Dostala jsem upřímný
strach. A měl by ho dostat každý, kdo si přečte řádky, které se objevily na
českém internetu a jsou jen jedny z mnohých v podobném duchu:
„Naše planeta je v plamenech. Dopady klimatické
katastrofy nabírají reálné kontury a stále více lidí propadá tváří
v tvář ekologické krizi depresím, environmentálnímu žalu a panice.
Vznikají masová hnutí žádající hluboké strukturální reformy, většina politiků
však na tyto požadavky reaguje pokryteckou rétorikou, kterou nelze považovat za
nic jiného než výsměch….“
Mám strach
z toho, že rudí se přebarvili na zelené. Že jejich myšlenky a záměry jsou
stejně nekalé jako dřív.
Ne, fakt se
nebojím, že by planeta shořela. Zatímco alarmisté alarmují, jak se plochy
spálenišť rozšiřují, NASA v roce 2015 oznámila, že od roku 2003 do roku
2015 rozloha spálených ploch klesla o 25 %. 20. srpna tohoto roku k tomu
pak zveřejnila dodatek, v němž potvrzuje, že trend poklesu spálených ploch
pokračuje.
Ne, nebojím se
ani o amazonské lesy. Mrzí mne sice, že jich možná bude míň, ale zatímco
alarmisté ječí, že Amazonie je „plícemi planety“, produkuje 20 % kyslíku
v atmosféře a bez ní se div neudusíme, jiní environmentalisté upozorňují,
že to, co prales vyprodukuje, také sám spotřebuje, takže k vyšší
koncentraci dýchatelného kyslíku nikterak nepřispívá.
Ne, nebojím se
odlesňování, kterým alarmisté hrozí. Protože o co víc pralesů kvůli změně
klimatu potenciálně zanikne, o tolik víc tajgy či tundry pocítí oblevu. NASA
oznámila, že zalesnění planety se dokonce od roku 2003 zvětšilo.
Fakt se
nebojím nedostatku potravin, ačkoliv pole mírného pásma budou horkem vyprahlá.
O co víc se v horkých oblastech rozšíří polopoušť, o to víc se na severu
v dřívější tundře rozšíří orná půda. Grónsko odvozující své jméno ze slov
Green-land, zelená-země, se znovu zazelená.
Nebojím se
oteplení. Kdysi bylo takové vedro, že Antarktida, ačkoliv už byla na globusu
téměř na svém dnešním místě, byla zelená a proháněli se po ní dinosauři.
Alarmisté by řekli, že ekosystém je v takovém skleníkovém efektu
„rozvrácený“. Ale ti antarktičtí dinosauři se podle všeho měli docela slušně
k světu. Je to jen úhel pohledu. Těm dinosaurům by se nejspíš zdálo, že
v rozvratu jsme dneska: No považte tu hrůzu, Antarktida je pod sněhem!
Holt budu muset na zahradě začít pěstovat subtropické rostliny.
A víte co?
Nebojím se dokonce ani toho, že bychom se utopili v plastech. Jak
informovala mezi jinými třeba i Česká televize (!), japonští vědci objevili
díky výzkumu bakterií enzym, který dokáže plasty rozložit na snadno
recyklovatelné „drobky“. Tomu se, pěkně prosím, říká pokrok.
Pokrok funguje
asi takhle: Nejprve se zdálo, že fosilní paliva nás drží v šachu, a až
dojdou, budeme nahraní. Pak se objevila technologie frakování, a náhle bylo
fosilních paliv na další desítky let. A pak se rozšířily obnovitelné zdroje
energie, a o ona fosilní paliva už nikdo možná ani nebude stát. Zrovna tak se
zdálo, že plasty nás zasypou. A pak se našel enzym, který namísto rozkladu
trvajícího čtyři století si s tímtéž poradí za pár dnů…
Jenomže,
holenkové, aby mohl být pokrok, musí být prosperita. Ráčejte si povšimnout, že
s vynálezem obnovitelných zdrojů přišli v poněkud bohatších zemích
než dejme tomu v Súdánu. Enzym rozkládající plasty objevili vědci
v Japonsku, nikoliv v Afghánistánu. A koneckonců jak NASA odůvodnila
fakt, že klesají plochy spálenišť? Zdůvodnila to urbanizací a hospodářským růstem.
