Zlato bude kotvou

PŘEPIS ROZHOVORU pro spol. Golden Gate o budoucnosti zlata (Vladimír Pikora). Vzhledem k tomu, že rozhovor vznikal ještě před narozením našeho posledního dítěte, je v první otázce použit budoucí čas:

1. Na začátek se sluší pogratulovat k novému očekávanému přírůstku do rodiny. Jestli dobře počítám, bude to váš šestý potomek. Co říkáte na to, že je čím dál víc lidí, kteří se pod záminkou záchrany planety rozhodli nerodit děti?




Děkuji, ano, čekáme šesté.

Jestli někdo chce, nebo nechce, mít děti, je jeho věc. Já na to říkám jen to, že to je nepřirozené. Najděte mi v přírodě zdravého jedince, který se rozhodne nemít mláďata. Lidé, kteří úmyslně nechtějí mít děti, se přitom na přírodu obvykle odkazují. Bojují za přírodu něčím, co se v přírodě nevyskytuje.

Myslím, že to je důsledek blahobytu a přepychu, ve kterém žijí. V Africe takto lidé neuvažují. I když je pravda, že i tam jsem byl se svým počtem dětí vybočující z řady. Ve afrických městech už počet dětí klesá ke třem a na venkově je deset dětí výjimečných.

Můj názor na plození dětí velmi dobře odráží divadelní hra Experiment myší ráj. Tu můžete vidět v Národním divadle. Bylo by to na dlouhé vyprávění. Když hru domyslíte, pochopíte, že lidé se mají v Evropě a Americe tak dobře, že z přemíry blahobytu vymýšlejí sebezničující nesmysly.




2. Jeden z argumentů, proč naopak zvyšovat porodnost je stárnoucí populace a udržitelnost penzijního systému.  Jaká je Vaše rada pro budoucí důchodce, do čeho (kromě dětí) investovat?




Investice do dětí nevnímám jako investice. Bylo by dobré, aby se o mě sice jednou děti postaraly, ale společnost se mění. Neočekávám z investic do dětí výnos jako u ostatních investic. Je dost možné, že moje děti budou žít na jiném kontinentě než já. To je nepodmíněná láska. Člověk prostě některé věci dělá, protože si myslí, že tak to má být. Investice do dětí proto není investicí na důchod. I když teoreticky by být mohla, ale raději na to nespoléhám.

Spoléhám na sebe a to učím děti. Nespoléhám na stát. To je moje strategie. Společnost tak hrubne, že do politiky tlačí stále horší lidi. A jak nám už předurčili řečtí filozofové: „A nakonec budou vládnout ti nejhorší z vás!“

Nečekám od státu nic dobrého. Pokud se nějakého státního důchodu dožiju, bude to jen milé plus. Jak říká jeden můj starší kamarád: „Ze státního důchodu zaplatím tak nájem na garáž.“

Rada číslo jedna je tedy: Nevěř politikům! Už tu bylo několik důchodových komisí a stále nic. Teď tu máme genderovou komisi. Důchod přitom není o genderu. Čekám, že ještě přijde zelená komise, která bude kvůli planetě sázet zeleň, jako bychom byli ovce a potřebovali se pást. Komise se stávajícími politiky nejsou řešením.

Rada číslo dva: Kolik chceš v důchodu důchod, tolik každý měsíc odkládej a do něčeho investuj. Bezpečná investice obvykle pokryje svým výnosem inflaci. Inflace pak nemusí důchodce zajímat. Teoreticky může mít výnosnou investici, která krom inflace přidá i pár procent zhodnocení. To bývá ovšem vykoupeno rizikem, že o část investice přijdete. Doporučuji nebýt hladový a nečekat desítky procent zhodnocení ročně.

Rada číslo tři: Bydli ve svém. Ušetříš část důchodu.

Rada číslo čtyři: Diverzifikuj.

Když pozoruji diskusi politiků, nestačím se divit, co jsou schopni pronést. Nedávno jeden vykřikoval, že když má někdo dva byty, měl by se mu jeden vzít a měl by se darovat těm, kteří nemají byt žádný. Podobné nesmysly slyším i ze zahraničí. Dokonce i z Ameriky, a nepronášejí je nějací pomatenci, ale významní členové parlamentních stran. Socialismus a možná i komunismus se vracejí. Lidé jsou už často unaveni kapitalismem. Proto doporučuji rozdělit investice na mnoho drobných investic. Kdyby si třeba někdo koupil celý činžák, mohl by o něj kvůli nějakým soudruhům časem přijít. Dívám se do historie a ukazuje se, že když koupíte tu garáž, tu zahrádku, tu chatu, tu políčko, nemusíte o nic přijít, a pokud bude zachován kapitalismus, tak to i pěkně zhodnotíte.

