nová zpráva Národní rozpočtové rady. Ani tu si vláda za rámeček nedá.

Zatímco v první zprávě Rada tvrdila, že v roce 2068 dosáhne dluh veřejných financí 230 % HDP, ve druhé je k vládě kapku milosrdnější a tvrdí, že dluh bude v roce 2069 činit „jen“ 222 % HDP. Za rozdílem čísel ovšem nestojí zlepšení vlády – stojí za ním jen to, že Rada využila aktualizované demografické projekce, která vyznívá pro český národ příznivěji. Čímž ovšem ty dobré zprávy konči: Dluh 222 % HDP nemají ani v Řecku! Takové číslo je naprosto katastrofální.

Řečeno jinak: Politici se z první zprávy nepoučili. Co by se poučovali? Jsou neomylní, všemu rozumí nejlíp. O tom ostatně svědčí prohlášení ministryně sociálních věcí Jany Maláčové z března: „Velkou reformu, která ze dne na den změní celý systém, nepotřebujeme. Také to v ČR neumíme dělat - koneckonců historie to potvrzuje. Co ale potřebujeme, je průběžná, kontinuální adaptace celého systému, protože naše společnost se mění.“

Zpráva Rozpočtové rady je však alarmující. Cituji: „České veřejné finance zůstávají i nadále dlouhodobě neudržitelné…“ Jeden by předpokládal, že proto taky vznikla důchodová komise, aby věc vyřešila. Jenže paní ministryně nevidí problém v trendu a neudržitelnosti důchodového systému, ale v tom, že lidem prý podle ní nejvíc chybí „pocit spravedlnosti“. Komise proto místo faktu, že bez akce máme skončit s horším rozvratem veřejných financí než Řecko, bude řešit hlavně gender. Krapet mimo mísu. Pštrosí hlava v písku. Hospodář podpalující své stavení pro tu trochu efektní podívané plné barevných jiskřiček.

Vláda Radu zjevně ignoruje. A jelikož paní ministryně evidentně nemá s dluhem problém, v dubnu prohlásila, že by se průměrná penze měla v roce 2021 zvýšit o 800 korun, aby dosáhla plánovaných 15 tisíc korun. Už dokonce ví, kde na to vezme. Půjdou na to prý peníze ze zavedení digitální daně a zvýšení některých spotřebních daní. Pěkné vzdušné zámky. Ani jednu slibovanou korunu vláda ještě nemá, ani neví, jestli mít bude, ale už je rozdává. ANO a ČSSD provádějí tu nejpopulističtější politiku, jakou jsme zatím kdy v ČR viděli.

Rada ukazuje, že česká populace stárne a bude hůř. Zatímco nyní činí podíl osob ve věku 65 a více let na celkové populaci 19 %, během příštích 50 let vzroste až k 30 %. Počet důchodců začne prudce růst zhruba za 15 let. Zatím připadají na člověka staršího 65 let tři pracující lidé, v roce 2059 to bude podle demografů něco málo přes 1,5 pracujícího. Neboli pracující budou muset platit na důchodce dvakrát víc než dnes. Výdaje na důchodový systém porostou nad únosnou mez. Systém potřebuje změnu nastavení, ne genderové pohádky. Hledat nové peníze v genderových teoriích je asi tak chytré jako jít sáňkovat na Václavák.

Rozpočtová rada dokazuje, že pro naši fiskální politiku je charakteristická takzvaná procyklická expanze: To znamená, že vláda nás (zbytečně) zadlužuje v době, kdy ekonomika roste. Stačí se podívat na poslední čísla o vývoji státního rozpočtu. Za prvních pět měsíců letošního roku má stát deficit rozpočtu -50,9 mld. Kč, vloni ve stejnou dobu to bylo jen -23,1 mld. Kč. Hlubší květnový deficit byl naposledy v roce 2012. A ekonomika dosud roste. Sice už mnohem pomaleji a dál brzdí, ale ještě roste. Neboli neměli bychom mít deficit žádný.

