Zkrocená energie dává kreativitu

Nezkrácený přepis DRUHÉ TŘETINY rozhovoru pro Žena a život:

6. Na focení Ženy roku jste se svěřila, že nemáte zkušenosti s porody v nemocnicích, protože jste rodila doma. Co Vás k tomu rozhodnutí přivedlo?
To je dost složité téma. K tomu, aby se dalo správně uchopit, je nutný větší prostor. Při pokusu shrnout tohle téma do jedné věty nutně musí vzniknout naprosto nesmyslná zkratka. Ostatně myslím, že právě taková mediální zkratkovitost je odpovědná za to, že veřejnost disponuje velmi zkreslenými (pseudo)informacemi o tom, jak probíhá odborně asistovaný porod mimo medicínské zařízení. Na veřejnost se pak dostávají jen mediálně zajímavé a poměrně divoké kauzy, které dál podporují vytváření divokých představ o lesanách rodících o samotě a zbytečně podstupující velká rizika.  

Takže to řekněme prostě tak, že ne náhodou většinu žen rodících s asistencí mimo zdravotnické zařízení tvoří vysokoškolačky, nápadně často a pro většinu lidí překvapivě i lékařky (!), které se o porodnickou problematiku intenzívně zajímají a ke svému rozhodnutí dojdou na základě získaných informací. Informací – tedy nikoliv dojmů z médií.
7. Jste i v jiných případech nakloněna alternativám, např. v medicíně?

Nejsem alternativní. Alespoň ne v tom slova smyslu, jak si to většina lidí představuje. Žádná ezoterika, žádné batikování, žádné upřednostňování homeopatie před posledními poznatky vědy. Můj život řídí chladný kalkul pokud možno oproštěný od emocí. Dokonce si troufám říct, že jsem víc pragmaticky a racionálně založená než většina ostatních lidí. Patrně vám to bude znít jako oxymóron, pokud jste se hlouběji nezabývala porodnictvím u nás, ale právě proto jsem své děti přivedla na svět doma.

8. Kde při své mateřské vytíženosti a práce pro vlastní firmu berete ještě čas, energii a chuť na psaní blogu nedejbože knih?

Mno… teď tak úplně nevím, co odpovědět. Určité množství „životní energie“ je vám tak nějak dáno do vínku, aniž by to byla vaše zásluha. Někdo je od rána do večera jak leklá ryba, někdo zase v sobě má zuřivou energii, kterou spíš potřebuje někde vybít. Psaní je kreativní. Proto skýtá skvělou příležitost, jak se vybít. Prostě mě to baví.

9. Na knihách často spolupracujete se svým manželem, Vladimírem Pikorou. Jak probíhá dělba práce v procesu psaní mezi manželi?

Zhruba tak, že jeden napíše stránku a v ní si neodpustí rýpnout do druhého. Druhý si ji po první přečte, vytočí se, a napíše mu repliku. Jakmile si toho všimne první, potají se hihňá, jak toho druhého doběhnul, a připíše k tomu odpověď – a než se rozkoukáte, najednou je před vámi kapitola o tom, kam ten dnešní svět směřuje, ani nevíte jak. Přesně takhle živelně jsme napsali knihu S androidkou v posteli, která vychází právě v těchto dnech.