Další kapitolou jsou samozřejmě umělecké sbírky. Zatímco věcem typu známky bych se už vyhýbal, neboť filatelisté vymírají a pošta jako instituce nemůže mailu konkurovat a časem skončí jako telegraf, mincím bych se nevyhýbal.

Mince a zlato jsou dlouhodobě uchovatelem hodnoty, navíc jsou krásné, mají numismatickou hodnotu a některé i historickou hodnotu. Když se dívám na hodnotu zlata v čase, myslím, že nelze čekat výrazný propad ceny, což je proti některým akciím velký rozdíl. Naopak poslední krize ukázala, že v době krize cena zlata roste. Když si vezmu, že krize v tržní ekonomice přicházejí znovu a znovu jako mořský příliv a odliv, lze čekat, že v příští krizi hodnota zlata zase vzroste.




3. A jakou roli by mělo hrát při zajištění na důchod zlato?




Každý má jiné potřeby, jiné zdraví, jiné předpoklady délky života apod. Nelze radit nic univerzálně. Lze jen doporučit investice rozdělit na mnoho hromádek, kde jednou hromádkou bude i zlato. Počet hromádek, velikost hromádek apod. To je individuální. Bohužel v ČR máme tak nízké mzdy a úspory, že budou i tací lidé, kteří nebudou mít ani jednu hromádku, i kdyby se rozkrájeli.




4. Říkáte, že v dohledné době můžeme počítat s novou ekonomické krizí. Co bude podle vás hlavním spouštěčem?




Myslím, že nebude jeden spouštěč. Bude jich mnoho a vzájemně se sečtou. Každý z nich by sám o sobě krizi nespustil, proto je bude společnost dlouho podceňovat a vysmívat se těm, kteří na ně budou upozorňovat. Minulou krizi v USA vyvolaly špatné úvěry do nemovitostí. Řada lidí na ně mnoho let upozorňovala. Až jednoho dne se ucho utrhlo a pak to bylo rychlé. Příště to bude stejné.

Jen těch rizik je moc. Je to špatná měnová politika zvaná kvantitativní uvolňování, nevyřešení předlužení jihu Evropy, slabost jihoevropského bankovního systému, přílišný tlak na rychlé změny v automobilovém průmyslu a energetice, předlužení domácností v řadě zemí světa, předlužení studentů, rekordně drahé nemovitosti, rekordně drahé akcie, nacionalismus některých zemí, obchodní válka apod. Toto všechno bude rámovat pokles svobody a demokracie ve společnosti, což změní společnost a její vnímání kapitalismu.




5. Je dnes Evropa ekonomicky zranitelnější než v roce 2007/8?




Ano i ne. Makroekonomické indikátory jsou podobné. Tady je situace stejná.

Změnily se ale instituce, které mají bojovat s krizí. Změnila se regulace bank. Ta podle mě teoreticky při menších recesích bankovní sektor posílí a při velkých naopak oslabí. Regulace mi připomíná plot. Když je malý vítr, vytrhne pár planěk, když je velký, vytrhne jich hodně, ale plot stále jakžtakž stojí. Nyní díky regulaci plot už nemá plaňky, ale je z neprůhledné stěny. Takže malý vítr plotem nehne, a když bude velký, tak ho kompletně vyvrátí. Jinými slovy, regulace nám pomůže při malých krizích, při velkých podle mě ale situaci zhorší. Tady mám na věc jiný názor než evropští regulátoři a sociální inženýři.




6. Co je jejím nejslabším článkem? Je to bankovní systém?




Ano, i když možná jsou ještě slabším článkem politici, kteří si myslí, že jako sociální inženýři vše uřídí zákazy, příkazy a regulací. Myslím si, že se mýlí.




7. Hrozí v případě vážné krize i pád eura?




Ano, to, že euro stále ještě existuje ve stejné podobě jako před řeckou dluhovou krizí, je zázrakem. ECB dokázala neuvěřitelné. Němci jsou v jejich houževnatosti a ochotě padnou za svůj projekt obdivuhodní. Překvapili mě.

Nicméně bojím se, že historici to jednou vyhodnotí jako Pyrrhovo vítezství. Dnes je řecký dluh o více jak polovinu vyšší, než byl před krizí. Nic se nevyřešilo, problém se jen zametl pod koberec a splatnost dluhu odsunula. Jednou se to vrátí jako bumerang. Jen ti politici, kteří rozhodli o záchraně, už nebudou u moci a možná ani mezi námi. Dluhy tu ale stále budou, dokud se neškrtnou nebo je nepožere inflace.




