Jistě jste už
některou z variant toho provařeného rádoby-vtipu slyšeli. Toho, jak se
sejde ruský, německý a americký dirigent.
A ten ruský se
vytahuje: „Ve svém orchestru mám dokonce jednoho Žida!“ Německý na to machruje:
„Já jich tam mám pět!“ A americký jen zmateně a omluvně krčí rameny: „No - já
vlastně nevím, kolik jich tam je…“ Libovolně lze zaměnit za gaye, černochy,
ženy… a tak dál.
Pointa je
zřejmá a hned dvojí. Zaprvé ten, kdo skutečně, vnitřně, nemá žádné předsudky,
příslušníky různých skupin nevnímá; prostě mu jaksi splývají s ostatními.
A zadruhé je to svým způsobem i výsměch všelijakým kvótám a umělým pokusům o
„vyváženost“: Do jakékoliv funkce, ať už ve státní správě nebo v soukromé
firmě, by měl být dosazován ten, kdo k tomu má nejlepší předpoklady, kdo
je pro danou funkci nejužitečnější. Poměr „cena / výkon“ by měl být jediný
klíč. Další kecy o genderu, minoritách, o tom a onom, jsou v téhle situaci
právě jen – kecy.
A právě proto
je tak pozoruhodná zpráva, která se objevila tento týden: Podle ní míří do
nejvyššího vojenského orgánu NATO pětapadesátiletá viceadmirálka Louise
Dedichenová z Norska. A stává se tak historicky první ženou, která jako
stálá národní zástupkyně v tomto orgánu zasedá.
Potud vše
dobré. Připomeňme: Každá funkce by měla být obsazována podle klíče nejlepších
předpokladů a schopností. Pokud je paní Dedichenová tak dobrá, bylo by velmi
podivné se nad tím podivovat. Jako co na tom, že je to žena??? Jenomže ono to
podivné je. Podivné to je, jakmile si poslechneme její názory. Tahle dáma totiž
spáchala při příležitosti svého jmenování následující výrok:
„Situace ve světě není pro každého identická.
Vzrůstající počet žen v NATO proto dělá Alianci silnější a lépe připravenou na
bezpečnostní hrozby, jimž čelí.“
Vskutku
pozoruhodné. Dosud jsem si myslela, že čím víc odborníků, stratégů a vojáků,
tím lépe připravená a silnější armáda. Že by armádu lépe pro boj připravila
feminizace, se dozvídám prvně. Protože jsem vojensky nevzdělaná osoba, pokouší se
o mě podezření, že jsou to zase jen kecy – ale to jistě není možné, protože tak
slovutná organizace by měla vědět líp než Šichtařka, co ji dobře připraví pro
boj. Já jen, že jsem si nevšimla, že války by se vyhrávaly ideologií. Naivně
bych řekla, že války se vyhrávají správným použitím strategie a zbraní.
Je ovšem kapku
těžké umlčet mé podezření, že tyhle kecy nejsou jen ideologické kecy, když se
do toho přimíchá ještě jedna ingredience. Jak víme, Norsko vyniká mnoha
podivnými ideologiemi. Tak třeba s oblibou krade děti, že. Třeba české
děti s českým státním občanstvím. Rádo protěžuje ženy nad muži. Libuje si
ve velkém multikulturalismu. (Když říkám velkém, myslím VELKÉM.) A taky si
libuje v záškoláctví a environmentálním alarmismu, že, slečno Thunberg?
(To poslední mi pro změnu připadá jako výstavní pozérství, když norské bohatství,
které mu umožňuje všechny tyhle roupy, pramení z těžby ropy a plynu, tedy
surovin zcela nekompatibilních se zeleným alarmismem. Současně ale díky svým fosilním
palivům mají Norové dost peněz na to, aby svůj anti-ropný zelený socialismus
exportovali do dalších zemí.)
No – a paní Dedichenové
prohlásila, že prý „se chce věnovat i klimatickým změnám v souvislosti
s působením ozbrojených sil“. Možná bych si pod tím měla představit, že
tanky by příště měly být jen na elektrické baterie. Patrně pak v případě
války bude nutno nejprve na nepřátelském území vybudovat elektrické nabíjecí
stanice a teprve po dotažení vhodné elektro-infrastruktury bude moci být
zahájen ozbrojený útok. Bylo by to jistě velmi ekologické. Akorát si nejsem
jistá, jestli dřív, než ty nabíječky NATO postaví, nás nepřítel nerozmázne
odporně neekologickou bombou.
To jsou však
zcela nemístné námitky. Co na tom, že budeme rozmáznuti. Aspoň se lidstvo
ekologicky zmenší. Hlavně že za našimi tanky nebude uhlíková stopa.
Žádné komentáře:
Okomentovat