Nápady státu řídit chod světa bývají blbé a blbější.
Nápad, se kterým se vytasil zhruba před týdnem, je z té kategorie třetí;
jest z nápadů nejblbějších.
Státu vadí, že na sociálních sítích existuje „skrytá“
reklama. A tak jí vyhlásil boj. Rozumějme: Vadí mu, že prodavač housek so
domluví s youtuberem, youtuber před kamerou zbaští housku, prohlásí, že je
to na nej-úúú-žas-něj-ší houska v okrese, vyvěsí to na Youtube a za to
dostane od prodavače housek ještě rohlík.
Ano, dohoda youtubera s prodavačem je jejich
soukromá věc, nikomu do ní nic není. Jo, je to pro každého výhodné: Prodavač
prodá víc housek, youtuber si tím vydělá na rohlík a ten, kdo se na video bude
mít zájem podívat, se dozví, že tam a tam mají takové a makové housky, o
jejichž existenci by jinak nejspíš netušil. Ne, nikdo nikoho nenutí se na to
dívat. A ne, vážně nechápu, proč by někomu mělo vadit, že se dva lidé spolu
domluví a udělají byznys. Takže všechno v cajku.
Až na to, že státní aparát má takovou podivnou a
veskrze odpudivou vlastnost: úspěch a soukromé dohody mu vadí. Jakmile někde
vyčenichá úspěch a soukromé obchodní dohody, hned je touží pokazit. To aby
nikdo nevyčníval, aby za každý projev svobodného podnikání musel zaplatit. A to
vše pod rouškou údajně šlechetných pohnutek:
Tak například řekne se, že skrytá reklama může ohrožovat
mladistvé, protože považte tu hrůzu, co kdyby ji náhodou nerozpoznali?! Co
kdyby si snad konzumenti videí mysleli, že našemu youtuberovi propagovaná
houska vážně chutnala! A protože takové matení nevinných spotřebitelů nelze
připustit, ochráníme je tím, že „skrytou“ reklamu raději rovnou zakážeme.
Ale nenechme se mýlit, o žádnou ochranu spotřebitele
tu ve skutečnosti nejde. Ba právě naopak. Budeme tím jen vychovávat tupé
nemyslící stádečko, které naprosto odnaučíme jakémukoliv kritickému myšlení.
Stádečko, které bude tak chráněné, že se odnaučí reklamu samo rozpoznat. To
ovšem státu dokonale vyhovuje; pro státní aparát není moc výhodné, když lidé
myslí. Státu vadí skrytá reklama ne proto, že by měl takovou péči o občany, ale
spíš proto, že co je skryté, to se nedá zdanit.
A tak se nám tu tedy stát stále snaží vnutit
představu, že obchod je něco nemravného. Že obchod - tedy peníze – tedy
prosperita – tedy zlepšování životní úrovně, jsou něčím, o čem se nemluví, za
co bychom se snad měli i stydět a schovávat to. A ještě se takovou sprostou lež
nestydí prosazovat s tónem a pocitem jakési etické nadřazenosti. A tak
ministr průmyslu Karel Havlíček prohlásil, že by mohl vzniknout nový úřad,
který by se skrytou reklamou na internetu bojoval. V hledáčku jsou
především youtubeři.
Jojo, úřadů není nikdy dost. Půjde-li vývoj takhle
dál, jednoho dne bude úřadů víc než soukromých firem. Státních úředníků bude
víc než lidí v soukromém sektoru. Stále víc úředníků, kteří negenerují
žádnou hodnotu, pouze komplikují život těm, kteří ji tvoří, se nechává od
podnikatelů a zaměstnanců živit. Až se nutně jednoho dne musíme dostat do bodu,
kdy těch, kdo hodnoty vytvářejí, bude tak málo a budou tak zdecimovaní těmi,
kdo se nechávají živit, že celá tahle konstrukce klekne.
Dám vám kvízovou otázku. Uhádnete, u jakého pojmu
Wikipedie uvádí následující definici?
„Způsob
soužití dvou organismů, z nichž
první organismus využívá druhý organismus. První organismus se může živit
tkáněmi hostitele či jinak profitovat z druhého organismu a snižovat přitom
jeho biologickou zdatnost.“ Až do
úplné likvidace, dodávám.
To je, pěkně prosím, definice parazitismu. A každý
nový úředník, každý další úřad, víc a víc parazituje na lidech, kteří vytváří
nějaké hodnoty a kteří celý ten cirkus živí.
A protože opakovaná lež se stává v očích mnoha
lidí pravdou, dneska se už málokdo upřímně pozastaví nad tvrzením, že „reklamu
na internetu musíme regulovat a musíme za tím účelem vytvořit nový úřad“. Lidem
už dneska ani nedochází, že vztah mezi soukromým a veřejným sektorem je
analogický vztahu hostitelského organismu a parazita. Myšlení bolí, a tak se
nemalá číst lidí prostě smířila se stavem věcí.
A tak se mohlo přihodit, že nejmenovanou paní
ministryní práce a sociálních věcí se v Česku stala dáma, která se pyšní
zahraničními vysokoškolskými ekonomickými studii, ale přitom je schopna myslet
si takovou nebetyčnou pitomost, jako že když přidáme na platu státním
úředníkům, tito úředníci odvedou víc na daních, tudíž státní rozpočet bude
stále bohatší. Což je asi na takové úrovni jako tvrdit, že čím víc budu
chlastat, tím víc zálohovaných lahví budu vracet, takže tím budu bohatší a budu
si moct kupovat víc špiritusu… A polopaticky to demonstruje kvalitu některých
vysokoškolských oborů a z nich vycházejících diplomů.
(Tento text
využívá pasáže z knihy Pikora & Šichtařová: S androidkou
v posteli)
Žádné komentáře:
Okomentovat