8. Jak se díváte na „cirkus“ kolem brexitu? Udělali Britové při zpětném pohledu dobře, když si odhlasovali odchod z EU?




To je těžké hodnotit dnes. Ve chvíli, kdy se bavíme, to mělo být tři dny do brexitu. Dnes přitom stále nevíme, zda brexit vůbec bude a pokud, tak jaký bude. Nelze to zatím hodnotit.

Dnes k tomu mohu říct jen to, že mě mrzí, že si Evropa nevzala z brexitu lekci. Lidé hlasovali pro brexit protože byli nespokojení. Dnes se tvrdí, že za to může Putin. Jenže Putin údajně mohl i za vítězství amerického prezidenta Trumpa a včera vyšetřovací komise došla k závěru, že Trump s Rusy nespolupracoval. Evropa dělá vše proto, aby se politici v Evropě báli dělat referenda o vystoupení a Brusel nepřišel o své ovečky. Myslím, že se jim toto podařilo. Ukázalo se, že referenda nejsou vhodná. Nicméně to nemění nic na situaci, že jsou lidé stále nespokojení. Proč demonstrují ve Francii žluté vesty a proč proti nim už nestačí policie a musela být povolána armáda? Brusel i Londýn se ukázali naprosto neschopní.

Podívejte se na náš rozchod se Slováky. To bylo mnohem složitější než brexit. My dělili dluh, centrální banku, měnu, armádu, policii a vše šlo hladce a bez problémů. A víte proč? Protože všichni chtěli, aby to šlo bez problémů. Dnes mnoho lidí chce, aby brexit nešel, a proto nejde. Češi a Slováci mohou být na dělení Československa hrdí.




9. A jaké budou ekonomické důsledky? Podle některých analýz bude v případě „tvrdého“ brexitu ČR mezi nejvíce zasaženými zeměmi…




Myslím, že Československo a jeho dělení ukázaly, že když se chce, tak ekonomické dopady mohou být marginální. To, že s tvrdým brexitem nastane tragédie, je hlavně propaganda, kterou přiživuje vůle, aby to byla tragédie. Někteří politici to potřebují a pracují na tom. Strašení brexitem je jedna z moderních forem boje mezi liberály a konzervativci v Evropě. Tím nechci říct, že to tragédie nemůže být. Když se bude Brusel snažit házet Britům klacky pod nohy, tragédie to bude. Dělají proto všechno.




10. Americká centrální banka se nedávno nechala slyšet, že letos nezvýší úrokové sazby. Jaký to je signál pro investory?




Pro vpřed hledící investory to je signál, že to nejlepší má stávající hospodářský cyklus za sebou a čeká nás zpomalení, po kterém občas přichází recese.




11. Nedávno jste napsal, že naše společnost směřuje ke konci hotovosti. Opravdu si myslíte, že hotovost skončí? Přece jen, mnoho politiků má hotovost ve velké oblibě…




Mnoho politiků naopak věří, že hotovost je neekologická a nehygienická, a proto by se měla zakázat.

Jiní politici zase věří, že cestou k naplnění jejich slibů je nekontrolovaný tisk peněz. Podívejte se na ECB. Prošli jsme téměř celý cyklus se zápornými sazbami. Záporné sazby byly i v době, kdy bylo ekonomice nejlépe. Co budou dělat, až přijde příští krize? Opravdu někdo věří, že už nikdy žádná krize nepřijde? Potřebují ještě více záporné sazby.

Mohou být ale sazby třeba mínus deset, nebo dvacet procent? To znamená, že kdybyste do banky dali třeba 100 tisíc, tak by vám banka hned 10 tisíc požrala jako záporný úrok. Dal by je tam někdo? Nedal! Může tedy centrální banka snížit sazby na mínus deset procent? Nemůže!

Má to řešení? Má! Zrušte hotové peníze! Všichni budou muset mít vše v bance. Budou potom moci centrální banky snížit sazby na mínus dvacet procent? Budou! Co uděláte? Nakoupíte cokoli, protože nebude chtít držet peníze. Co bude výsledkem? Inflace. Chtějí politici inflaci? Ano, protože požere ten šílený vládní dluh. Je tato politika dobrá? Není. Budou ji dělat? Budou, protože dlouhodobě dobrou politiku nedělají a do politiky přicházejí stále horší politici.

Chraňme se politiků, kteří chtějí zrušit hotovost. Volme ty, kteří mají rozum a nepohrnou se do experimentů.




12. Co by konec hotovosti znamenal a jak na tom bude v této situaci ten, kdo má zlato a stříbro?




Zlato a stříbro bude kotvou společnosti. Od peněz lidé už v minulosti utíkali. Německá hyperinflace byla dobrým příkladem stejně jako politika v Zimbabwe. Neznám nikoho, kdo by nechtěl zlato kdykoli v historii.