Americké volby: Blbý a blbější se perou

Zdánlivý hlad po levných penězích vedl v posledních letech k oprášení tzv. moderní měnové teorie. Ta navzdory svému označení „moderní“ existuje již desítky let, ale hlavním proudem ekonomie byla vždy z dobrých důvodů přehlížena jako fantaskní.

Na rozdíl od „staré“ či „klasické“ měnové teorie vychází moderní teorie z toho, že stát, který si půjčuje ve vlastní měně a současně je dostatečně velkou ekonomikou typu USA či Británie, nemůže zbankrotovat, protože si vždy vytiskne tolik peněz, kolik bude potřebovat. Stát podle teorie nemá získávat peníze z daní, ale z tisku peněz. Tím prý bude stále dostávat ekonomiku do bodu plné zaměstnanosti. Prostě vychází se z předpokladu, že stát má zákonný monopol na peníze.

Teorie vychází z toho, že daně jsou nutné vlastně „jen“ k tomu, aby obyvatelstvo poptávalo vládní měnu. Autoři evidentně chápou, že taková měna, která je tištěna jak na běžícím pásu bez dostatečného krytí, nebude populární. A tak donutíme obyvatelstvo k tomu, aby používalo tuto měnu a nepřešlo třeba na švýcarské franky právě tím, že po něm budeme chtít placení daní.

Tato podivná teorie vychází také z toho, že vytištěné peníze budou mít nulové úrokové sazby. Teorie sice připouští inflaci, ale strach z hyperinflace odmítá. Dál teorie také vychází z práva na práci. Stát v ní vystupuje jako poslední možný zaměstnavatel. Zjednodušeně řečeno, když uchazeč nedostane nikde práci, u státu ji dostane vždy.

Tolik tedy zběsilost zvaná moderní měnová teorie ve zkratce.

Dá se to říci i tak, že (zejména) Američané s moderní měnovou teorií objevují to, co východní Evropa už dávno zažila coby důsledek ruské bolševické revoluce a definitivně zavrhla jako nefunkční paskvil v roce 1989.

Předpokládám, že po přečtení těchto řádků si řeknete, že to je naprostý nesmysl a že nechápete, proč o něčem takovém mluvit. Nu – tak vězte, že tato teorie se stala v roce 2019 velmi populární a začali se na ni odkazovat mnozí politici po celém světě. Tato teorie totiž „odpovídá“ na problémy současného světa. Nabízí levici údajné řešení. A po tom, co přinesl rok 2020, se zdá pravděpodobné, že v dalších letech s ní bude koketovat politiků pořád víc.

A co je horší – také podle této fantaskní teorie začínají politici skutečně jednat. Už koncem roku 2018 byl v Americe představen plán nazvaný Zelený nový úděl (Green New Deal). Nejvíc ho prosazovala mladá hvězda amerických demokratů Alexandria Ocasio-Cortezová (označovaná často jen zkratkou AOC), o níž mnozí její fanoušci mluvili jako o budoucí prezidentce USA. Plán počítal s ohromnými investicemi, díky nimž údajně americká ekonomika opustí fosilní paliva a dramaticky sníží emise. A samozřejmě vycházel z moderní měnové teorie.

Pro ekonomy není zdaleka tak zajímavé, jak plán údajně sníží teplotu planety (nechme stranou, že z toho nevěřím jedinému slovu), ale kde na to chce vzít, protože tento pokus by byl samozřejmě extrémně drahý. Jakmile dostala AOC tuto otázku, přešla ihned v protiútok s tím, že Američané museli vynaložit biliony dolarů na zbytečné válčení a na daňové škrty pro bohaté, takže náklady na Zelený nový úděl už jsou proti tomu jako nic.

Pikantní na tom je, že když se ve stejné době dělal průzkum mezi předními americkými ekonomy, ani jeden z nich nepovažoval základy teorie za správné. A já dodávám, že ji považuju za extrémně nebezpečný paskvil, který by v krátké době přivedl každou zemi do rozvratu podobného tomu, jaký zažila kolem roku 2018 třeba Venezuela.

Co je to ale proti tomu, že teorii zastávají klíčoví lidé amerických demokratů a podporují ji už i někteří z jejich poradců? Co je to proti tomu, že zvítězí-li v amerických prezidentských volbách Joe Biden, Amerika tuhle medicínu nejspíš alespoň z menší části okusí?

No jo, ale je ekonomická medicína Bidenova rivala Trumpa vyznávajícího obchodního války o mnoho lepší?

Pámbu chraň Ameriku a s ní nás všechny. Protože touhle extremistickou levicovou ekonomickou utopií už se infikoval i Brusel. Evropská komise začala koketovat s hospodářskou politikou motivovanou nikoli ekonomickou efektivností, nýbrž rádoby zelenou agendou, již v roce 2019, tedy před krizí. A teď, jen co Brusel trochu přešla covidová horečka, zachvátila ho druhá vlna horečky zelené a „moderně-monetární“.

Celý eurový monetární systém, ve kterém od letoška eurozóna jede, je jen chimérou. Evropská centrální banka pumpuje do oběhu stále další peníze, aby mohla financovat stále rostoucí veřejný dluh, a přitom vytisknuté peníze kryje právě tímto veřejným dluhem, který vykupuje. Dluh je financován penězi, které jsou kryté dluhem. Typická pyramidová hra.

Tak co, holenkové, kdo si vsadí na euro?

Tento text cituje pasáže z knihy Šichtařová & Pikora: Jak nepřijít o peníze (2020)