Prosperita totiž umožnila lepší boj proti požárům.
Myslíte, že
ekologičtěji se chovají třeba takové Švýcarsko, Německo, Británie - anebo Čína,
Severní Korea a Bangladéš? Že první trojice zemí? A víte proč? Protože jsou
bohatší. Ona totiž ekologie něco stojí. Jak státní kasu, tak i domácí rozpočet.
A když někdo nemá co do huby, sotva ho bude pálit, že odhodí do křoví PET
lahev. Bohatství je jedinou cestou k ekologii.
A povšimli
jste si, kam nás ženou ekologičtí alarmisté ohánějící se rostoucími spáleništi,
které nerostou, plícemi planety, které nejsou plícemi, a hladem v důsledku
horka, který není hladem? Ženou nás k bídě. Uvalili na evropské
automobilky regulaci, která je v rozporu s fyzikálními zákony, takže
evropský průmysl může kráčet do kopru. Zavírají jízdní pruhy, aby doprava
nejela, nýbrž stála (a čoudila a zvyšovala tak emise), takže místo aby lidé
mohli pracovat, stojí v zácpě. Místo aby podporovali vzdělání, abychom
měli dost vědců objevující enzymy pro rozklad plastů, podporují záškoláctví,
abychom měli dost stupidních jedinců, kteří skočí na každou báchorku o planetě
v plamenech.
Zelení nás pod
záminkou ekologie ženou programově k chudobě, která je hrobem ekologie.
Zrovna jako nás pod záminkou odstranění chudoby k chudobě dohnali rudí.
Jsou totiž úplně stejní. Ale proč?! Co koho vede k tomu, že se snaží
vehnat lidstvo do chudoby a ke zničení ekologie?
Důvody jsou
dva.
První skupinka
lidí upřímně nenávidí svobodu. Nenávidí auta, protože jsou symbolem svobody.
Nenávidí letadla, protože umožňují svobodný pohyb. Nenávidí peníze, protože
dávají svobodu volby. To jsou aktivisté, kterých je sice jen hrstka, ale jsou
tak dobře organizovaní, že je o nich všude slyšet. Pod záminkou „planety
v plamenech“ prodávají svůj podvod masám.
Druhou
skupinou, už mnohem větší, jsou ti, co na ten špek skočí. Jsou to lidé, kteří
mají strach ze změn. Z toho, že by se změnám museli přizpůsobovat. Tihle
lidé nenávidí oteplování, protože se ho bojí. Nenávidí čtvrtou průmyslovou
revoluci, protože se jí bojí. Nenávidí hospodářské recese, protože se jich
bojí. Každá změna je pro jistý typ lidí něčím negativním, čemu je nutno
zabránit. Ať už je to klimatická změna, nebo ekonomická změna. Ti lidé se v
podstatě bojí života samotného. Proto ho touží zregulovat, aby změnám zabránili.
Jenomže to nejde, to je jako chtít zastavit otáčení země kolem osy. Nedaří se
jim to, a odtud plyne jejich frustrace a zlost.
Změnám nelze
bránit. Změnám se musíme přizpůsobit. Jestli se něčeho bojím, tak se bojím těchto
lidí, kteří mají strach ze života a ze změn. Snaží se zabránit recesím – a ničí
tím budoucí prosperitu. Snaží se zabránit průmyslové revoluci – a ničí tím
technologie a pokrok, které planetu uzdravují. Snaží se zabránit oteplování – a
vedou nás do chudoby, která ekologii netoleruje. To právě tito ustrašenci
nevědomky ničí naši budoucnost.
My zrovna nedávno s manželem hledali něco pro vozidlo likvidování. Jsme se totiž dostali do situace, kdy nám úřad nařídil odborně zlikvidovat náš rodinný vůz po čelním střetu se záchrannou službou (nic se nestalo, nemějte obavy, oni jeli do garáže). Ale stejně se mi vůbec nedívalo pěkně na náš dnes už šrot..
OdpovědětVymazat