Viktoru Černomyrdinovi je připisováno
mnoho výroků. Od vtipných typu „mám
přibližně dva syny“ až po kapku frustrující typu „měli jsme ty nejlepší úmysly,
ale dopadlo to jako vždy.“
Skoro bych řekla, že to je výstižný
popis většiny současných evropských politiků. V posledních třiceti letech
neustále budovali lepší zítřky, zachraňovali ty a ony, poskytovali sociální granty
a programy - a dopadlo to jako vždy. Místo toho, aby střední třída rostla,
podle dat Eurostatu se zmenšuje. Přibývá chudých i extra bohatých, ale střed
mizí. Rozdíly ve společnosti se prohlubují.
V ČR to zatím ještě nepozorujeme tolik,
ale jinde v Evropě to je už markantní. Problémy západní Evropy demaskoval
koronavirus. Zahraniční agentury informují, jak se vytvářejí dlouhé fronty v Paříži
u míst s potravinovou pomocí. Lidí, kteří ji potřebují, přibývá. Na
předměstích Paříže roste sociální napětí. Lidé mají hlad i strach, a to vlastně
zatím ještě ani nepřišlo hromadné propouštění. Sud střelného prachu sociálního
smíru už zase doutná. Francie přitom není ani chudý, ani zaostalý stát. A už
vůbec to není stát s tvrdým kapitalismem. Naopak je to země, kde jsou
socialisté velmi vlivní. Jenomže - právě tím to je.
Státní zásahy vytvořily megabohaté a
megachudé. Současně taky zničily svobodný trh a zdecimovaly střední třídu. To
platí prakticky o všech vyspělých zemích. Největší firmy světa jsou dnes bohatší
a vlivnější než většina zemí. Zákazy spojené s koronavirem tento trend jen
prohloubily: malí dostali stopku a velcí jedou dál.
Hezky to je vidět třeba v maloobchodu.
Velké e-shopy prodávají bez přestávky a trhají v tržbách rekordy. Malé
kamenné obchody čekají na pětadvacítku. Nůžky se opět víc rozevřely. Vzniká tu bohatá
„digitální“ vrstva. Nejbohatší člověk světa už není ten, kdo něco vymyslel nebo
vyrobil, ale člověk, který toho nejvíc přeprodal a přeposlal. A ne proto, že by
to byl přirozený tržní vývoj, ale protože státní úředník rozhodnul o karanténě
a jinak se prodávat nedalo. Směřujeme k jednomu velkému obchodu, který
obslouží všechny zákazníky světa.
Stále větší oligopolizace se roztáčí i
mimo maloobchod. A opět ne kvůli přirozenému tržnímu vývoji, ale kvůli úřednímu
rozhodnutí. Velké firmy dostanou tučnou pomoc. Malé mají smůlu, protože nemají
poradce, kteří by jim pomohli projít martyriem formulářů a úřadů. Automobilky
si vydupou šrotovné. Hospodští tak maximálně čtvrtou sazbu DPH na pivo. Tři
sazby s jedním otevřeným okénkem jsou evidentně málo.
Je to neuvěřitelný paradox: Socialisté
chtěli a chtějí větší rovnost mezi lidmi. Ale výsledkem jejich zákazů, příkazů
a regulací je pravý opak: že chudí stále víc chudnou a bohatí stále víc
bohatnou. Pokud by toto chudnutí a bohatnutí kopírovalo také individuální
schopnosti a zásluhy, fajn, žádný problém. Ale tohle rozevírání nůžek
nekopíruje individuální schopnosti a zásluhy lidí a firem; kopíruje pouze to,
kdo má schopnějšího lobbistu a ochotnějšího úředníka přihrát státní
přerozdělování.
Podle Světového potravinového programu
(WFP) spadajícího pod OSN dojde ve světě v důsledku pandemie
k hladomoru. Počet lidí trpících hladem se může celosvětově až
zdvojnásobit. A překvapivě hladovět nebude jen rozvíjející se svět. Státní
zásahy ničily eurozónu už před pandemií. Průmyslu se nedařilo už koncem roku,
ačkoli mu pomáhala Evropská centrální banka zápornými úrokovými sazbami. Teď ho
úředníci dorazili. S příchodem viru vliv státu dál vzrostl. Úředník
rozhoduje, kdo bude prodávat, kdo ne. Má moc jako už léta ne.
Vládní výdaje k HDP budou ve většině
zemí světa asi nejvyšší od Druhé světové války. Vládní dluhy taktéž. Některé
státy budou zralé na bankrot. A přes všechny tyto snahy dál poroste nerovnost
ve společnosti. Bude to totiž v realitě právě kvůli těmto snahám. Lidí ze střední třídy bude zase míň. Celá snaha
posledních desítek let přijde vniveč. Budou tu armády chudých voličů
v předlužených státech. Evropský socialismus zase neuspěl. Kde asi
soudruzi udělali chybku? Kolikrát se to ještě bude opakovat, že lidé pochopí,
že nelze žít z cizích peněz?
A zatím u nás… Zatímco se s vážnou
tváří diskutuje o tom, že stát zachrání protekční akcionáře a vstoupí do
letecké společnosti, které se v minulosti musel zbavit, protože ji neuměl
řídit, současně tentýž stát zavřel školy, čímž se mnoho dětí a samoživitelek dostalo
do problémů. Samoživitelky evidentně nemají ty správné konexe. Ve jménu
rovnosti bohatí zbohatnou a chudí zchudnou.
Evropský socialismus adorující dávky a
přerozdělování je větší problém než virus sám. Armády úředníků nevyrobí lidem jídlo.
Jenže, jak říkal Viktor Černomyrdin, „učitelé a lékaři chtějí jíst prakticky
každý den!“ Přerozdělování ve jménu pomoci potřebným anihiluje ty, kteří jsou
schopni něco vytvořit a chudé nasytit. Dávky „potřebným“ hlad neukončí, protože
zdecimují ty, kdo jídlo tvoří. To jen konkurence dá lidem práci. Jen pot a
práce dají lidem jídlo. Ne přerozdělování.
Žádné komentáře:
Okomentovat