Sláva české koruně!

Podle posledního odhadu ČSÚ vzrostl hrubý domácí produkt ČR ve druhém čtvrtletí letošního roku meziročně o 2,7 procenta. A to je pořád celkem dost. Znamená to sice zpomalení růstu proti předchozím čtvrtletím, ale růst je růst. Neboli naše životní úroveň se v průměru dál zvyšuje. Ale proč o tom mluvím: Data jsou to totiž mimořádně zajímavá.

Tahle čísla ukazují, že česká ekonomika zatím moc nekopíruje vývoj ve světě a hlavně v Německu, jehož ekonomika už padá. Pravda, jasné známky zpomalení ekonomiky už máme i u nás. Tak třeba průmysl v červnu (takzvaně po očištění o vliv počtu pracovních dnů) už reálně meziročně klesl o 3,8 %. Hodnota nových zakázek v průmyslu se dokonce meziročně snížila o 9,9 %. Ale zase to kompenzují vysoké útraty obyvatel, kteří netrpí nezaměstnaností a dosud si užívají vysoký růst mezd, takže se nezdráhají pustit chlup.

To ovšem vůbec není samozřejmost. Třeba takové Slovensko už na Německo hodně reaguje. Slovenská ekonomika doplatila na svou velkou orientaci na automobilový průmysl a propojení s německými automobilkami. Slovenský průmysl už výrazně klesá, hospodářský růst zpomaluje a očividně je tahle reakce na německý vývoj výraznější než v českém případě.

A co že to pořád mám s tím Německem? Poslední data z Německa jsou totiž vážně alarmující. Hospodářství Německa, našeho největšího obchodního partnera, ve druhém čtvrtletí mezičtvrtletně pokleslo o 0,1 %. Německé exporty v červnu kolabovaly, meziročně klesly o 8 %. Průmyslová výroba meziměsíčně poklesla o 1,5 %. Důvěra investorů v německou ekonomiku v srpnu opět propadla a je na nejnižší úrovni od konce roku 2011. Německá vláda přitom už letos snížila očekávaný růst na 0,5 %. Byla však pořád přehnaně optimistická. Ostatně německý Institut pro makroekonomiku a makroekonomický výzkum oznámil, že na základě nejnovějších údajů roste podle něj riziko recese v Německu ve třetím kvartále z 37 % na 43 %.

Ekonomická kondice jest virem velmi nakažlivým, zvláště když jsou dvě země vzájemně provázané zahraničním obchodem tak silně jako Česko a Německo. To právě proto je tak impozantní, že česká ekonomika dosud obstojně roste, když do Německa podle všech dostupných indicií nejspíš už dorazila recese.

A co z toho bude dál? Důsledkem toho všeho je, že se jasně sází na další snížení úrokových sazeb Evropské centrální banky – to je totiž nejčastější prostředek, jak se státní instituce snaží proti recesi bojovat. Jenže výsledkem dalšího snížení úroků bude jen další růst cen německých nemovitostí a jejich nedostupnost. Němci – a nejen oni – se totiž budou s tak levnými úvěry víc a víc zadlužovat, brát si hypotéky a spekulativně skupovat nemovitosti a tím vyhnět jejich ceny i nájmy výš.

A teď je tedy otázkou, jak dlouho se budeme tvářit my, že náš největší ekonomický partner, Německo, nemá problémy. Anebo že je sice má, ale že se nás to netýká. Jedno je jasné. Ačkoliv české ekonomice dosud notně pomáhá, že má nejnižší nezaměstnanost v EU, nemůže se tvářit jako izolovaný ostrov donekonečna. Ve čtvrtém kvartále to už pocítíme. Další zpomalení českého růstu je otázkou spíš měsíců než kvartálů. Ale i tak: podstatné je, že jsme na tom pořád v porovnání s jinými zeměmi mimořádně dobře. To se počítá. Ale proč?! Co je „to něco“, co natolik posiluje imunitu české ekonomiky, že se k nám nákaza ze zahraničí přenáší mnohem méně než do dalších zemí?

Děkujme za to české koruně.

(Tento text byl původně napsán pro týdeník Květy)