Tak to tady
„dlouho“ nebylo. Už jsem se vcelku ztratila v tom, kolikátá reforma
reformy reformy reformy to má být tentokrát.
Měli jsme tu
nejprve návrh povinného spoření ve fondech.
Pak jsme si to
rozmysleli a přišli s nepovinným třetím pilířem.
Pak jsme to
všechno zase zrušili.
Měli jsme tu
Bezděkovu komisi.
Měli jsme tu
další komise.
…A teď tu máme
komisi „pro spravedlivé důchody“. Slavně ji tento týden představila ministryně
práce a sociálních věcí Jana Maláčová.
„Spravedlivé
důchody“? Někdy snad cílem jakékoliv vlády bylo mít důchody nespravedlivé? Ale
nechme stranou, že obskurní označení se snaží takovou myšlenku podsunout. Jsou
tu i obskurnější věci.
Komise a její
složení vychází z programového prohlášení vlády a záštitu nad ní má
Ministerstvo práce a sociálních věcí. V programovém prohlášení se uvádí,
že cílem je „plošné zabezpečení na principu solidarity“ a „posílení
zásluhovosti“. Solidarita znamená, že těm, kdo mají víc, něco vezmeme a dáme těm,
kdo mají míň. Tedy solidarita znamená tlak na (větší či menší) rovnost. A
zásluhovost znamená, že ti, kdo si víc zaslouží, víc dostanou. Zásluhovost tedy
znamená nerovnost. To je dost slušný oxymóron typu suchý déšť, chladivý oheň či
ohlušující ticho. Ale musí se nechat, že pro toho, kdo nad významem těch
odborně znějících slov moc nepřemýšlí, to zní dobře.
Když jsem na
Twitteru na tuhle zmatenost upozornila s tím, že ji podepisuje paní
Maláčová, paní ministryně se briskně ohradila, že to ona ne (že si „zase
vymýšlím“), že to se píše v programovém prohlášení. Jsem zmatena. To jako
že „to ne jenom já, ale to my všichni“? Anebo tomu mám rozumět tak, že paní
ministryně představuje a zaštiťuje komisi, s jejímiž cíli vůůůbec nesouhlasí…?
Ale budiž.
Komise má –
pokud jsem se nepřepočítala – 44 členů a X dalších „zástupců“. Takový slušně
přeplněný autobus. Tedy přesně tolik, aby se nikdy nemohla na ničem dohodnout.
Ovšem ta pravá divočina začne až ve chvíli, kdy si posvítíme na její členy. Že
členové komise se rekrutují ze zástupců jednotlivých parlamentních stran, je
ještě navýsost logické. Že jsou tu univerzity, je snad ještě logičtější.
Proč ale třeba
Český statistický úřad? Odpověď na první dobrou by mohla znít, protože má
k dispozici demografickou prognózu. Fajn, tak co třeba ji prostě převzít?
Nápadně to připomíná generování práce pro práci, aby hodně lidí jako-pracovalo,
ale nic z toho nebylo.
A proč Česká
ženská lobby? Když už vyváženost a solidarita, kde tam máme nějakou mužskou
lobby?
A proč probůh
Gender Studies? Co má co samozvaná nevládní nezisková organizace mluvit do
toho, kolik dostanu zaplaceno v důchodu (když stejně i bez ní vím, že
nedostanu skoro nic, co si sama nenašetřím)? To jako když teď máme ty fluidní
gendery, tak třeba nám zástupkyně Gender Studies poradí, že si takový fluidní
jedinec bude platit na důchod jako muž a pak v rámci „genderového
narovnání“ se na důchod rozhodne býti ženou a dostane víc?
A to opravdu
vláda necítí, že je to vrcholně nemravné tahat do diskuse o důchodech, tedy o
nás všech, JAKOUKOLIV neziskovku, jejímž definičním znakem je, že je nevolená a
tedy zcela samozvaná, reprezentující jen své vlastní zájmy? To už by snad mělo víc
logiky, aby do věci mluvil Český hydrometeorologický ústav, protože financování
důchodů sice stejně jako Gender Studies rozumí jako koza petrželi, ale aspoň
funguje pod křídly státu!
A jak by tedy
měl důchodový systém vypadat?
Na to, aby se
provedla reforma založená na dalších pilířích, je už pozdě. Na to stát už svou
šanci prokaučoval, když nejprve zavedl nepovedenou reformu dle Nečasovy vlády a
pak ji zase zrušil. Navíc původní představy ekonomů, že reforma by měla být
založena na povinném fondovém spoření, se překonaly v okamžiku, kdy po
poslední velké krizi z let 2008-2009 globální ekonomika změnila svůj
charakter: Přišly takové šílenosti jako záporné úrokové sazby, v jejich
důsledku ohromné přehřátí cen cenných papírů i realit, či doslova toxické
státní dluhopisy jihoevropských zemí, jejichž cena je udržována pouze uměle
centrální bankou. A tato bezcenná a nadhodnocená aktiva se samozřejmě ocitají
v penzijních fondech. S touto prudkou změnou globálního ekonomického
prostředí už není možné doporučit fondové spoření.
Dnes už je
možná jen parametrická změna průběžného systému, kdy stávající aktivní generace
financuje generaci starší. Časem celkem jistě dojde ke zvýšení věku pro odchod
do důchodu, zvýšení odvodů i snížení vyplácených dávek a vůbec nikomu se to nebude
líbit. Ale peníze na nic jiného nebudou.
Protože tyto změny
budou probíhat dlouhodobě, třeba dvě desetiletí, pravděpodobně se na to lidé
přirozeně sami zadaptují. Takže si začnou na důchod sami spořit bez ohledu na
stát. Nakupovat tu byt, tu zlato, tu nějaký ten fond. A zatímco budeme mít dvě
stě padesátou šestou komisi genderových „odborníků“, důchody se tak nějak za
pár desetiletí vyřeší „zespodu“ samy…