Předpokládám, že vládní politici budou opět Rozpočtovou radu kritizovat. Přijdou s tím, že její očekávání jsou nerealistická. Do jisté míry se s takovou námitkou souhlasit dá. Rada totiž dělá výhled na 50 let. A upřímně -tak daleko žádný prognostik nevidí. Vůbec si netroufnu říct, jak nás tou dobou ovlivní roboti nebo jestli tou dobou už nebudeme všichni mluvit čínsky. I demografická prognóza na tak dlouhou dobu stojí na vodě. Nikdo třeba neví, kolik migrantů přijde, ať už kvůli válečným konfliktům ve světě či suchu v Africe. Přesto je dobře, že zpráva vznikla. Zkrátka protahuje stávající trendy a ukazuje, kam bychom došli, kdyby…

Je jasné, že během dalších padesáti let systém nějak změněn bude. Že si to sám vynutí. Že tedy alarmující závěr zprávy nakonec naplněn nebude, protože ještě než k tomu stihneme dojít, narazíme a budeme muset na důchody někde vyštrachat víc peněz, nemají-li být důchodci bezdomovci. Taky je ale jasné, že čím dřív systém změníme, tím míň to bude bolet. Což je mezi řádky vlastně to hlavní poselství, které autoři zprávy přinášejí.

Politici se ovšem stále tváří, že ve funkci nejsou proto, aby něco dělali, ale proto, aby rozdávali koblihy. Pro důchodovou reformu zatím vláda udělala jen to, že vytvořila důchodovou komisi. Všechny další kroky budou nepopulární, proto je odkládá na jiné vlády. Jenže volby teď budou každý rok, a tak žádná reforma nebude. Neboli pak to bude bolet.

Seznamy nepohodlných

Tuhle jsem narazila na seznam rockových kapel nepohodlných před rokem 1989. V jednom sloupci jméno, ve druhém důvod. Argumenty bizarní, směšné, dnes nepochopitelné.

Tak třeba Black Sabbath byli prý zakázaní za náboženské tmářství. Američan Alice Cooper zase za vandalství. Na indexu byli i Sex Pistols; že se vysmívali kapitalismu i královně jim nepomohlo, prý propagovali násilí.

Dneska to působí legračně. Ovšem jen do chvíle, než narazíte na seznamy jiné. A přeci podobné. Samozvaní cenzoři – říkají si elfové - sepsali seznam takzvaných ruských trollů či jinak „závadných“ lidí. Rozumějme: lidí, kteří mají jiný názor. Logika stejná jako kdysi s kapelami: Tehdy byli britští Judas Priest zakázáni za „antikomunismus“. Dnes stačí říct, že odmítáte prosakování socialismu ze zbytku EU k nám, že euro by nás ekonomicky poškodilo, či že Juncker pije jak duha - a jste na seznamu za údajné „antievropanství“ či podporování Ruska. (Pravda, z práce se za to zatím nevyhazuje. Zato dřív zase neexistovaly sociální sítě, na kterých by po dotyčném strážci ideologie flusali.)

Někomu je hysterická snaha elfíků & spol. o dehonestaci daného člověka u pozadí; potkala jsem ale i takové, kteří to nesou o poznání hůř. Někteří lidé mají pocit, že v tomto ohledu už nemůže být hůř. Klííd, žádnou paniku, hůř být může! Mnohem hůř. Stačí se mrknout do USA.

V Americe došel boj mezi liberály a konzervativci tak daleko, že už existují i seznamy politicky nekorektních firem. Tedy těch, kteří nedávají ruce pryč od prezidenta Trumpa. Trumpa liberálové nenávidí a nejraději by ho anihilovali, přestože si ho většina demokraticky zvolila. A zrovna tak existují na oplátku i seznamy „liberálních“ firem, tedy totéž naruby.

Ale abychom si rozuměli, jsou seznamy a seznamy. Ne každý seznam musí být principiálně špatný. Existují i seznamy či rejstříky, které pomáhají. To jsou třeba seznamy spokojenosti zákazníků. Některé firmy se prostě chovají k zákazníkovi jako čuně a je jen v zájmu vyšší konkurence, aby se informace o jejich chování k zákazníkovi šířily.

Příklad? Tak třeba takový autoservis Invelt. Opakovaně nám v něm bylo řečeno, že mají právě báječnou slevovou akci, takže když budeme mít naše auto v servisu, dostaneme na zapůjčení jednoho konkrétního typu náhradního auta slevu 50 %. (Zní to logicky, když zaplatíte za servis desítky tisíc, dostanete nějaký bonus, tak co se divit.) Krátce před zavíračkou najednou telefon, že se oprava neplánovaně protahuje o několik dní. (No co se dá dělat.) Když jsme si o pár dnů později pro opravené auto došli, nestačili jsme se divit. Servis prohlásil, že sleva  na náhradní auto se „vlastně“ vztahuje jen na první den. Že nám to „zapomněli“ říct? Jejda, fakt? No co už, máme prostě smůlu, hehe.

Tentokrát se mohl smát Invelt. Kdyby existoval seznam firem opovrhujících svými zákazníky, do kterého by si každý klient, spokojený i nespokojený, mohl napsat komentář, možná by se smál zákazník. Takový seznam by pomohl k narovnání tržního prostředí. Ostatně podobné seznamy existují i jinde - třeba takový web ZnamyLekar.cz. Sice se takovému „ratingu z lidu“ nedá věřit na 100 %, ale přeci jen když je u jednoho doktora 250 pouze dobrých a u jiného 250 pouze negativních hodnocení, něco už to říká. Já bych možná napsala Inveltu mínus, ale Franta Vomáčka odvedle zase plus, takže nakonec s velkým množstvím hodnocení bychom se dostali k víceméně objektivním výsledkům. Možná takový web už existuje, jen ho neznám, každopádně s něčím takovým nemám problém, protože takový seznam by podporoval tržní mechanismus – klient by šel tam, kde čeká nejlepší služby.

Ovšem něco úplně jiného je to, co se rozmáhá v USA. Tam je nyní módní vytvářet seznam firem nikoli podle spokojenosti klienta, ale podle údajného politického přesvědčení firmy. Zákazníci jsou pak vybízeni, aby odešli ke konkurenci se „správným“ politickým názorem, a to od (ne)důvěry v elektrická auta až v (ne)používání plastových brček. Bez ohledu na to, že konkurence je třeba horší či dražší. A ekonomika najednou nesměřuje k optimu, netlačí vpřed ty ekonomicky nejlepší, nýbrž ty, kdo mají nejfádnější a nejvíc beznázorovou fasádu.

Možná si řeknete, že to je doménou jen Američanů. Ale ouha. Pomalu se totéž začíná rýsovat i v Evropě.  Krátce před volbami do Evropského parlamentu se po sociálních sítích šířil seznam „proevropských“ firem. Najednou nejde o to, zda firmu oceňují její zákazníci, zda má zisk, zda poctivě platí daně - ale o to, zda má „správný“ názor. A čekám, že tenhle fenomén bude bobtnat. (Ale neptejte se mě, jak může mít firma názor. Já rozeznávám jen mnoho individuálních názorů mnoha zaměstnanců nebo mnoha manažerů. Jen správný socialista věří, že společnost nebo lid si mohou jako jedno tělo něco myslet.)

Jenomže tohle je přesně ten důvod, proč socialismus nikdy nemůže fungovat. Socialismus neoptimalizuje, neposkytuje maximální možný užitek zákazníka. Neposouvá firmy a ekonomiku dopředu. Kašle na zákazníka, vyměňuje ekonomickou efektivitu za politickou filozofii a třídní boj. Proto principiálně nemůže vést k bohatství a musí vést k chudnutí relativně vůči ostatním.

A socialismus je na vzestupu. Vydává se úmyslně víc peněz za zboží, o kterém zákazníci vědí, že je horší a neekonomické, ale podporuje se tím nějaká politická víra. Dopředu tak nejde ta nejlepší firma, ale firma politicky nejkorektnější. A celá ekonomika jde dopředu pomaleji, dráž a méně kvalitně. To je osud všech slabomyslných socialistických experimentů, jako jsou kvóty na muže a ženy, předpisy na stejné platy a další.

Nemůže to skončit jinak, než že země založená na principu, že o peníze jde až v první řadě, poroste rychleji. V Číně se filozofie neřeší, protože čínská diktatura nedává svobodnému myšlení prostor. Soustředí se jen na efektivitu a prachy - proto roste Čína mnohem rychleji než Evropa. Je jen otázkou času, až si svými žabomyšími válkami liberálů a konzervativců a seznamy sice schopných, ale politicky nekorektních firem, svážeme ruce a velký diktátor nás spolkne jak malinu. A celá naše demokracie i se svými seznamy bude mít po žížalkách.

Pak budeme vzpomínat, jak dobře jsme se měli, když lidé ještě směli mít opačný názor a nebyly seznamy nepohodlných.